Meze růstu. Z názvu kapitoly je zřejmé, oč jde. Nanotechnologie a s ní související pokrok pro lidstvo znamená skutečně obrovský potenciál růstu. Zastaví se tento někde tento rozvoj, když ano, tak proč? Jediné podstatné omezení určují fyzikální zákony: "Lidé, kteří zaměňují vědu s technologiemi, nechápou skutečné meze... někdo si může myslet, že když víme všechno, můžeme udělat cokoliv. Pokroky technologií skutečně přinášejí nová know-how, otevírají nové možnosti. Naproti tomu pokrok ve vědě jenom překreslí mapu skutečných hranic, což často ukáže nové ne-možnosti."

Určitou plochu zabírá polemika s Rifkinovou knihou Entropy: A New World View (Entropie - nový obraz světa). Meze růstu, které pro Rifkina představuje druhý termodynamický zákon (každá lidská činnost produkuje odpadní teplo, to se v izolovaném systému hromadí, entropie se zvyšuje, život zaniká, přijde zkáza, ... lidé, šetřete, nekonzumujte, vraťte se do lesů...), neznamenají podle Drexlera pro lidstvo vážnější hrozbu, právě proto, že Země je systém otevřený. Odpadní teplo je vyzařováno do prostoru, a pak - máme tu přece celý vesmír plný materiálních a energetických zdrojů.

Závěr: Rychlost šíření života ze Země je limitován pouze rychlostí světla.

Drexler je optimista a má svůj optimismus dobře podložený fakty. Optimismus však neznamená naivitu - to nám autor dokládá posledním dílem knihy nazvaným Nebezpečí a naděje.

Vznáší velmi zajímavé otázky: Co se stane, když asemblery dokážou vytvořit prakticky cokoliv, bez potřeby lidské práce? Když zanikne mezinárodní obchod? Jak se změní společnost, když doba života jedince bude neomezená? Co když začnou systémy umělé inteligence přemýšlet lépe a rychleji než lidé?

Nebezpečné replikátory se mohou lidstvu představit jako odolné, rychle se šířící a smrtonosné nemoci, pokud se nepřipravíme na jejich nástup. Jednu hrozbu představují rizika spojená s technologiemi jako takovými - tedy jak zabránit a dopředu čelit náhodným haváriím, jak zamezit únikům replikátorů, které se mohou neomezeně šířit mimo zdi laboratoří. Druhé, daleko závažnější riziko je spojeno s úmyslným (vojenským) zneužitím nanostrojů.

Systémy vybudované pomocí nanostrojů mohou svoji spolehlivost zajišťovat pomocí redundance. Několikanásobné zálohování je v případě obrovského počtu elementů snadno proveditelné - takové systémy pak mohou využívat schopnosti regenerace, vadné replikátory (např. důsledkem náhodné mutace) mohou být automaticky odstraňovány apod. Před náhodným selháním návrhu, tedy i před nekontrolovatelným množením replikátorů, chrání zabudované pojistky - počet generací je možno omezit vnitřním čítačem, replikaci podmínit přítomností nějakého "katalyzujícího" prvku, atd.

Každou novou technologii použilo lidstvo nejprve pro účely vzájemného zabíjení se, je tedy oprávněné předpokládat, že se tak stane i v případě replikátorů. Globální zákazy, jako v případě jaderných zbraní, zde nepomohou. Nukleární technologie je snadno kontrolovatelná a je jasně definováno (díky povaze materiálů), co je nebezpečná zbraň a co nikoliv. V případě nanotechnologíí však nebude možné vytvořit globální konsensus a stanovit pravidla. Neexistuje nějaká dělící hranice mezi nevinnými experimenty a smrtelným nebezpečím.

Autor navrhuje neotálet a začít s aktivní obranou - lidský imunitní systém je možné posílit o replikátory, které budou jako bílé krvinky vyšších generací hledat a zneškodňovat nepřátelské nanostroje. Spolu se zveřejněním dostatečného množství informací o nanotechnologiích a o způsobech, jak se bránit jejich zneužití, by to měla být dostatečná záruka, aby nedocházelo ke katastrofám.

Drexlerova kniha není jen o nanotechnologiích, spíše se zabývá vědou, technologiemi a jejich společenskými dopady obecně z téměř filozofického úhlu pohledu. I když mechanismy pracující na molekulární úrovni tvoří pátěř knihy, autorovy dalekosáhlé úvahy a důsledky z nich plynoucí mají mnohem širší význam. Drexler je však hlavně vědec, jeho myšlení je podloženo solidně znějícími argumenty, tam, kde se dobere provokujícího závěru, vysloví a zároveň vyvrátí i možné protiargumenty, které by mohly jeho tvrzení napadat. Tím bere vítr z plachet případným kritikům, jeho kniha připomíná pečlivě vybudovaný hrad s dobrým opevněním a strmými, odvážnými věžemi.

Rozhodně doporučuji do vašich browserů.