- Dá se psaním SF u nás když už ne uživit, tak alespoň přilepšit si?
Ne. Pokud se nerozhodneš publikovat každý měsíc román u Iva Železného. Jinak když se zeptáš mých posledních dvou vydavatelů na mé honoráře, zjistíš, že mluví v „červených číslech“. Prostě - je to jako když rybaříš: baví tě to, investuješ do toho, prosedíš u toho celý dny - a pak se jen potěšíš pohledem na dobrou rybu nebo knihu. Obojí věnuješ pár známým, pokecáš o úlovku nebo obsahu - a zase si jdeš dřepnout na své místo. K počítači nebo k prutu.

- Vidíš mezi mladší generací čekých SF autorů nějaký výrazný talent, který by se mohl prosadit?
Jarda Mostecký, Jirka Kulhánek, Vláďa Šlechta a šílenci z Rigor Mortis.

- Co si myslíš o elektronickém publikování? Má to budoucnost, nebo se čtenáři budou držet papírových knih?
Papírový knížky budou. Pořád. Rozebírat výhody a nevýhody elektronickýho publikování asi teď nemá cenu, jako nemá cenu rozebírat náklady, ceny a kvalitu knížek. To je jako s nosičema zvuku. Sice můžeš poslouchat z rádií a Internetu tisíce skladeb, ale stejně lidi dál kupují a poslouchají cédéčka a kazety - prostě aby to měli doma. Fyzicky. A o to asi jde. Prolistovat si knížku je jiný pocit než „propejdždaunovat“ text na monitoru. Abych to uzavřel podobným příměrem – virtuální sex po síti může bejt asi dobrá věc, ale určitě je lepší si to s někým „prolistovat“ přímo v posteli. Fyzicky.

- Pomáháš si něčím při psaní (hudba, alkohol, marihuana :-)) )?
Hudba, alkohol. Mariánku jsem kdysi párkrát zkoušel, ale neměl jsem dojem, že by mi to zvlášť chybělo. Dobře vychlazené, spíš suché víno - a dobře tepající, spíš šťavnatá muzika na mě působí dostatečně. Někdy dokonce i tak, že začnu psát.

- Kolikrát své práce přepisuješ? Máš vůbec někdy pocit, že jsou hotové, dokončené a že už nejdou nijak zlepšit?
Přepisuju je tisíckrát... V tomhle jsem si sám sobě dost nesnesitelnej. V závěru každýho dílka to kolem počítače vypadá jako v doupěti paranoika – na zdi graf akčnosti jednotlivých kapitol, kolem rozházené koretkury od různých lidí, encyklopedie, knížky o zbraních a umění, historické romány ... A když jsem četl celý Honáky během roku desetkrát a pořád je piloval - tak jsem z nich měl kopřivku. Fakt. A nebyl to svrab.

- Máš nějakého anděla strážného, který ti radí, co v tvých pracích změnit, aby byly ještě dokonalejší? Dáš na podobné rady? Jak vůbec probíhá beta-testing tvých povídek a knížek?
Mám štěstí na okruh lidí, kterým občas vnutím něco na přečtení. Nebudu je jmenovat, vydalo by to na celý odstavec. Vlastně jsou skoro všichni vzadu v Honácích. A k těm radám… Já to beru jako ladění programu. Každá sebemenší, dobrá připomínka tam jde, a když někdo nepochopí nějakou akci nebo funkci, chyba je na straně autora nebo programátora. Samozřejmě, že autor i programátor si musí stát za svým rukopisem, za svou myšlenkou. Musí bojovat o svý pojetí věci. Ale to ladění je nutný. I když v závěru hodně otravný..

- Jak se změnil fandom během té doby, co jsi do něj zapojen?
Omládl. Z mého hlediska. Z hlediska těch mladých zestárl. Jak říkal už Jan Werich: ono je všecko takový – celou teorii na to slovo vymyslel… Ten, no -Ejzenštein, Valdštejn nebo Einstein. A jestli se fandom změnil ještě jinak? Ne. Jsou v něm stále stejní nadšenci a šílenci. Bez ohledu na rodný číslo.

- Co si myslíš o různých oceněních, které se u nás udělují v rámci SF (ceny všelijakých akademií, různí mloci a čolci, Ikarové atd.)? Které pro tebe má váhu a které ne? A proč?
Největší váhu mají tyhle tři: Akademie SF, zřejmě neprestižnější - sice jsem ji získal, ale možná by ještě šla trochu vylepšit (abych ji příště získal znova...). Cena Karla Čapka - to je taková dobrá startovací lajna pro juniory. No, a stejně jako Akademie je důležitá čtenářská anketa Ikarie, protože je to jediný „velký“ SF časopis u nás - a holt ty předchozí soutěže hodnotí vybraní porotci - a Ikara udělují čtenáři. Což je v důsledku objektivnější, než úzká skupina sebeobjektivnějších porotců.