Druhým v současné době používaným systémem je předplácení služeb. Příkladem mohou být nejen již zmíněné servery zabývající se pornografií, ale také množství speciálních služeb, u nichž nelze předpokládat masový zájem, ale ti, kdo zájem mají, jsou ochotni a schopni za obsah zaplatit (na českém Internetu takovou službu nabízí např. server tamtam.cz).
Výhodou pro uživatele by mělo být především osvobození od nadbytečných informací a dat které nepotřebuje (pokud tedy poskytovatel předplacené služby netrpí nějakou patologickou formou nenažranosti a kromě vybírání peněz nebude ještě i otáčet bannery), s předplacenou službou uživatel může získat i určité množství výhod navíc. Příkladem mohou být různé zpravodajské servery z oboru ekonomiky, které mohou poskytovat obecné informace zdarma, pro předplatitele pak podrobné analýzy a doporučení.
To je ovšem ideální stav. Většinou předplatitel s informacemi které jej zajímají získává i velké množství informací redundantních. Navíc předplatné je velmi neinternetovou metodou zpoplatňování. Současný trend je totiž platit spíše jen za to, co užovatele opravdu zajímá, a neposkytovat majiteli serveru cosi jako bezúročnou půjčku, jejíž návratnost je navíc dost nejistá.
Speciálním případem obsahu který je předplácen je hudba, nebo zábava obecně. Zde někteří lidé (zejména klasičtí producenti hudby) vidí velkou budoucnost - tedy v předplácení např. hudebního kanálu, který pak má uživateli údajně poskytovat hudbu podle jeho představ a naturelu. Jde však jen o příklad až k dokonalosti dotaženého problému který jsem zmiňoval v předchozím odstavci - místo aby si uživatel sám vybíral co chce poslouchat, stává se pouze konzumentem obsahu vybíraného někým jiným, čímž v podstatě popírá celou interaktivní potencialitu Internetu.
Obecně lze tedy předpokládat spíš odklon od předplácení jakýchkoliv služeb spjatých s poskytováním obsahu, mimo speciálních případů úzce zaměřených informací. Za ty jejich příjemci, budou-li dostatečně věcné a kvalitní, rádi zaplatí.
|