Ganymed, Kalisto, Io a Europa

První přiblížení se uskutečnilo 11. října loňského roku, kdy sonda prolétla ve vzdálenosti 611 km od povrchu Io. Pouhý den předtím ale silné záření způsobilo chybu v řídícím systému a sonda se uvedla do bezpečnostího módu. Řídící tým situaci ale včas vyřešil a sonda se vrátila do plné činnosti jen dvě hodiny před přiblížením. Následná analýza snímků ukázala mj. že obavy z podmínek okolo Io byly oprávněné. Většina snímků byla pořízena v tzv. rychlém režimu, kdy si kamera tyto snímky sama automaticky předzpracuje. Silná radiace způsobila, že tyto snímky byly rozsynchronizovány, což ovlivnilo jejich kvalitu. Naštěstí snímky v dalších režimech nebyly ovlivněny.

Nová data ukázala, že Io je ještě mnohem více aktivním tělesem než se dosud předpokládalo. Na jeho povrchu bylo identifiková více než sto vulkánů. Na základě přenesených snímků zjistili vědci mj. že tento měsíc je výbornou ukázkou toho, jak to z hlediska vulkanické činnosti na Zemi vypadalo v dávné minulosti. Je to už velmi dávno, co se něco podobného dělo na naší planetě. Podobné lávové proudy a erupce se zde odehrály nasledy před 15 milióny lety, zatímco už 2 miliardy let zde neproudila tak horká láva jako je teď pozorována na Io. Teplota lávy zde dosahuje téměř 1500 C. Nová data se především zaměřila na tři nejaktivnější vulkány - Pele, Loki a Prometheus. Každý z nich je něčím zajímavý. Sopka Pele je velmi podobná havajským vuklánům, stejně jako ony má také lávové jezero, s tím rozdílem, že toto jezero je asi 100 větší. Na snímcích jsou viditelné proudy horké lávy staré pouze několik minut, které jsou dlouhé více než 10 km a široké do 50 m. Sopka Loki je nejaktivnějším vulkánem v celé Sluneční soustavě, neustále produkuje větší množství tepla než všechno pozemské sopky dohromady. Na rozdíl od aktivního lávového jezera sopky Pele, má Loki obrovskou kalderu opakovaně zalévanou lávou. A konečně Prometheus je zajímavý zřejmým pohybem jícnu vuklánu. Je patrné, že dnes láva vyvěrá na místě 100 km západně ve srovnání se snímky pořízenými sondou Voyager v roce 1979. Hory na Io jsou také mnohem vyšší než na Zemi, dosahují výšky až 16 km a paradoxně se nezdají být vulkanického původu. Jak ale vznikly, není zatím příliš jasné, zato je fascinující způsob, jakým zanikají. Zdá se, že v důsledku gravitace se hroutí a dávají vznikat mohutným sesuvům materiálu.

Láva vytékající z vulkánu na Io

Následoval druhý průlet nad Io 25. listopadu, tentokrát dokonce jen ve výšce 300 km. Nutno předem říci, že byl ještě dramatičtější. Čtyři hodiny před nejbližším průletem se vlivem silného záření resetoval palubní počítač a sonda opět skončila v bezpečnostním režimu. Pozemské kontrole se podařilo sondu uvést do provozu 5 minut po nejmenším přiblížení k Io. Částečně také z toho důvodu, že tentokrát byli technici na něco podobného připraveni. Díky tomu sonda stihla provést více než polovinu plánovaných pozorování Io a také měsíce Europa. Největším úspěchem tohoto průletu bylo zachycení fontány horké lávy vyvrhované z nitra jednoho z vulkánů do výšky 1,6 km. Šance na zachycení něčeho podobného je odhadována na 1:500. Láva byla natolik horká a jasná, že úplně zahltila detektor a část dotyčného snímku je přeexponovaná.

V podstatě odpočinek si sonda dopřála hned na začátku roku. Třetího ledna prolétla ve výšce 351 km nad povrchem poklidného měsíce Europa. Tento měsíc je už nějakou dobu v podezření, že se pod jeho ledovým příkrovem skrývá oceán tekuté vody. A právě poslední průlet nad povrchem měsíce Europa přinesl dosud nejvážnější důkazy pro jeho existenci. Během průletu magnetometr na palubě sondy měřil změny magnetického pole Europy a pozoroval takové změny, ke kterým by docházelo, kdyby Europa měla obálku z elektricky vodivého materiálu jako ja třeba oceán slané vody. Zdá se, že tento oceán leží ve hloubce kolem 100 km pod povrchem, tedy pod silnou vrstvou ledu, která pokrývá povrch měsíce. Magnetické pole Europy mění orientaci každých 5,5 hodiny. Tyto změny mohou způsobovat elektrické proudy probíhající ve vodiči jako je například právě oceán. Není příliš pravděpodobné, že by elektrické proudy procházely skrz ledovou obálku, protože vodní led je velmi špatný vodič proudu a ani to, že by se zde vyskytoval nějaký jiný velmi dobře vodící materiál. Uvidíme, co přinese podrobnější analýza naměřených dat.