Kvantová mechanika předpovídá pro velké množství pokusů korelace, které převyšují maximální možné korelace, které by mohla vysvětlit teorie klasické povahy, a tyto předpovědi kvantové mechaniky byly potvrzeny experimenty, z nichž nejpůsobivější byly provedeny v týmu Alaina Aspecta.

Dnes chápeme kvantovou mechaniku, která pro svět má důležitost fatální, moderním způsobem, který se ovšem v důsledcích shoduje s tím, jak kvantovou mechaniku chápala již kodaňská škola (Niels Bohr a jeho přátelé) na konci 20.let. Byl to Einstein, který se mýlil, nikoliv kvantová mechanika. Předpovědi kvantové mechaniky - nebo ekvivalentně experimentální výsledky Alaina Aspecta - v žádném případě nenarušují Einsteinovu zásadu, že se informace šíří nejvýše světelnou rychlosti. Výsledky dvou pokusu mohou být korelovány, ale to v žádném případě neznamená, že výsledek jednoho z nich je důsledkem výsledků druhého, který byl na dálku zaručen nadsvětelnou rychlosti.

I v klasickém světě je zcela normální, že měření dvou události mohou být korelovaná, ačkoliv jde o události vzdálené (jejich aktéři působili na sebe navzájem v minulosti, ale měření probíhá v době, kdy již působení pominulo). Tak například pokud zabetonujeme náhodně dva manžely do dvou betonových bloků a pošleme je na opačné strany Galaxie, měření za miliony let ukáže, že objekty v obou blocích mají opačné pohlaví, aniž bychom byli nuceni tvrdit, že přítomnost mužského pohlaví v levém bloku nastala jako důsledek toho, že v druhém bloku objevili pohlaví ženské. Kvantová mechanika se liší v tom, že umožňuje korelaci i v různých fyzikálních veličinách, které podle klasické fyziky nemohou být korelovány současné.

Tak například v tradičním EPR pokusu jsou oba odlétající fotony levotočivé nebo oba pravotočivé, aby měly nulový celkový moment hybnosti a dodržovaly tak jeho zákon zachování, ale pokud měříme polarizaci lineární (polarizace x/y jsou lineární kombinaci pravotočivé nebo levotočivé kruhové polarizovaného světla), žádnou korelaci podle klasické fyziky nenaměříme, kombinace xx,xy,yx,yy všechny proběhnou s pravděpodobností 25%. Podle kvantové mechaniky je tomu jinak, mohou proběhnout jen výsledky xy a yx s pravděpodobnostmi 50%. Kvantová mechanika tak dovoluje větší korelace než klasická, korelace narušující Bellovy nerovnosti, a proto experimentální důkaz narušení Bellových nerovnosti (od Alaina Aspecta) znamenal více méně definitivní důkaz pravdivosti (pro naší intuici) podivných principu kvantové mechaniky a vyvrácení všech kliček, kterými se těmto paradigmatům lidé chtěli vyhnout.