Byl to tusim A. C. Clark, kdo rekl, ze od urcite urovne slozitosti, je pokrocila technologie nerozeznatelna od magie. Nuze podle meho nazoru, lidska cilivilizace (presneji receno ta jeji cast, jez je nekdy oznacovana ponekud nepresnym privlastkem severo-zapadni) teto urovne uz dosahla. To, ze my, lide, produkty lidske vedy a techniky jako zazracne nevnimame, ma v zasade tri duvody: zaprve je to skutecnost, ze jsou soucasti masi kazdodenni existence - vidime je vsude kolem sebe, cteme o nich, dovidame se, jak za par let budou tak levne, ze si je budeme moci sami poridit. Zadruhe je tu obrovska nadprodukce i tech nejsofistikovanejsich stroju a zarizeni, ktera vytvari dojem jejich snadne vyrobitelnosti a tedy ne az tak velke "zazracnosti", a konecne zatreti: o vsech produktech lidskeho duvtipu vime, ze jde o produkty lidskeho duvtipu, a ponekud jesitne se domnivame, ze i my sami jsme dost duvtipnymi, abychom takove zarizeni pochopili, nebo dokonce sami vymysleli.

Toto zevsedneni jinak velmi nevsednich prostredku, je ovsem zcela nezbytne pro jejich efektivni vyuzivani. Pokud budeme nad pocitacem premyslet jak funguje, jak je mozne ze dokaze to ci ono, nebudeme s to odvadet praci, kvuli ktere pocitac mame. V urcitem ohledu se pak pouzivani velmi komplikovaneho stroje podoba cteni: jestlize se budeme soustredit na tvar pismen, na jejich podobnosti a rozdily, nebudeme s to cist slova a vety. Je tedy nezbytne abstrahovat od zarizeni (casto velmi komplikovaneho) k funkci pro niz je pouzivano (casto velmi proste).

Takova abstrakce sebou samozrejme nese riziko, ze na pochopeni funkce naseho artificialniho zivotniho prostredi rezignujeme, a budeme je prijmat tak jak je. To je ovsem velmi pohodlne: soustredit se jen na problematiku v niz se pohybuji (vulgo ktera me zivi) a vse ostatni ignorovat. Takova strategie ma dokonce svuj nazev: specializace. Jakkoliv je tento pristup v urcitem smeru prinosny - umoznuje uplatneni i jedincum, kteri sice nejsou s to zvladnout problemy nekolika disciplin, ale jsou velmi vykonni v te, kterou povazuji za svou specializaci - a jak jsme jiz ukazali akceleruje vyvoj novych zarizeni a castecne i technologicky pokrok, jeho nepopiratelne negativnim dopadem je promena technologie v magii. Tedy: misto aby technologicky pokrok veci postupne objasnoval, naopak je stale vice a vice zatemnuje.

Tato nova "magie" ma vlastni slozitou organizacni strukturu. Nejde sice o uhlednou pyramidu kde by mnozstvi zasvecencu postupne klesalo s tim jak rostou jejich znalosti, nicmene urcita hierarchicnost (plynouci z rozdilnosti schopnosti jednotlivych "zasvecencu") je v ni preci jen zakorenena: ruzne vrstvy technologickych kouzelniku, sedimentujici podle znalostni urovne, jsou propojeny pocetnymi vlakny vzajemne technologicke nepostradatelnosti.

Charakteristickym rysem teto struktury je vznik domen, v nichz jsou sdruzeni jedinci zabyvajici se jednou tridou problemu. Vetsinou clenove jedne domeny nejsou s to prekonat bariery, a nahlednout do problematiky domen sousednich, naopak uvnitr sve vlastni oblasti se dale rozdeluji a jeste vice specializuji. Nelze ovsem rici, ze by tato struktura mela charakter stromu, protoze vzajemne zavislosti jsou mnohem slozitejsi a propojuji mnohdy velmi vzdalene domeny, a nezridka dochazi k vzajemnemu zacykleni. (Zarnym prikladem takove slozite technologicke pavuciny je vyroba integrovanych obvodu, ktera vyuziva vysledku neuveritelne sirokeho spektra lidskeho podnikani: od tezby vzacnych kovu, pres vyrobu keramiky az k softwarovemu inzenyrstvi, a fyzikalni teorii.)

Vysledkem teto situace je technologicka modularizace a princip vzajemne zamenitelnosti soucasti v soucasne konstrukcni praxi. Jakykoliv novy vyrobek je konglomeratem nejen mnoha fyzickych soucasti vyrobenych casto na opacnych koncich sveta, ale predevsim mnoha technologickych modulu, ktere zastupuji jednotlive obory lidskeho zkoumani a vynalezani.

Tyto moduly nesou nektere charakteristicke znaky, pro nez si muzeme terminologii vypujcit treba z objektove orientovaneho programovani: kazdy modul je zapouzdrenou entitou, jez je popsana svymi "vnitrnimi stavy", k nimz nam pristup zajistuje "interface" (ten obsahuje pristupove, a funkcni "metody"). Interface je pak jedinym prostredkem ktery mame k dispozici, chceme-li s modulem jakkoliv manipulovat. Coz ovsem v bezne praxi vubec neni na skodu, protoze o vnitrni stavbe modulu se konstrukter stejne nic dovedet nechce.

Popsana "technologicka modularizace" se vsak neomezuje jen na tak zrejme priklady jako je treba programovani v komplikovanych operacnich sytemech. Jejim skvelym prikladem je treba i bezne vyucovana matematika. Az na vyjimky nekterych specializovanych fakult vysokych skol, se totiz matematika vyucuje presne timto modularizovanym zpusobem: jsou zavedeny "uzitecne" vety a definice, s dukazy se neztraci cas a skolske priklady jsou vetsinou napasovany na obor jemuz dana vzdelavaci instituce primarne vyucuje (statika, elektrotechnika, jaderna chemie atd.). Pro studenty se pak matematika stava presne takovym "magickym" prostredkem (vetsinou dokonce zbavenym historie i budoucnosti), ktery se objevil "odnikud", o jehoz hlubsim fungovani nemaji nejmensi predstavu, ale jehoz vykonneho "interfacu" v podobe postulovaneho matematickeho aparatu (maticovy pocet, diferencialni pocet) jsou schopni relativne efektivne vyuzivat.

Je obecnym jevem, ze specializace, ktera ponekud paradoxne smazava rozdil mezi "vedou" a "magii", je dnes velmi popularni omluvu pro vlastni neochotu prubezne se vzdelavat ve vice smerech. Hovori se dokonce o tom, ze mit dnes prehled o vice nez o jednom oboru (resp. jeho uzkem vyseku) neni vubec mozne. To je samozrejme nesmysl, protoze na zakladni urovni se lze pomerne rychle seznamit s velmi sirokou skalou vednich a inzenyrskych oboru, a casto i jen povrchni predstava dokaze odhalit mnohe, jinak skryte stranky soucasnych technologii.

Nicmene je pravdou, ze zvlaste v poslednich letech, ze dosud otevrene dvere mnoha vyzkumnych center zaviraji, a objevuji se na nich petlice v podobe casto az absurdnich patentovych zakonu, ktere potlacuji zakladni predpoklad dalsiho rozvoje lidske technologie: sdileni vedomosti.