Mluví se hodně o kořenech.

Zajímavě o tom píše Steinbeck ve své knize Na toulkách s Charliem: " V našem mechanickém myšlení o kořenech jsem já a většina jiných lidí něco vynechali... Pionýři, emigranti, kteří osidlovali tento (rozuměj americký, pozn. jansan) kontinent, byli neposední lidé z Evropy.....Ti s pevnými kořeny zůstali doma a pořád tam ještě jsou. Co jsou kořeny a jak dlouho je máme? Když lidstvo existovalo pár miliónů let, jaká je vlastně jejich historie? Naši předkové sledovali zvěř a stěhovali se za potravou...Jakmile ale přišlo zemědělství - a to není tak dlouho v historii lidstva - začalo mít pro ně určité místo svůj význam, hodnotu a trvanlivost.... Možná, že jsme přecenili kořeny jako psychickou nutnost. Možná, že čím větší je nutkání, tím hlubší a starší je potřeba, vůle a žádostivost být někde jinde." Já k tomu jen dodávám, že stromy mají jen kořeny, zatímco lidé mají nohy.

Ne, nepovažuji se za politického utečence, ale ani ne za toho ekonomického. Uposlechl jsem jen příkladu jednoho velikého Čecha - s velikým Č - ano, našeho praotce, který se přece také jednou vydal na západ. Zrovna mě napadá: ten by ovšem dneska asi ani to české občanství nedostal, protože se v Čechách ani nenarodil. Ale když praotec Čech není vlastně Čech, co jsme teda my? Naštěstí státní příslušnost ještě není národnost. Já mám státní příslušnost dvojí, ale národnost jen jednu (tak to mám prosím v pase). Na obojí občanství jsem pochopitelně hrdý, i když jsem se zasloužil jen o to druhé - to první jsem dostal jaksi gratis. Abych si ale i to první nějak zasloužil, snažím se pro to také něco udělat: píšu na internet, semtam do novin a - jak říkám, jen na požádání - poukazuji na věci, které by českým lidem možná prospěly.

Oblast, kde je třeba nejvíc co dohánět,

je věda a technika, hnací kola dnešní doby. Tím nemyslím, že bychom byli v něčem technicky pozadu. Kdesi jsem to už napsal, že "znalost bez zkušenosti je jako auto bez kol a zkušenost bez znalosti je jako kola bez auta". Nám v Čechách teď hlavně chybí ta kola a pro ty se musíme vypravit do ciziny. Zatím si dobře vedou matematici a chemici, těch je v cizině na stážích dost, alespoň podle Internetu soudě - o ostatních tolik nevím. Nechápejte mě špatně, poznal jsem ve světě málo národů tak pracovitých a nadaných, jako jsou Češi. Ale moderní doba vyžaduje moderní metody. A jelikož se jedná o dynamický proces, včerejší zkušenosti nemohou stačit ani dnes, natož zítra. Tento kontakt musí také být trvalý: nemůžete si třeba dnes načerpat zkušenosti "na příštích deset let". Pár přikladů: způsob, jak vylepšit naše výrobky, ten můžete najít v laboratoři, ale co a kde je to třeba vylepšit, nebo na čem zatím pracuje konkurence, to už ne. Hlavně jde tedy o výrobky, které chcete prodávat za hranice. Tato tak zv. "field experience" je to, co dělá vědce vědcem a technika technikem.

Kde se teda bera ta "stydlivost"

našich mladých lidí, že si prostě neseberou raneček s buchtama a nevyběhnou hurá do světa? Jednou z příčin je malá či řekl bych "mrtvá" znalost jazyků. Vím to ze zkušenosti: když jsme se prvně ocitl v Londýně, uměl jsem tam jen vykládat anglickou gramatiku a to ještě česky - to bylo vše, co mě doma naučili. A to prosím po několika letech na gymplu a dvou letech pro kandidaturu věd na technice. Naši učitelé totiž zapomněli na malý detail, že jazyk je na to, aby se s ním hlavně mluvilo. Ne, není to jistě jejich vina: však si tehdy ani sami nemohli cvičit svoji výřečnost za hranicemi. Dnes mohou, ale kolik měsíců v cizině zatím každý z nich nashromáždili od poslední revoluce? Někdy mám dojem, že se nazývala sametová, protože si pak národ ještě dlouho hověl na sametu. Život je všude tvrdý, zkušenost se nedá jinak koupit. A čas se nezastavil. . .

Při poslední návštěvě v Čechách se mě na trampské soutěži písní soutěžící stále ptali, jestli mají dobrou výslovnost. Z toho jsem nabyl dojem, že do Čech známá Berlitzova methoda, stará řekl bych nejméně padesát let, ještě moc nepronikla. Ano, to je ta, kdy při učení cizího jazyka nesmí říci ani slovo česky - já ji dostal v Anglii, ne od pana Berlitze, ale ve svém prvním jobu. To byste nevěřili, jak rychle se naučíte jazyk, když jste jen mezi domorodci a navíc na tom závisí váš oběd. Ano, musíte prostě mluvit s někým, to jen Švejk se naučil německy "sám od sebe".

Výmluvy.

Někdo vám bude říkat, že to je začarovaný kruh: nejlépe se naučíte cizí jazyk v cizině, ale tam se prý nedostanete, když neznáte jazyk. Že to není tak úplně pravda, je evidentní, někde se přece začít musí. Ale také je pravda, že znáte-li jazyk, to ostatní se naučíte desetkrát rychleji, protože si nemusíte pořád listovat ve slovníku anebo přemýšlet, co tím kterým výrazem chtějí vlastně říci. Bát se nemusíte: cizinci vás rádi opraví a ještě raději pomohou. Také jsem se potkal s názorem, že se člověk v cizině může jaksi nakazit, odnárodnit a já nevím co ještě. Z těch, kdo mi to tvrdili, žádný z nich v cizině ještě nebyl, maximálně na pár dní v Holandsku či jinde. Jak to tak o tom odcizení tak dobře vědí, to jsem už nevypátral. Někdo mi namítne, že přece těch kontaktů s cizinou je dost. nevím, má každý technik za sebou nějakých pár měsíců v cizině? To je podle mě požadavek ne maximální, ale minimální. Teď, když se může, výmluvy nepaltí.

Ne, vím, že to není lehké, nejsou peníze, nejsou joby, většina zájemců má rodinu. Potkal jsem několik Čechů, co byli v cizině na rok a ještě s více jsem si psal. Je to možné, ale je těžké se tam dostat. V tom musí pomoci vláda, podniky, instituce. Jinak ty kola budoucnosti nebude mít kdo pohánět. Ovšem doba v cizině se musí správně využít. Kdo si mi jednou napsal, že byl v USA, u jedné firmy, ale že mu ti "sobci" nic nepomohli a neukázali. To je ovšem nepochopení věci: na západě je zvykem, že se dává něco za něco. Nejprve je jim třeba ukázat, že jste odborník, že něco umíte, že jim také budete prospěšný (á), případně je i naučit pár triků. Také ovšem za nimi nesmíte jen pořád chodit a jenom je otravovat , každý z nich si přece musí také udělat svou práci. Nejlépe je přímo pracovat na nějakém společném úkolu, to lidi spojuje nejvíc. Ještě jsem nepotkal Čecha nebo Češku, kteří by se v cizině dobře neuchytili.

Co potřebujeme nejvíc?

Nebudu se zde zabývat povrchními problémy českých politiků (či kanadských, máme takové také), kteří kvůli nim nemají na důležitější věci čas. K tomu, aby člověk něco dokázal, potřebuje totiž určitou vizi, tedy představu, jak by měla vypadat budoucnost. Chce to i mít určitou filozofii. Srovnání je nasnadě: Karel IV ji měl, Václav IV ne. Masaryk byl filozof, Beneš jen politik a výsledky mluví samy za sebe. Velká část české budoucnosti totiž vůbec nebude záležet na tom, která strana vyhraje volby, ale jak se ve světě uplatníme hospodářsky. A to nejen doma, ale hlavně ve spojení ze světem. Čeští ekonomové si jaksi předčasně dali vyznamenání, že vynalezli něco, nad čím bude svět žasnout. Nežasl a jak vidíme, neměl proč - staré aglické přísloví říká, že kvalita pudinku se pozná, až když se jí. Privatizace je opak kolektivizace, ale v obou případech jde jen o rozdělení majetku, tedy ještě ne o růst národního důchodu. Na to potřebujete jiné čímany.

Mnoho Čechů si myslí, že když se "dostaneme do Evropy", pak k nám přijde blahobyt. Proč by vám ale mělo něco spadnout do klína? Evropa vám nevyřeší vaše problémy, nepředělá výrobu tak, abyste vyráběli hlavně to, co můžete prodat jinde - a navíc lépe, než ti druzí - nezlepší vám ani pracovní morálku. Právě naopak: konkurence bude ještě větší, než teď. Evropané nebudou kupovat vaše výrobky přece jen proto, že na nich bude hlavička United Europe. Konkurovat se sice může také malými cenami, ale ne dlouho. Vyhraje to vždycky kvalita a hlavně soustavné vylepšování výrobků. K tomu je potřeba, aby se designeři zaškolovali v cizině. Jenže státní výzkum si stěžuje, že nemá dost peněz a české firmy, které jdou jen za ziskem, si naivně myslí, že výzkum nepotřebují. Soukromý výzkum, který je na západě největší a nejplodnější složkou výzkumu, v Čechách neexistuje. Dělal jsem v soukromém výzkumu pro Kanaďany i Američany a řeknu vám, že každý investovaný dolar se tam musí vyplatit, tedy vrátit. Porovnejte s tím svůj výzkum a možná pochopíte, kde to vázne. Jenže takový výzkum nemůže dělat každý - a zde byste se opravdu od ciziny naučili nejvíc...