Doktor Isaac Stormer, též ministr zdravotnictví loutkové vlády, vybraný ostatními jako nejvíce postradatelný, doletěl v pořádku do Itálie a odtud do Spojených států. Navštívil na vlastní žádost presidenta a přednesl mu moje návrhy.
       Doktor dostal jedinou vysílačku, schopnou předávat mezi oběma světy zprávy. Ne povely strojů pro vytváření propustí, pouze zvuky, asi tak jako radiotelefony.
       Po dlouhých čtyřech dnech netrpělivého čekání mi doktor Stormer zavolal, ale místo oficiálního pozvání k jednání mi s politováním oznámil, že k dalšímu jednání se musí dostavit jiný vyjednavač. Nejvyšší soud USA, proti jehož rozsudku zde nebylo odvolání, rozhodl s definitivní platností, že jsem ve Spojených státech považován za zločince na útěku. Navíc po mně vyhlásil pátrání i Interpol, takže bych mohl být zatčen kdekoliv bych se na Zemi objevil. Dokonce i v Čechách.
       Byla to pro mě pořádná ledová sprcha.
       Požádal jsem doktora Stormera, aby si mimozemský vysílač ponechal u sebe, že mu případně zavolám naše stanovisko. Pak jsem vypnul vysílačku - a uvažoval.
       Nežádoucí osoba - budiž. Ale zločinec? To bylo přehnané. Nebyl jsem si vědom žádné viny, zejména abych na Zemi někoho ohrozil. Nicméně - nesměl jsem se vrátit. Neměl jsem se komu svěřit. Uaxio mě z hlavonožců chápala nejvíc, ale jistě by podotkla, že to je čistě lidský problém. Němci, se kterými jsem se kamarádil, by mi těžko poradili a Američané museli respektovat rozhodnutí Nejvyššího soudu. Členové loutkové vlády na mě ke všemu byli nabroušení, že jsem je v podstatě odstavil na vedlejší kolej.
       Koho tedy vyslat vyjednávat?
       Němce, kteří jsou ve Státech podle precedentu z Denveru považováni za nedůvěryhodné osoby? Těžko. Použít jako nějaké prostředníky zástupce loutkové vlády? Ti by to možná přijali ochotně a rádi, ale nedalo se věřit, že by zastupovali zájmy zdejších Němců. Hlavonožce? Právem by odmítli.
       Co teď? Babo raď!
       Nakonec jsem pohodil hlavou a rozhodl se vzdorovat. Tady v Novém Německu na mě Spojené státy nemohou. Dokončím to zde třeba i bez nich, řekl jsem si.
*****