- Četl jsi v poslední době něco, o čem by sis pomyslel „Tak tohle je nářez! Tohle má budoucnost!“?
Nedávno jsem dohltal. Tmu. Super. Tak tohle je nářez. Ať žije Neffoun Aston!

- Když už zmiňuješ Ondřeje Neffa, někdy mám pocit že stylem psaní máš k němu dost blízko.
To je jasný. Ondřej je můj velký učitel, vzor, guru a velmistr. A kamarád. Řekl jsem to do Českýho rozhlasu, tvrdím to každýmu na potkání, hučím to do každý vrby, i do tý na Novotnýho lávce, kde jsem kdysi vlastnoručně usazoval oblázkovou dlažbu - a říkám to teď i AmberZinu.

- Kyberpunk. Myslíš, že má ještě v současnosti lidem co říci?
Punk. Má ještě dneska něco lidem říct? Poslechni si Offspring, Green Day nebo Lard. Nebo western: má ještě dneska lidem co říct? Podívej se na Nesmiřitelný nebo si zjisti sledovanost opakování Vinnetoua. Nebo Shakespeare - nebo Chaplin… Mají co říct?

- Ve svých kyberpunkových povídkách často používáš slova více než „uvolněná“ ze svých významů. Binární láva, gigantické generátory paralelních datových polí, infonukleární reakce. Nevadí ti (a tvým čtenářům), že tyhle termíny mají své místo? Používáš je jako zvukomalbu pro napínavý příběh, který by se jinak mohl odehrát třeba na divokém západě, nebo jde o něco jiného?
Jestli to vadí mým čtenářům… To je divná otázka. Když si kupuju něčí knížky, tak proto, že mi NEVADÍ, jak píše. No dál. Vezmi si jakoukoli knížku nebo třeba Romea a Julii, myslím teď beletrii, samozřejmě, a když z každý odškrabeš prostředí, popisy, „uvolněná“ slova, tak zjistíš, že všechny literární díla na světě jsou v podstatě o dvou tématech: o lásce a nenávisti, o boji a zradě. A většinou to je ještě šikovně smíchaný. A je úplně jedno, jestli to je nenávist mezi tvůrci kybersítí a hackery nebo jde o lásku k drogám, raketám či k bližnímu svému. No a na těchhle dvou pilířích se díky „uvolněným“ slovům, kterými se vytváří atmosféra, prostředí, vznikají sci-fi, roďáky, historické romány, tak zvaně současné romány a tak dál… A taky kyberpunk. Howg!

- Na čem ti záleží dnes, po několika letech, na rozdíl od doby, kdy jsi vydal své prvotiny?
Na tom samém. Abych nepsal kraviny. A když kraviny, tak totálně ulítlý.

- Jak rychle píšeš? O některých autorech je známo, že ze sebe sypou jednu stránku za druhou. Tvé pracovní tempo je prý pomalé, což čtenář, zvyklý na Procházkovy divoké souboje a přehlcené akce, spíš netuší. Dokážeš pro to najít nějaké vysvětlení?
No, tak tohle je na tělo. Třeba Honáky nebo prvního Kena Wooda, jsem psal čtyři roky. Prostě píšu pomalu. Transmisi píšu třetí rok.. Vysvětlení nespočívá v lenosti – jak se o tom teď někdy v Rozletu Ikarie zmiňoval Vlado Ríša. Ale… Teď nevím.

- V čem je tedy u tebe zakopaný pes – nebo tajemství úspěchu?
Píšu jen, když vím, že výsledek bude mít cenu. Nebo jinak – jen když mě políbí múza. Dřív, než jsem začal psát, jsem tomuhle fenoménu nevěřil. Ale je to tak. Existuje. Je to nevypočitatelný a šílený a člověk při psaní ztrácí pojem o čase a zjistí, že jsou čtyři ráno a že už skoro nevidí na monitor. A když k tomu přimixuješ hudbu a víno, tak to nemá chybu. Prostě nejsem klasický psavec, nejsem ani autor typu Neffa nebo Mosteckýho, který sice píšou dost, ale zato pořád dobře. Já takhle psát neumím. Já jsem spíš náhlý chaotik, jo, to je asi definice mýho způsobu psaní.

(„V příboji příběhu se J.W.P. pohybuje zběsile, protože ho musí obsáhnout v rozmezí záblesku duchovního výboje.“ -- O. Neff, doslov ke kyberpunkové sbírce Tvůrci času, 1991)

- Ve světě jsou občas vydávány SF romány podepsané více autory (Sterling, Gibson: Difference Engine) Uvažoval jsi někdy o spolupráci s jiným českým autorem SF?
S Ivanem Kmínkem jsem o tom v pravěku párkrát kecali nad vínem. Jenže vypitých litrů bylo víc než napsaných stránek. Škoda. Ale snad by se dali jako výsledek spolupráce označit Hvězdní Honáci, které jsme vytvořili společně s Kájou Saudkem.. A když už jsem u Káji, jsem rád, že tohohle člověka mohu považovat za svého přítele. A že Honáky dělal právě on.

- Ještě závěrem: v tomto čísle Amberzinu uvádíme dvě ukázky z tvých posledních prací. Jde o další kyberpunkovou věc Roll‘s Royce a novelu Konvoje tiché smrti ze světa Transmise. Kde tyhle věci vyjdou?
Měly by vyjít v edici Století české sci-fi, kterou vydává Milenium Publishing. No – a mě tam vyjde knížka Totální ztráta rozměru, kde budou všechny moje sebraný kyberpunkový spisy, včetně nového Roll‘s Roycu, tedy kompletní kyberpentalogie. No a ty Konvoje z Transmise. Takže pokud to tak v duchu spočítám…, asi dvě třetiny tiskových stran úplně nových věcí a k tomu ještě třeba knižně nepublikovaná Ztráta rozměru – a nebo takový starý fláky jako Krysy či Spermadonna.

Takže díky za rozhovor a ...
Na zdraví.