Před další poradou jsem se vrátil opět na starou dobrou Zem, do Denverského internačního tábora.
       »Bylo by možné svolat něco jako táborový sněm?« otázal jsem se Němců z táborové samosprávy.
       »Beze všeho,« přikývli. »Beztak to bude pro všechny jen vítané zpestření.«
       »Bude to víc než zpestření,« slíbil jsem.
       Bylo už odpoledne, ale tábor se zvedl jako jeden muž. Za chvilku bylo velké prostranství, chystané pro stavbu dalších stanů, plné Němců. Sehnali mi dokonce megafon, aby rozuměli všichni včetně těch vzadu.
       »Přišel jsem vás požádat o radu,« začal jsem, dříve než se pořádně usadili na přinesené vojenské skládací židličky.
       »Jak asi víte, stále jednám s hlavonožci. Podařilo se mi nejprve vyjednat život pro všechny kdo se vrátí na starou dobrou Zemi. Ukázalo se ale, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si myslel. Američané vám jasně ukázali, že vás mezi sebe nechtějí.«
       »Jsou to bestie!« ozvalo se z davu.
       »Nejsou,« zavrtěl jsem hlavou. »Jsou mezi nimi právě tak slušní lidé, jako lumpové. To platí i o vás samotných.«
       »Tak o co jde? Vyklop to konečně!«
       »Je tu naděje, že se budete moci vrátit zpátky do Nového Německa. Ale rozhodně ne všichni a ne zadarmo.«
       »Zase chceš dolary? Žádné už nemáme!«
       »Nechci dolary,« odtušil jsem. »Kopffüsslerové se trochu dali obměkčit. Ale nevrátí vám Čtvrtou Říši, protože ta byla nebezpečná jim, lidem Země a koneckonců i vám.«
       »Co po nás vlastně chceš?«
       »Radu - a možná i pomoc.«
       »Tak nás už konečně přestaň napínat!« vyzvala mě Gerta Müncherová, zavěšená do Kurta. »Co máš v plánu?«
       »Obnovit enklávu Nového Berlína. Ale ne s Hitlerem a ne výlučně jen pro Němce, aby si tam zase hráli na nadlidi.«
       »Jak to myslíš? Povídej!«
       »Dnes už je jisté, že svrhneme Hitlera.«
       »Ty - s Američany?«
       »V horším případě jen s Američany. Ale napadla mě mnohem lepší možnost. Vytvořit novou armádu samotných Němců proti Hitlerovi. Vypadá to nelidsky, něco jako bratrovražedný boj, kde by se Němci na obou stranách navzájem zabíjeli. Ale jen si vzpomeňte na Norimberk, kde také stáli Němci proti Němcům - a dopadlo to mnohem lépe, než když v Düsseldorfu stáli jen Němci proti Američanům.«
       »Ano, tam to bylo jednodušší. Ale ti Němci z Bundeswehru jistě netušili, kam se potom dostaneme.«
       Byla v tom výčitka, ovšem špatně nasměrovaná.
       »Neobviňujte krajany z Bundesrepubliky Německa - ani mě. Jistě víte, že jsme si to představovali poněkud jinak. Co se stalo tady, víme všichni. Ale Němci ze Země by s tím jistě nesouhlasili, stejně jako já.«
       Očekával jsem opozici, ale byl jsem na ni připraven. Jen jsem musel udržet pozici člověka, který to myslí s Němci bez postranních úmyslů. Zatím se mi to u části Němců dařilo. Asi proto, že jsem to tak doopravdy myslel.
       »My Hitlera sesadíme bez ohledu na vaše mínění. Nemám na mysli Němce ze Země, ti s námi souhlasí, ale vás. Chtěl bych dobýt Berlín spolu s vámi. Přesněji s dobrovolníky, kteří by se ke mně přidali.«
       »A když se mezi námi nenajde dost takových krys?« ozval se z davu někdo, komu se tento návrh očividně nelíbil.
       »Kdo se k nám přidá, nebude žádná krysa,« odrazil jsem útok. »Naopak. Hitlerovy krysy mezi sebe nevezmeme. Krysa je ten, kdo nedodržuje úmluvy.«
       »Pak je krysa každý, kdo zradí přísahu Vůdci!«
       »Přísaha Vůdci nebyla úmluva, ale diktát. Úmluva nemůže být vynucená, ale dobrovolná. Přísahat musel každý a kdo by na to nepřistoupil, byl by popraven.«
       »Ano, to je pravda,« zašumělo za mnou.
       »Dobrovolná dohoda naopak existovala mezi Kopffüsslery a Hitlerem. Nebýt podlosti vašeho milovaného Vůdce, dodnes byste s nimi žili v míru. Za všechny ty zbytečné oběti, za tisíce mladých německých životů může pouze největší krysa v dějinách - Vůdce Adolf Hitler!«
       »To je urážka! Nejen Vůdce, ale celého německého národa! Němci, neposlouchejte ho!«
       »To není urážka Vůdce, spíše urážka krys!« podotkl jsem. »Krysy nejsou tak podlé, aby sjednaly smlouvu a porušily ji. Ano, krysy vás mohou napadnout a sežrat - ale předtím s vámi nesepíší dohodu o přátelství, jakých podepsal Hitler plno! Nejen tady, ale i na Zemi.«
       »Jak to můžeš tvrdit?«
       »Chcete je vyjmenovat?«
       »Jmenuj aspoň jednu!«
       »Prosím. První byl Mnichovský diktát, při kterém muselo Československo odstoupit Německu Sudety.«
       »To byla přece spravedlivá dohoda! V Sudetech byla velká převaha Němců, kteří chtěli jen domů, do Říše!«
       »Že nejprve vyhnali Čechy, to vám jaksi nevadí? Ani to, že tuto dohodu nesjednával Hitler s Čechy, ale jen s Francií a Anglií, takže pro Čechy to byl sprostý diktát a ne dohoda? Ale že ji nakonec sám Hitler porušil a obsadil zbytek Čech, to byla konečná a maximální podlost.«
       »Bodejť, když šlo o vás, Čechy!«
       »Vůči Čechům to byl od samého začátku diktát, ale Hitler porušil i tu část, kde se Anglii a Francii zavazoval, že tím odstupným jeho nároky skončí. Ostatně, nemusím jmenovat jen dohody, které se týkaly nás Čechů. Druhou takovou proradnou smlouvu o přátelství, neútočení a spolupráci podepsal Hitler se Stalinem. Jak to dopadlo? Německá armáda vtrhla do Ruska jako hejno potkanů, dostala tam řádně na kalhoty a skončilo to ruskou vlajkou nad Reichstagem v Berlíně. Ačkoliv Stalin byl také pěkná bestie, v tomto případě byl v právu a Hitlera nic neomlouvá.«
       »Kdyby nenapadlo Německo Rusy, napadli by určitě Rusové Německo!«
       »Kdyby - chyby. Pak by byly krysy Rusové a celý svět by byl proti nim. Ono k tomu nakonec došlo, ale mnohem později. Tady jde o Hitlera. Udělal z vás národ krys. Divíte se pak, že s vámi Američané nejednají jako s přáteli?«
       »A co ta tvoje dohoda s Amerikou o tom, že nás přijmou?«
       »K té se ještě dostaneme,« odrazil jsem připomínku. »Je tady ještě poslední Hitlerova smlouva. Smlouva, která jemu i jeho národu poskytovala útočiště na Q-Zemi. Smlouva, která pro Němce vymezila území v okruhu sta kilometrů kolem Nového Berlína, aby se měli kam uchýlit před přírodní katastrofou, hrozící Němcům na staré Zemi.«
       »Žádná přírodní katastrofa přece neexistovala!«
       »Jistě. Nešlo o přírodní katastrofu, ale o spravedlivou odplatu, která hrozila Němcům na staré Zemi za rozpoutání té největší války v dějinách. Už tady je vidět, kdo lhal.«
       »Kde je ta smlouva?«
       »Pravděpodobně ukryta v kanceláři Adolfa Hitlera,« řekl jsem. »Hlavonožci samozřejmě žádnou napsanou smlouvu nemají. Vašim partnerům stačilo pouhé čestné slovo. Bohužel, bylo to čestné slovo krysy.«
       »Jakápak smlouva s těmi opicemi?« vykřikl pohrdavě kdosi z davu.
       »Nechci už slyšet žádnou urážku Kopffüsslerů,« zamračil jsem se. »Poslyšte, vy nadlidé, či kdo vůbec vyslovil tamto hanlivé označení, nezdá se vám, že k opicím máme mnohem blíž my lidé?«
       »Jsou to přece zvířata, nemyslící bestie!«
       »Váženého nadčlověka musím upozornit, že se krutě mýlí. Podlehl lžím Vůdce a jeho štábu lhářů. Skoro všechno, co vám o těchto tvorech řekli, byla lež.«
       »Nemají žádnou civilizaci!«
       »Mají vyspělejší civilizaci než my. Jejich města, i když vypadají jako jeskyně, jsou umělá a tak pevně stavěná, že je nezničí ani zásah německou raketou s bílým ohněm, neboli jak jim dnes říkáme, Q-bomba. Všechny výtečné plodiny, které vám do začátků hlavonožci věnovali, jsou uměle vytvořené. Včetně máselného keře küfferle, do kterého Kopffüsslerové vložili biologickou látku účinnou právě pro lidský druh. Tato látka vám prodlužuje život a léčí většinu vašich nemocí.«
       »Ne vždycky,« namítl jeden z lékařů, oblečený už opět do tradičního bílého pláště. »Někdy küfferlin škodí. Nesmíme ho podávat těhotným ženám, jinak vyvolá potrat.«
       »Jistě. To je způsobeno tím, že zvýší více než tisíckrát nesnášenlivost lidského organismu vůči všemu cizorodému. Jen v tomto jediném případě je to na škodu věci, jinak to působí nesmírnou odolnost vůči nemocem. Küfferlové máslo lidskému plodu neškodí pokud je konzumováno přiměřeně, aby se stačilo rovnoměrně vstřebávat. Vy byste na to jistě přišli také, ale hlavonožci vás na to upozornili už v dobách, kdy jste ještě byli přátelé.«
       »Vy tvrdíte, že to jsou - umělé vlastnosti?«
       »Ano,« přikývl jsem. »Nic takového se v přírodě v Novém Německu nevyskytuje. Hlavonožci vám dali všechno. Azyl, potraviny, hitlernaftu, léky na nemoci. Vy jste se jim za to odměnili jako krysy - vraždami jejich mláďat, pálením hnízd, rozšiřováním svého území a zabíjením. Nakonec se rozhodli vás jako krysy vyhubit. Bylo by to kruté, ale spravedlivé. Řeknu vám, neměli jste proti nim naději. Stejně hladce jako dobyli Lipsko, Essen, Kolín, Mnichov, Hamburk a Brémy, dobyli by všechna města Čtvrté Říše. Skončili byste všichni jako krysy - na smetišti.«
       »To není pravda! Vítězili jsme!«
       »Donedávna jste vítězili. Proti těm mírným tvorům jste měli výhodu zbraní a bezohlednosti. To se právě v poslední době změnilo. Zpočátku proti vám využívali jenom své fyzické převahy, ale ta se ukázala proti vašim zbraním nedostatečná. Jakmile se hlavonožci jednou rozhodli pozemšťany definitivně zničit, začali upravovat i sami sebe. Někteří vojáci se již setkali s jejich zbraní quro, podobající se elektrickým bleskům. Proti pouhému kousání je to velice účinná zbraň, je rychlejší a účinná i na dálku. Je mezi vámi málo těch, kteří se s ní setkali. Většina Němců, ať už vojáků nebo civilistů, takové setkání nepřežila. Vy máte obrovské štěstí, že jsem s nimi začal vyjednávat, dříve než vás všechny pobili.«
       »Ale kdo nám zaručí, že se na nás nevrhnou?«
       »Oni drží slovo, ne jako vy. Jsou ochotni se dnes vrátit i k tamté tisíckrát pošlapané dohodě, kterou kdysi uzavřeli s vaším proradným Vůdcem. Trvají jen na tom, že už to nebude Vůdce, kdo ji podepíše. To plně chápu. Nová smlouva musí být podrobnější, musí obsahovat podmínky, které dřívější smlouva neměla, protože něco tak samozřejmého Kopffüsslery nenapadlo vyžadovat. Například - že je lidé nebudou vraždit.«
       »Tady nás vraždili Američané... Navzdory tvé dohodě. Kdo má věřit dohodám?«
       »Ano - v lidském rodě je krys dost i tady, nemyslete si. Ale co vám udělali? Přesně to, co jste dělali vy jiným. Tady jste si konečně na vlastní kůži vychutnali, jaké je to být podřadnými lidmi. Když mi tady Američané zabili kamaráda, doktora Müllera, bylo to od nich podlé. On je léčil, oni ho za to zabili. Ale nebylo to přesně tak, jak jste se vy Němci chovali k hlavonožcům? Nebude lépe přestat se konečně chovat jako krysy?«
       »A co bychom podle tebe měli udělat?« zeptal se mě Kurt Werner věcněji.
       »Potřebujeme dobrovolníky do armády, která svrhne Vůdce. Kteří se budou podílet na obsazení Berlína a případně budou schopní jej udržet. Berlín bude ponechán lidem, ale rozhodně ne německým nadlidem, jenom takovým, kteří budou držet slovo a už nikdy nebudou sloužit krysám. Jde mi o to, vyhlásit nad Berlínem německou správu místo americké. Každý, kdo se dnes přihlásí, dostane poslední příležitost. Přišel jsem pro radu i pro pomoc a ptám se vás: Mám v tom směru pokračovat, nebo necháme Berlín dobýt Američany?«
*****