Počítal jsem s tím, že küfferlin do dvou let zlikviduje na celém světě AIDS a bude používán proti ostatním nemocem, především proti rakovině.
       Nestalo se tak a byl to pro mě skoro šok. Tím spíše, že chyba byla - jak jinak - v lidech.
       Jakmile se dostalo ve známost, že na tuto metlu konečně existuje spolehlivý lék, reagovali na to Američané odhozením veškeré opatrnosti, kterou až dosud projevovali. Nakažení se dál stýkali se zdravými i s vyléčenými a nemoc znovu a znovu roznášeli. Vyléčení neznamenalo trvalou imunitu, účinky léku trvaly sotva tři měsíce a poté se vyléčený pacient mohl opět nakazit stejně snadno jako dříve. Nemoc proto jen ustoupila do pozadí, ale znovu a znovu se objevovala. Někteří pacienti postupně dostali tři i čtyři injekce, ale nepoučili se, brzy opět přicházeli s pozitivním nálezem.
       Doporučoval jsem Američanům zavést důslednou karanténu, což bylo u tak nebezpečné infekční nemoci logické. Odmítli však a raději nakupovali další a další léky. Přitom velice hlasitě protestovali proti nekřesťanské ceně, ačkoli jsem ji již po půl roce snížil na třetinu.
       V okolním světě byl efekt küfferlinu naprosto nulový.
       Ukázalo se, že Spojené státy čiperně skoupily veškeré mé lacinější dodávky do Afriky, podstatnou většinu léku z Asie a dvě třetiny dodávek do Evropy. K nemocným v Africe a Asii se tedy nedostalo vůbec nic a Američané všechno promrhali.
       Slíbil jsem snížení cen, ale tohle mě rozčililo. Snad by pomohlo postarat se nejen o dodávky, ale i o distribuci, ale to bylo naprosto mimo naše možnosti.
       Kdybych zavedl jednotnou cenu, nevyplácelo by se nikomu lék přeplácet a pašovat, ale to by znamenalo buď levnou cenu pro všechny, nebo opět všechny léky pouze pro Američany.
       Nakonec jsem se rozhodl pro tvrdý útok a küfferlin jsem přestal dodávat úplně.
       Jak se dalo čekat, vypukla panika, především v Americe. Místo poměrně dostupného léku čekaly tisíce nových nemocných jen nepříliš povzbudivé vyhlídky. Při nejbližší návštěvě New Yorku mě proto uvítaly rozhořčené demonstrace, protesty byly i na půdě OSN. Usmíval jsem se, ačkoliv mě plakáty nazývaly vyvrhelem a vrahem nevinných.
       »Neměli by američtí lékaři zájem o odbornou přednášku na téma léčení AIDS a jiných nemocí?« zeptal jsem se delegace odborníků Americké asociace lékařů.
       »Nepotřebujeme přednášku, ale küfferlin,« přesvědčovaly mě americké lékařské kapacity, které přišly intervenovat aby dodávky léku pokračovaly.
       »Potřebujete oboje,« ztvrdl jsem. »Spotřebovali jste už sami všechno, co jsme vyprodukovali pro celý svět. Blokujete léčbu smrtelně nemocných pacientů v celém světě. Proč? Jenom proto, že odmítáte brát AIDS vážně.«
       »Splatili jsme Nové Zemi více než šedesát miliard dolarů za váš předražený lék,« vyčetl mi předseda Americké asociace lékařů. »Napakovali jste se na nás jako nikde jinde.«
       »Jistě,« přikývl jsem. »Ale naše výrobní kapacity nejsou nekonečné. Enkláva Berlín v Nové Zemi je kruh o poloměru sto kilometrů, méně než Čechy nebo Texas. Na této výměře stojí i miliónové město Berlín a jeho zázemí. Küfferlin má u nás přednost, ale zvyšování produkce prostě není technicky možné a vy spotřebujete na jednu jedinou nemoc všechno, co původně mělo sloužit pro celý svět a pro více druhů nemocí.«
       »Dobře vám za to platíme.«
       »Pokusili jsme se snížit ceny tam, kde lidé nemají tolik peněz. Jaká byla vaše reakce? Vykoupili jste všechno.«
       »To je jejich věc, když nám to prodali.«
       »Ano, máte pravdu, prodali. Teď vám neprodají vůbec nic, protože tak lacino dostali lék jen jednou. Je nesmysl dávat vám další lék, když odmítáte opatření proti šíření nemoci.«
       »Myslíte vaši karanténu pro nemocné?«
       »Ano, tu myslím,« přikývl jsem. »Od středověku se jedná o nejúčinnější metodu k omezení infekčních nemocí.«
       »Karanténa nepřípustně omezuje lidská práva.«
       »Při této nemoci jde o životy. Pro šiřitele nemoci musí jít lidská práva stranou. Zvlášť když jde o dočasné opatření v zájmu všech.«
       »To je nepřípustné zasahování do našich záležitostí.«
       »Naopak! Vy nám nepřípustně zasahujete do zbytku světa. Skoupili jste küfferlin určený pro záchranu lidských životů v Africe, Asii a v Evropě. Přitom lidé jsou tam na tom hůř. Ve vaší zemi byli uzdraveni všichni nemocní AIDS, někteří už čtyřikrát. A nestačilo vám to.«
       »Také jsme nejvíce zaplatili.«
       »Pochopíte už konečně, že peníze nejsou všechno? Zdraví si leckdy člověk nekoupí ani za miliony dolarů. Odmítáme lék dodávat výlučně vašim nezodpovědným a nepoučitelným lidem.«
       »Takže - nebudete nám už dodávat küfferlin?«
       »Budeme, ale jinak. V každé zemi budeme vyžadovat, aby nemocné soustředili v karanténním táboře. Vyléčíme je potom sami, všechny a naráz.«
       »To je neproveditelné!«
       »Všude jinde než ve Spojených státech to půjde. Jistě že přitom zbude nevelké procento skrytě nemocných, na které se přijde dodatečně. Ale všude budou zavedeny povinné prohlídky pro veškeré obyvatelstvo. Jinak to nemá smysl, pánové! Právě zkušenost s vámi nám dává právo klást si tyto podmínky.«
       »A když je nesplníme?«
       »Vy je splníte,« odtušil jsem. »Pravda je na naší straně a vy to víte. A pokud to neuděláte, zůstanete poslední, kde ta nemoc přetrvá.«
       »Ale to je vydírání!«
       »Ba ne - to je zdravý rozum.«
*****