Ale ani druhého dne se nic
podstatného nedělo.
Průzkumné letouny US Navy
několikrát přelétly ve velké
výšce nad německými městy, ale neútočily. Zdola se proti nim
zvedala zuřivá protiletecká palba, ale němečtí mířiči neměli
žádné zkušenosti s nadzvukovými stroji a protiletecké kanóny
neměly ani potřebný dostřel, takže obláčky výbuchů pokrývaly
oblohu daleko za letouny a navíc pod jejich letovou úrovní.
Německá protiletecká palba byla v podstatě k ničemu. Proti
letadlům US Navy vzlétlo i několik tryskových Schwalbin, ale
než se vyšplhaly do výšky, byla už obloha čistá.
Horší bylo, že nenastal žádný
ohlas na rádiové vysílání.
Ujišťovali jsme Němce, že po dobu příměří nebudou se strany
hlavonožců napadáni, ale nabízený odvoz na starou Zemi se
nekonal, neboť se nedostavil ani jeden zájemce.
Došlo mi, že chyba nebude
v obyvatelstvu. Rozhodování by
v době stanného práva bylo skutečně va bank. Kromě toho
jsme
z Druhé světové války věděli, že Němci dezertéry bez milosti
střílejí a u civilistů nedělají výjimky.
Bylo na čase změnit taktiku.
Vysílali jsme proto ne pro
obyvatele, ale pro Adolfa Hitlera. Navrhovali jsme mu jednat
o další budoucnosti Čtvrté Říše, jejíž pokračování v tomto
světě jsme označili za nežádoucí.
Bez odpovědi.
Všechny německé rozhlasové
stanice vysílaly pouze hudbu,
rozkazy říšské branné moci a hlášení o pohybu nepřátelských
letadel. Každý jejich odlet byl komentován jako oslňující
vítězství protiletadlových kanonýrů, kteří nepřítele zahnali
na zbabělý útěk.
Německá města byla tedy opět
zasypána další vlnou letáků
natištěných v tiskárně na Nimitzu. Oznamovali jsme německým
občanům: »Vzhledem k tomu, že jste se asi rozhodli ignorovat
naše pokusy o jednání, skončí období pouhého průzkumu. Místo
pozorování zahájíme akce, zaměřené k úplnému zničení německé
branné moci včetně obranyschopnosti německých měst.«
Marně jsme ale poslouchali, jaký
to bude mít ohlas. Brzy
mi ovšem došlo, že německá branná moc jakékoli ohlasy prostě
znemožní a ty Němce, kteří by chtěli reagovat, zlikviduje.
Museli jsme vymyslet něco
jiného. Čas totiž pomalu, ale
jistě pracoval proti nám.
*****