4. Polemika

Replika dr. Heřta na "Slovo do vlastních řad" (RNDr. Václav Hořejší)

"Slovo do vlastních řad" je sice kritikou neadresnou a nekonkrétní, ale přesto je zřejmé, že je mířena především na mne a mé názory. Děkuji za ni. Polemika může vyjasnit řadu nedorozumění, o což zde nepochybně jde. Má přednáška v AV ČR o biologicikém strukturalizmu byla formulována zjednodušeně, pro naše publikum, nikoli pro vědecké biologické fórum. Řadu názorů jsem vyslovil ve stručných tézích, bez analýzy a podrobné argumentace, a zřejmě proto došlo k nepochopení některých mých myšlenek. Nebyl také čas na jejich osvětlení v diskusi a bohužel ani zde není místo pro výklad všech nejasností. Myslím, že čtenář, který má nyní možnost přečíst si můj dnes už otevřený dopis redakci Vesmíru, porozumí, oč mi v kritice strukturalistů šlo. Proto se vyjádřím jen k několika ústředním bodům kritiky dr. Hořejšího, které mají obecnější význam.

K "autoritativním stanoviskům a všeznalému majiteli jediné pravdy":

Takový jsem zřejmě já. Měl bych měl "pochybovat o svých zdánlivě definitivních názorech". Nesouhlasím. Náš klub i já sám jsme dostatečně sebekritičtí, o mnoha problémech dlouze diskutujeme a opatrně formulujeme naše stanoviska. Nelze však pochybovat o všem, neplatí téze De omnibus dubitandum est. To je právě klasický dogmatický, kategorický požadavek. Proti této tézi mluví sama podstata vědecké metody, testování hypotéz. Podaří-li se úspěšně vyvrátit hypotézu, že např. "všichni psi jsou černí", pak jsm oprávněn tvrdit kategoricky, autoritativně a podle potřeby i militantně, že hypotéza pravdivá není. Vědecká pravda resp. poznatek v tom smyslu, jak je chápe věda, prostě obecně pluralitní není. Existují i nepravdy. Ani já ani Sisyfos se nestavíme kategoricky k problémům, které jsou pluralitní a kontroverzní, ale k tvrzením, o kterých lze dokázat, že jsou neplatná. Přejděme raději ke konkrétním tématům mé přednášky:

Ke vzniku druhů:

Dominantou mé kritiky strukturalistů bylo to, že někteří z nich popírají, že informace pro vývoj individua je obsažena v genetickém kódu, a tvrdí, že to, co ze zárodku vznikne, záleží jen na zevních vlivech, podle A. Markoše i na biosféře a Gaie. Podle Sheldrakea dokonce řídí vývoj organizmu kosmická paměť. O správnosti neodarwinistického názoru jsou přesvědčeny miliony biologů, ale to, že ze stejného zárodku může vzniknout pod vlivem různých zevních faktorů jednou krokodýl, po druhé třeba opice (stejné texty = různé druhy - viz A. Markoš ve Vesmíru), hlásá několik strukturalistů. Proto není "pošetilé známkovat ty, kdo mají netradiční názory na tento poměr". Dávám rovnou pětku. jde totiž o blízkou paralelu s dvojicí obsahu a formy, hmoty a energie, tvaru a funkce, vejce a slepice. Bez informace v nukleových kyselinách organizmus nevznikne, A bez epigenetických, vnějších faktorů se nevyvine opět nic. Jde o dvě rovnocenné, nezávislé, svéprávné, nezbytné, kvalitativně nesouměřitelné složky. Hodnotit kvantitativně jejich poměr, jednu z nich přeceňovat na úkor druhé, je absurdní. Proti tomu jsem vystoupil, a přiznávám, že ostře. To není "vědecky legitimní spor mezi ortodoxními neodarwinisty a jejich odpůrci", ale spor mezi jednoznačně prokázanou skutečností a ideologicky podmíněnou fantazií.

K náboženství:

Možná, že v tomto případě míří kritika dr. Hořejšího na dr. Šímu, který hned v první větě své přednášky zřetelně odmítl, stejně jako já, směšovat náboženský s vědeckým pohledem. Ateizmus, natož potom "militantní", z nás ovšem nehlásal žádný. Mé stanovisko, které odpovídá stanovisku předsednictva Sisyfa, je jasné: Vědecká a náboženská sféra jsou dvě mimoběžné, navzájem nesouvisející a z hlediska kulturního zcela rovnocenné oblasti. Náboženskou víru plně respektuji, věřících Sisyfů je téměř polovina z nás, mnozí jsou úspěšnými vědci a rozdíly mezi sebou nevnímáme. Náboženská víra však do vědy nepatří ze zásadního důvodu: Představa o existenci duchovní bytosti, vyšší inteligence, resp. Boha, není ověřitelná, hypotéza není testovatelná. Proto odmítáme považovat kreacionizmus za disciplinu vědeckého charakteru.

Vnášet náboženské představy do evoluce, resp. obecně do vědy, je krajně nebezpečné: existují monoteisté s nejrůznějšími představami o povaze a činnosti Boha, polyteisté, panteisté, ateisté, existují desítky typů kreacionistů a jejich spolků, např. v dnešní USA. Máme otevřít ve vědě a v Sisyfovi brány pro neřešitelné spory mezi jejich subjektivními, netestovatelnými představami? A budeme dělit náboženství, jak to navrhuje Hořejší, na rozumná a nerozumná? Má být Sisyfos soudcem? Sisyfos se proto od náboženské problematiky vědomě a zásadně distancuje.

K primární idei: "Bůh filozofů":

Podle dr. Hořejšího bylo falešné, že jsem mezi kreacionisty zařadil i ty, kdo hlásají anthropický princip, podle něhož musila existovat vyšší inteligence, která vytvořila náš svět, protože "přírodní konstanty a zákony jsou právě takové, že ... zákonitě vedou ke vzniku života". Anthropický princip však spočívá na hrubé primární logické chybě, na představě, že existuje jen jeden, ten náš Vesmír s jedinečnými, zřejmě účelně zvolenými konstantami. Jsou dvě možnosti: buď z fyzikálních důvodů, které zatím neznáme, jiná možnost není, nebo existují třeba miliony vesmírů s nejrůznějšími konstantami, z nichž jeden náhodně umožňuje život. A protože nevíme, jak je tomu ve skutečnosti, nemá otázka, proč je Vesmír právě takový, jaký je, žádný smysl. V představě, že existuje jen jediný vesmír, tkví navíc i sebevědomá pýcha člověka, předpokládajícího jedinečnost, speciálně pro nás určeného Vesmíru. Je to tak těžké, vyslovit slovo "nevím"? A je nutné, suplovat ho zásahem stvořitele?

K "opravdové iracionalitě":

Podle dr. Hořejšího má Sisyfos bojovat s "opravdovou iracionalitou". Nikoli. Sisyfos nehodnotí iracionalitu podle její kvality a nebojuje proti iracionalitě jaké takové. Racionalita je jen jednou stránkou naší mozkové činnosti a vedle ní, nesporně ve větším rozsahu a možná s větším významem, existuje sféra iracionality, základní, primární a nepochybně nezbytná složka psychiky. Do ní patří naše instinkty, celá emoční sféra a konkrétně třeba poezie, svět mýtů i víra náboženská. Iracionalita není ošklivé slovo ani Sisyfem odmítaný pojem. Sisyfos vystupuje výhradně proti iracioinalitě ve vědě, v oblasti objektivního poznávání. Ta je hájemstvím kritického rozumu.

K léčitelství:

V druhé části své kritiky, týkající se léčitelství a Sisyfa, vystupuje bohužel dr. Hořejší s naprostou neznalostí problematiky. Akceptuje módní účelová tvrzení léčitelů o špatné medicíně. Nesouhlasím. Není pravda, že medicína neumí používat placebo efekt, že všichni máme negativní zkušenosti s lékaři a že lékaři o psychosomatické složce nemocí snad ani nevědí. To vše se týká jen některých lékařů, právě tak, jako mnohých léčitelů, kteří diagnostikují a léčí na dálku nebo kteří se dívají přes zkumavku s močí do okna a vyslovují diagnózy. Příčiny obliby alternativní medicíny jsou vysoce multifaktoriální. Jedním z faktorů jsou ovšem neustálé a z větší části neodůvodněné útoky proti medicíně, podobné vyjádřením dr. Hořejšího. Všechny současné ankety ukazují, že spokojenost s lékaři a jejich prestiž nebyly u nás nikdy tak vysoké, jako nyní. Podrobná analýza problému atraktivnosti alternativní medicíny byla kolektivem autorů, většinou členů Sisyfa, publikována ve dvou monografiích, o alternativní medicíně a o homeopatii.

K zákazu léčitelů:

Sisyfos, včetně mne, zásadně odmítá nejen snahy o zákaz činnosti léčitelů, ale i jakékoli legislativní omezení nebo úpravu jejich činnosti. Viz řadu článků ve Zpravodaji Sisyfa, např. "Stanovisko předsednictva" v l. čísle 1997. Léčitelé vždy byli, jsou a vždy budou, protože vyplňují určitou niku v medicíně a společnosti. Vždy budou existovat neléčitelné choroby a smrt, vždy se budou zoufalí pacienti chápat sebenesmyslnějších léčebných metod a vždy budou osoby ochotné z této skutečnosti těžit nebo v dobré víře nabízet marnou pomoc. Náš cíl je jiný: Záplavě léčitelské literatury a soustředěnému pavědeckému tlaku médií chceme čelit kritickými názory a snažit se seznámit s nimi veřejnost. Nechť se pak každý svobodně rozhodne. Ostře však vystupujeme proti akceptování jednoznačně podvodných a vyvrácených metod do vědecké medicíny a proti oportunistickým postojům našich vedoucích lékařských institucí k pseudovědě.

Ke kritice Vesmíru:

Nerozumím výzvě dr. Hořejšího, abychom nepsali do Vesmíru "v omezeně dogmatickém nebo propagandistickém duchu". Nikdo z nás nikdy žádný článek do Vesmíru nenapsal a ani by nebyl přijat, protože I.Havel při převzetí vedení Vesmíru programově vyhlásil: "Vesmír nebude (prozatím) poskytovat prostor ani přívržencům, ani odpůrcům rozličných nenormálních či paranormálních jevů...". Tato praxe ve Vesmíru trvá. A pokud jde o naši event. snahu o "ideologicky motivované zásahy proti tomuto časopisu", musím poznamenat, že dr. Hořejší má na mysli mou osobní výzvu redakci Vesmíru k odstranění některých nedostatků, která byla skutečně zčásti motivovaná ideologií. Nikoli ale ideologií mou, ale jednostrannou postmoderní ideologií redakce Vesmíru, poznamenanou iracionalitou, mystikou, antiscientizmem a antidarwinizmem. Nebo snad nemám právo, jako člen vědecké obce a dlouholetý čtenář Vesmíru, vytknout redakci, že ve vědeckém časopise Akademie věd ČR publikuje tvrzení, která jsou v rozporu s vědeckými poznatky? Chceme opět umlčovat kritiku?