Jsou skoro dvě hodiny ráno. FTP klient krátkým pípnutím oznamuje dokončení operace a mé odhodlání proletět film během půl minuty, abych se ujistil, že stahování proběhlo bez problémů, je pevné jak americký dolar. MediaPlayer se rozbíhá a první scéna se objevuje na monitoru. Prsty se samy kroutí do kombinace Alt-Enter a obraz se rozplizává přes celou obrazovku. Pátrání po Blairské čarodějnici začíná.

Určitě už jste tu historku už někde slyšeli - parta kamrádů se rozhodla natočit film. Film, který dohromady stál 100 (podle někoho jen 30) tisíc dolarů. A pak ten film pustili do kin a lidé na něj chodili a říkali o něm jiným lidem, až tržby dosáhly desítek miliónů dolarů. Takový malý americký sen.

I film Blair Witch Project je takovým malým americkým snem. Nebo spíš noční můrou. Jen v Americe jsou dosud dost velké lesy na to, abyste se v nich mohli ztratit, a jen v Americe jsou ty lesy stále ještě dost neprozkoumané na to, aby se v nich mohly skrývat Věči. Zlé Věci. Věci, které nepotřebují hektolitry krve a speciální efekty od IL&M na to, aby vaše nervy našponovaly jako strunu u kytary, aby vám na rukou naskákaly pupence husí kůže velké jak mravenčí vajíčka, abyste se báli přejít v noci pár metrů ke svému autu. Věci, které jen čekají, až budete tak vyděšení, tak šílení strachem, že jim sami vběhnete do náruče. A tyhle Věci se s vámi rozhodně mazlit nebudou.

Nejprve vás zavedou do hloubi lesa. To si ještě budete dělat ze všeho legraci, to ještě budete mít cigarety a jídlo a mapu. Ale jak postupně tyhle zdánlivě nepotřebné maličkosti začnete ztrácet, začnete se ztrácet i vy. Ale ještě pořád si budete namlouvat, že třeba najdete cestu ven, že Divné Zvuky, které v noci slyšíte za tenkou tkaninou vašeho stanu vydává jelen. Ale někde uvnitř, někde v místech, kde ve vás stále ještě sídlí ten nahý a hladový ubožák vyzbrojený jen pazourkem a kusem klacku, někde v této zastrčené části mozku už budete tušit, budete vědět, že váš konec je naprosto nevyhnutelný. A vaši přátelé se změní v tvory, kteří vás dovedou vydráždit už jen samotnou svou existencí, a hodiny bloudění v podzimním lese se změní v panický úprk před pravdou.

Ale vy budete stále filmovat, bude stále držet palec na tlačítku nahrávání, protože přes optiku kamery je mnohem snazší předstírat, že to co se děje je jen součást nějakého hodně špatného filmu, že když kameru odložíte, hned se vrátíte do normálního, známého a pohodlně monotónního světa, a že to jen vy chcete ještě chvíli natáčet a zúčastnit se té noční můry.

A pak -

Jsou skoro čtyři a větráky naplňují místnost podivným zvukem. Je zvláštní, že jsem si zatím nikdy nevšimnul, jak zlovněstně vlastně hučí. Možná je to tím, že dřív jsem nevěděl, nebo spíš nechtěl vědět, že jakkoliv to vypadá nepravděpodobně, jakkoliv jsem obložen tunami elektroniky a jiným civilizačním balastem, přesto všechno, tam někde venku čekají ty Věci. Zlé Věci. Čekají a vědí, že jejich čas příjde...

http://www.blairwitch.com/