Proč mají všechny symfonie jen jediného autora? Proč je tak složité spolupracovat jako společnost, organizace, jako rodina? Hlavním problémem je to, že naše mozky spolu dobře nekomunikují.

Mozky nemají mezi sebou přímé propojení. Lebky jim stojí v cestě. Když mluvíme, píšeme či gestikulujeme, mozek vysílá signály přes složitou síť nervů a svalů. Některé druhy těchto signálů rozechvívají vzduch, útočí na papír nebo klávesnici. Přijímající mozek provádí opačný proces. Musí převést smyslová data ukrytá v šumu na elektrické impulsy a chemické pakety a poslat je mnoha vrstvami neuronových filtrů. Pak teprve může zpracovat signály stejným způsobem, jaký je použit při mluvení.

Nyní si představte myšlenkový experiment. Představte si velikou sekanou uprostřed místnosti plné lidí. Ti lidé vytvářejí sekanou. Každá osoba vyjme mozek a hodí ho na zem, jako by to byl bochník chleba. Bochníky se spojí do jakési mozkosekané (v originále brainloaf, pozn. překl.). Každá osoba má svůj vlastní kousek z hromady, což zakotvuje její identitu v časoprostoru. Ale od nynějška mohou všechny mozky hovořit svým vlastním neuronovým jazykem, tak, jako spolu komunikují obě poloviny každého mozku. Mozky mohou přijímat stejné toky senzorických signálů, nebo si tuto činnost rozdělit mezi sebe.

Jaké by to bylo - žít a myslet jako brainloaf? Nejprve by tu byl "svěží a zmatený hukot" všech řečnících mozků. Avšak brzy byste si na to zvykli, podobně jako si zvyknete na rušivou konverzaci na večírku nebo v obchoďáku. Nejprve by vám paralelní hovor vadil a paralelní myšlení by vás zatěžovalo. Pak byste si zvykli také, jakmile by se neuronové svaly protáhly a naladily se na nové požadavky zpracování informací. Názorové spory a diskuse by se přenesly na jinou úroveň. A co teprve umění a věda, kterou by mohla mozkosekaná provozovat. Kolektivní symfonie. Brainloaf by přinesl něco nového: kolektivní myšlení.

To vše je biologická verze "kolektivního vědomí". Mozková hmota by utvořila jednu obrovskou neuronovou síť či dynamický systém. Tak jako všechny neuronové sítě by se "ochladila", neboli vyrovnala vstupní budící impulsy. Celý brainloaf by mohl rezonovat. Rezonanční body by definovaly kolektivní myšlenky tak, jako rezonance našich mozků definuje naše, mnohem jednodušší, myšlení.

Dynamický systém brainloafu by tvořil složité rezonanční vzory a víry. Nepochybně by se jednalo o chaotické (aperiodické) trajektorie - atraktory. Chaotické myšlenky by vnesly nové jevy do brainloafu, tvořily by novou informaci. Nebo aspoň radost z čistého myšlení.

To není science fiction, ale pouze technický problém. Doktor Ralph Merkle z výzkumného centra fy Xerox v Palo Altu zjistil, že lidský mozek pojme přibližně 10 na 18tou bitů informace (miliardu miliard bitů) a zpracovává je rychlostí 10 na 16tou bitů za sekundu. Tato čísla jsou přibližná, ale platí s přesností jednoho řádu. Jak velký čip potřebujete jako náhradu mozku? Dnes (pozn. překl.: v roce 1995) by byl velký jako dům či mrakodrap. Ale hustota integrace se zdvojnásobuje každé dva roky nebo i rychleji. Tento "Moorův zákon" platí po celých dvacet let závodů za menšími a rychlejšími čipy. Můžeme předpokládat, že bude platit nejméně příštích deset let nebo i více. Tedy někdy v roce 2020 se váš mozek vejde do kostky cukru.

A protože se zdá, že Moorův zákon zrychluje, ten rok bude spíše 2010. Většina dnes mladých lidí se toho roku dočká. Představte si, že jednoho dne usnete a probudíte se na čipu, váš mozek se překlopí z masa na křemík, ale vy zůstanete stejní. Minimálně v první chvíli. Původní paměť zůstane zachována, ale od té doby už z ní nečtete tím samým způsobem. Vzpomínka není jasná jen tehdy, když se jí pokusíte vyvolat, ale přijde se stejnou intenzitou, jakou měla událost, kterou jste prožívali. A vy ji můžete editovat, upravovat, jako kdyby se jednalo o řízené sny. Vaše paměť se stane pouhou malou databází s dobou přístupu omezenou jen rychlostí světla. Můžete vnímat veškeré vědomosti vědy, umění, historie, podobně jako dnes přelétnete novinový článek. A můžete cítit a jednat sám, nebo společně s tisíci dalšími křemíkovými dušemi.