Poslední technologií kterou se budeme zabývat jsou biologické implantáty - bioware. Tato technologie je současnosti nejvzdálenější, proto se můžeme jen dohadovat o tom, jaké budou její možnosti.

Princip biowaru je následující: řekněme, že je potřeba, aby se z lidí stali býložravci schopní získávat energii pojídáním mořských řas. Nejjednodušším řešením, pro společnost, která ovládá biotechnologie, je vytvořit tvora, který proroste lidským organismem, na pokožce vytvoří žábra a umožní lidem pohybovat se pod vodou tak, jak jsou toho schopny ryby. Další tvor proroste žaludkem vytvoří uplně nový, od původního třeba zcela odlišný trávící systém. K zavedení podobného symbiota je potřeba jediné - dostat jeho zárodek na to správné místo v lidském těle. Všechno ostatní je jen otázkou růstu.

Upozorňuji, že zde nemluvíme o genetických manipulacích s lidským genomem. To je příliš neohrabaná technika, která vyžaduje, aby z upravené DNA vznikl a dospěl celý člověk. Genetické inženýrství lidského genomu je vhodné pro náhradu zubů tuhými kožnatými výrustky které se nekazí, ne k vytvoření třetího oka v šedesátém roce života.

Bioware znamená vrchol toho, co si jako živí tvorové dokážeme v oblasti vlastního rozšiřování představit. Jde o to, že symbioti, které vpustíme do svého těla, musí být vysoce robustní a přizpůsobiví. Robustnost je nezbytná proto, že tito symbioti, schopní růstu a samoopravování, mohou, v případě nějaké poruchy při vývoji, nebo napadením virem (a zde nemluvíme jen o virech lidských - bioware může fungovat na úplně jiných biologických základech než náš organismus - je to jen otázka vhodných mezičlánků zařazených mezi náš organismus a organismus symbiota), mohou být následky pro hostitele fatální. Potřeba přizpůsobivosti pak plyne z různorodosti lidských organismů.

Bioware bude mít pro nás jen těžko představitelný vliv na způsob života. Díky možnosti upravovat člověka podle potřeby k prakticky jakýmkoliv účelům, možnost nechat mu dorůstat končetiny nebo vnitřní orgány, šance na to, že budeme s to vypěstovat jakýsi umělý mozek, který přiroste k tomu původnímu a zněkolikanásobí naše intelektuální možnosti, to vše bude znamenat převrat v tom, jak bude vypadat svět biotechnologií.

Zajímavou otázkou v tomto směru je, co nakonec zbyde z dnešního člověka po tom, co budou ovládnuty biotechnologie. V pokročilém stádiu jejich vývoje si lze představit scénář, kdy lidé se rodí jako ony pověstné mozky v kádích s živným roztokem a podle potřeby si pak nechávají dorůstat orgány které se jim právě hodí.

Dosud jsme se zabývali pouze technologickou otázkou rozšiřování lidského organismu, ale celá věc má mnoho dalších rovin.

Především je nutno zamyslet se nad mechanismy schvalování jakýchkoliv metod zásahu do lidského organismu. Lze předpokládat, že jestliže léky se testují a čekají na schválení několik let, budou prodlevy mezi vývojem nových technologií rozšiřujících organismus a jejich skutečným nasazením do praxe ještě delší. Navíc tyto technologie sebou opravdu nesou mnohá nebezpečí nejen fyzická, ale především psychická. Lidský organismus a myšlení je přizpůsobeno a navyknuto na vnímání světa klasickými smysly a interagování klasickými cestami fyzického a hlasového projevu. Nelze proto předvídat, jak bude reagovat člověk vystavený vlivu vjemů velmi odlišných od těch, se kterými za celý svůj život setkal.

Dlaší problémy jsou sociálního rysu. Rozšiřování paměti a mechanismy rychlého a kontextového přístupu ke znalostem umístěným mimo hmotu lidského mozku, způsobí zcela určitě převrat v zaměstnanecké politice. Dnešní trend je zaměstnávat stále mladší a mladší pracovníky, protože jsou ochotni a schopni snášet stres a pracovní tempo, kterému starší lidé mohou jen těžko stačit. Prakticky jediným důvodem, proč zaměstnávat starší pracovníky jsou dnes zkušenosti, které získali za dobu své praxe. Jestliže však vznikne expertní systém, který umožní dvacetiletému mladíkovi přístup k odborným zkušenostem padesátiletého harcovníka, lze jen těžko pochybovat o tom, koho bude zaměstnavatel preferovat.

Pravděpodobně nejvýznamějším problémem, který jsem už nastínil, je však potenciální nebezpečnost podobných technologií. To má dva důsledky: zaprvé, na určité úrovni budou muset být podobné technologie velmi přísně kontrolovány. A zde nejde o technologické omezování motivované extrémní hamižností, jaké můžeme vidět např. ve známé aféře s dešifrováním DVD. Jak jsem naznačil, bude kontrola například nanotechnologií bude od určitého okamžiku nutnou podmínkou přežití lidstva. A zadruhé: čím je technologie nebezpečnější, tím je atraktivnější pro vojenské kruhy. Je-li nějaká technologie pro armádu velmi atraktivní, bude na ni pravděpodobně armádou uvaleno embargo. Je tedy docela dobře možné, že i když technologie umožňující rozšiřování lidských schopností vzniknou, laická veřejnost se o tom nikdy nedoví. A pakliže nějaké informace přece jen prosáknou, stejně k technologii samotné nebude mít nikdo, kromě velmi úzkého okruhu vyvolených, přístup.

Jak říká Kurt Vonnegut: Tak to chodí.