Ve chvíli, kdy se čtenáři zdá, že předložené myšlenky přestávají být uvěřitelné, ptá se opět autor: Můžeme vyslovit tyto představy? Nedopouštíme se při tom nějaké podstatné chyby? Je to všechno čirá SF?

K potvrzení těchto technologických předpovědí existuje analogie z historie. Leonardo da Vinci předpověděl vznik řady strojů: pro těžbu, obrábění kovů, přenos energie. Ačkoliv v jeho době nebyly známé materiály, které by vyhověly pro sestrojení dané konstrukce, Leonardo tyto stroje navrhl poměrně detailně a přesně. Jeho předpovědi však selhaly, jakmile šlo o létací stroje. Proč? Leonardo dobře ovládal geometrii a mechaniku, měl tedy potřebný vědecký základ v této oblasti. Neznal aerodynamiku, tedy nedokázal spočítat správný tvar a rozměry křídel, ani síly potřebné pro pohon a řízení letadla.

Čím se naše situace podobá té Leonardově? Máme mnoho poznatků o atomech, interakcích, máme chemii, fyziku částic - kvantovou mechaniku, tedy vědecký základ. Dokážeme simulovat chování a vlastnosti a spočítat pravděpodobnou dobu života obřích molekul, které dnes ještě nedokážeme syntetizovat. Víme, že nanostroje jsou možné. Známe principy jejich replikace a programování. Ba co víc - máme před sebou příklad, že nanostroje mohou fungovat - živé buňky. Všechno je tedy jen otázkou času.

Druhá část knihy nazvaná Obrysy možného obsahuje kapitolu Myslící stroje, věnovanou otázkám umělé inteligence. Drexler zmiňuje známý Turingův test inteligence a dělí inteligentní chování na dvě části - sociální a technické. V "technické inteligenci" jsme již podstatného pokroku dosáhli, čehož jsou důkazem mj. expertní systémy, neuronové sítě a fuzzy logika. Lepší počítače urychlí pokrok v návrhu technologií a ještě lepších počítačů, vývoj bude dále akcelerovat.

V oblasti té druhé, "lidské inteligence", nás podstatná práce teprve čeká, avšak určitý náhled převádí tuto úlohu opět na problém "technické inteligence": Inteligentní člověk se v určitém prostředí správně rozhoduje. Inteligentní stroj nahrazující člověka v těch samých podmínkách se chová stejně, případně efektivněji. A tak nás čeká budoucnost nebude patřit univerzálním androidům, ale spíše chytrým pračkám, dveřím a mobilním browserům.

Otázka "Mohou stroje myslet" je zodpovězena elegantně: "Kritici umělé inteligence často myslí, že zřejmě nemůžeme vytvořit stroje chytřejší, než jsme my sami. Zapomínají na to, že naši vzdálení, němí předci se dokázali vyvinout v jedince vysoké inteligence a vůbec při tom nemysleli. My o umělé inteligenci přemýšlíme a memy našich technologií se vyvíjejí daleko rychleji než biologické geny."

Kapitola Svět mimo Zemi se zabývá, jak název naznačuje, vesmírným výzkumem. Lety do vesmíru jsou v současnosti velice drahou záležitostí. To však dokážou nové technologie změnit a investice do vesmíru se časem začnou vyplácet.

Zde nachází autor mnoho příkladů využití nanotechnologií: představte si skafandr, lehký, pružný, ale přitom schopný vydržet neporušený v podmínkách vakua. Když je to zapotřebí, dokáže desetkrát znásobit sílu vašich svalů. Rukavici na prstech vůbec necítíte - mohou za to mechanismy přenášející tlak z vnějšího senzorického povrchu rukavice na její aktivní vnitřní povrch. Produkci kyslíku a filtraci vydýchaného vzduchu má na starosti ekosystém na vašich zádech, skafandr je schopen využít tepelnou a světelnou energii z okolí. Superpočítač v podšívce je samozřejmostí. Skafandr vypěstujete během odpoledne, sám se opravuje, jeho aktivní části jsou několikanásobně zálohovány a nepřetržitě se regenerují.

Další kapitoly se jmenují Stroje léčení, Dlouhý život v otevřeném světě, Dveře do budoucnosti.

Nanotechnologie budou znamenat revoluci v medicíně. S možností opravovat staré a poškozené buňky lidského těla se nám otevře brána k dlouhověkosti. Nechce se vám čekat, až vědci vyvinou buněčné reparátory? Jste-li netrpěliví, nechte se zmrazit.

Drexler vznáší argumenty na podporu biostáze - metody uchování živé tkáně za současného zastavení metabolismu. Připouští, že současné kryonické metody mohou tkáně při zmrazení určitým způsobem poškodit, to ovšem nevadí, protože příští generace lékařů, které budou zmražená těla oživovat, budou zajisté disponovat technologiemi pro jejich opravu.