Další dny jsem strávil trpělivým
vysvětlováním s různými
odborníky Čtvrté Říše. Mnoho se ode mne nedozvěděli. Jistě,
kreslil jsem jim siluety několika známých letadel, vysvětlil
pravidlo ploch, známé u nadzvukových letadel, ale pro
jejich
nejčastější dotazy ohledně samonaváděcích střel jsem měl jen
pokrčení ramen.
Zajímal jsem se o jejich
úspěchy na poli elektroniky. Co
mi maličko vyrazilo dech, byla miniaturizace elektronek. Na
Zemi jsme v podstatě přešli na tranzistory, kdežto Němci dál
trpělivě zmenšovali elektronky. Začali používat i katody bez
žhavení, tvořené mikroskopickými hroty, z nichž se elektrony
snadněji uvolňují. Jejich elektronky dosáhly velikosti zrnka
hrachu a mohly by snad konkurovat jednotlivým tranzistorům.
Integrované obvody však byly vysoce nad jejich možnostmi.
I tak měli zajímavé úspěchy.
Rádia se podařilo zmenšit
na velikost našich tranzistoráků. Další miniaturizace byla
bezúčelná - limitujícím prvkem se i zde staly reproduktory,
u nichž zmenšováním klesá účinnost.
Jistě by bylo možné stavět
z elektronek i počítače, což
se ostatně v prvopočátcích dělo i na Zemi, ale elektronky by
v podstatě znemožnily vznik mikroprocesorů.
Ale i tak to byly zajímavé
debaty. Skoro jako kdybych se
bavil s kolegy od nás z fakulty. V některých oborech
nebyli
němečtí vědci Čtvrté Říše nijak pozadu.
Pak jsem konečně dostal pozvání,
na jaké jsem tak dlouho
čekal. Pozvání k návštěvě laboratoří, podepsané číslicí 2.
Psal mi - nejspíš na popud
Hitlera - Ernest Norden.
*****