Komerční a nekomerční magazíny - pokus o jejich definování

Tak jednoduché to samozřejmě není.

Abychom mohli diskutovat o elektronických magazínech, musíme nejprve vymezit některé pojmy.
Předně, e-magazínem rozumím periodicky aktualizované elektronické médium, buď na bázi WWW, nebo distribuované emailem. Nebudou mě zajímat WWW servery papírových periodik, které slouží spíše jako archivy článků jednotlivých vydání, nebudu si všímat ani serverů se statickým obsahem tedy firemních stránek a stránek institucí), ani vyhledávacích a jiných webovských služeb.

Dále je třeba si uvědomit, že neexistuje ostrá hranice mezi "komerčním" a "nekomerčním" magazínem - ve světle mého předchozího tvrzení o cílech autorů magazínů by se to dalo parafrázovat asi takto: autoři nekomerčních magazínů musí být z něčeho živi a autory komerčních magazínů musí jejich práce alespoň trochu bavit. Navíc, řada úspěšných komerčních magazínů vznikla pro zábavu a potěšení redaktorů a prošla vývojem od nekomerčního ke komerčnímu - příkladem budiž i náš nejúspěšnější ryze internetovský WWW deník Neviditelný Pes Ondřeje Neffa.

"Komerčnost" (coby vlastnost) magazínu tedy není nějakou striktně vymezenou kategorií, ale spíše jeho fuzzy rozvolněnou vlastností, každý magazín je do jisté míry komerční a zároveň nekomerční.

Budu se dále zabývat spíše tou nekomerční stránkou magazínu, protože je, inu, ... mnohem zajímavější.

Fanziny - zvláštní forma kolektivní exhibice

Naprostá většina nekomerčních magazínů, které v Čechách vznikaly počátkem devadesátých let, měla zpočátku recesistní tvar. Jeho tvůrci byli často PhD studenti (doktorandi), protože ti měli přístup k Internetu, ke všem potřebným technologiím a serverům a věnovali volný čas a notnou porci kreativity svému koníčku. Nejinak vznikl i AmberZine - v dejvické laboratoři, díky pochopení pracovníků FEL ČVUT.
Dnes již je konektivita dostupná prakticky komukoliv a není ani problém získat zdarma webovský prostor. Množství těch, kteří zakládají vlastní magazín, se tedy zvětšil, jejich primární motivace je ale stejná. Chtějí vykřičet své poselství do světa, který je tu přeci od toho, aby je vyslyšel, ocenil hloubku jejich myšlenek a břitkost postřehů.
Komunita fanoušků literatury SF a Fantasy má pro tento druh literární exhibice jednu výstižnou nálepku - "fanzin". Označují se jím na vlastní náklady tištěné a distribuované bulletiny, mnohdy s nízkou kvalitou obsahu, malým okruhem čtenářů a s jepičím životem. Pro tuto přednášku si termín "fanzin" vypůjčím, budu jím označovat elektronický magazín vzniklý spontánně, za účelem zmapování nového a z počátku vzrušujícího média.

Mluví se o tom, že literatura na webu je povrchní. Pojďme se tedy zaměřit na to, co se skrývá za onou "oponou" hypertextové tváře fanzinu, všimněme si procesů, na jejichž konci se fanzin, jako výsledný produkt na internetu, nachází.

Počáteční nadšení zápal pro věc většinou rychle vyprchá, jakmile se tvůrce seznámí se statistikou návštěvnosti svého serveru. Jakmile autor projektu zjistí, že svými silami nestačí sám na periodické vydávání, začne se logicky shánět nejen po publikovatelných materiálech, ale hlavně po spolupracovnících. Jeho úloha se začíná zvolna přesouvat z role tvůrce a lopotného technického redaktora do role koordinátora a mluvčího redakce.