Většina lidí, která se s filmy manga příliš nesetkala, se domnívá, že jde buď o filmy pro malé děti (vždyť ty holčičky mají tak hezké velké oči...), nebo o porno (...a vyvinutá prsa!). Omyl. Japonská manga je mnohem rozsáhlejší a zajímavější, než se nám, obyvatelům země, kde ještě donedávna byl pro většinu populace největším úspěchem animovaného filmu seriál Jen počkej!, mohlo zdát.

Motoko Kusanagi. Kyborg.

Major Motoko Kusanagi je kyborg. Její tělo vypadá tak na dvacet, ale její mozek, ukrytý v titanové schránce uprostřed hlavy, je mnohem starší. Motoko nemá rodinu - vždyť její téměř kompletně kybernetické tělo neumožňuje ani kopulaci. A tak žije jen pro svou práci v Sekci 9. Spolu s Bateem, rovněž kyborgem, který se snaží krotit její poněkud svéhlavou povahu, dělají práci, která sice není až tak uplně špinavá, ale rozhodně není pro ty, kdo si nechtějí umazat ruce krví, nebo chladicí kapalinou.

Jejich současným problémem je Loutkař. Geniální hacker, který dokáže přeprogramovávat lidi tak, aby prováděli to, co on chce. A nejčastěji chce špionážní činnost. Navíc, kromě toho, že po Loutkaři zůstávají trosky lidí s mozky vypálenými simulovanou minulostí, je do celé záležitosti jakýmsi podivným způsobem zapleteno Ministerstvo zahraničí, které se snaží celou aféru ututlat. A tak se Motoko a Bateu snaží zjistit o co jde, a kdo je to vlastně ten Loutkař.

Noční město.

Kyberpunk v literatuře, tedy alespoň ten dobrý kyberpunk, se většinou snaží řešit nějaký společenský problém, který přinesou technologie, o nichž si myslíme, že by se mohly objevit a prosadit. Kyberpunk přináší v drtivé většině případů poměrně nevábnou vizi budoucnosti - super-technologie pro bohaté, slumy pro ty ostatní. V kyberpunku hrají velkou úlohu ženy. Zdá se dokonce, že kromě ženské literatury a literatury pro ženy (což jsou položky nezanedbatelné co do množství, ale většinou zcela bezvýznamné co se týče obsahu), je kyberpunk jedním z mála žánrů, v němž ženy zastávají významou, nebo dokonce hlavní roli.

Ghost In The Shell je kyberpunk. Je to kyberpunk, který se zabývá identitou člověka. Základní otázka, když mluvíme o kyborzích, totiž zní: co přesně dělá člověka člověkem? Je to jeho tělo? To ale můžeme snadno nahradit syntetickým ekvivalentem, který bude mnohem lepší než naše původní schránka. A naše počitky přitom mohou zůstat zachovány, naše povaha se nemusí změnit, budeme stále sebou samými. Čili sídlem člověka je mozek, který uchovává naši osobnost? Ale i toto je jen otázka technologie. Až vyrobíme syntetický mozek velikosti ořechu, nebudeme mít v lebce jeden, ale deset takových, do kterých se rozprostře naše původní osobnost, a získá tak možnosti větší ne jen desetkrát, ale možná i mnohem víckrát.

Sledování automobilu na počítačové obrazovce...

Otázkou zůstává: budeme pak ještě lidmi? Budeme vůbec ještě živými tvory? Vždyť všechno v nás bude syntetické. Jedině naše vědomí, náš duch, bude lidský. Ale proč, když v syntetickém těle může běžet lidský duch a být považován za živou bytost, by nemohl ve stejném těle běžet duch vytvořený uměle, a přitom být také živý? A dále: co kdyby tento syntetický duch byl vytvořen tak, aby si myslel, že je člověk?