Přiznám se, že když běžel seriál South Park v televizi, nijak zvlášť jsem ho nesledoval. Částečně za to mohla pokročilá hodina ve kterou ho Nova uváděla, částečně to bylo tím, že mi jednotlivé díly nepřišly zase až tolik vtipné. Nicméně když se mi naskytla možnost vidět celevečerní film South Park - Bigger, Longer and Uncut, využil jsem ji. A bylo to dobře, protože jsem viděl snad nejvtipnější film tohoto roku.

Nejdřív to vypadá naprosto nevině: Stan, Kenny, Kyle, Cartman a Ike chtějí jít na film Terrance a Phillipa. Trochu podezřelé to začne být v okamžiku, kdy se ukáže, že film se jmenuje Asses of Fire a že ten chlapík u pokladny má nějaké nesmyslné předsudky ohledně prodeje lístků dětem na nepřístupné filmy. To se dá ale rychle napravit, protože Mister Homeless Guy rád za deset babek koupí šest lístků a naší milí a zatím ještě slušně mluvící chlapci se odeberou do kina naučit to, co jim rodiče odmítají říct. A co to je? To pochopíte velmi záhy, jen co TnP odříkají první tři repliky, několikrát si prdnou a začnou zpívat "Shut your fucking face uncle fucka...". V tom okamžiku pochopíte dvě věci: zaprvé se autoři nezatěžovali přemýšlením o tom co si mohou a nemohou dovolit a rovnou si dovolili všechno, zadruhé budete muset hodně změnit své představy o tom jak má vypadat pěkný americký film.

Filmový humor se dá rozdělit v podstatě na dvě oblasti - jednak jsou tu původní komendie, které většinou jen stále dokola opakují stejná otřepaná klišé, jednak jsou tu více či méně povedené parodie. South Park kombinuje oboje - jednak je přeplněn velmi originálními vtípky, při kterých se budete opravdu kácet ze židle (například když se Chef při vojenském breefingu zeptá generála, zda někdy slyšel o "emancipation proclamation", dostane se mu odpovědi "I don't listen to hip-hop", zvlášť když pak o několik vteřin později dojde k popravě Billa Gatese), jednak se mu daří neuvěřitlně nenásilnou cestou parodovat ne jen filmy, ale celé zaběhané filmové postupy (ať už jde o politicky aktivního Howarda, nebo chlapce, který jako by z oka vypadnul Johnymu Rambovi). To vše je propojeno dohromady spoustou písniček, které se svou kvalitou v textu i hudbě mohou klidně srovnávat se leckterými skutečnými muzikály (až na to, že vetšina z nich je lehce přisprostlá a vůbec ne nudná).

Ale South Park není jen slepenina vtipů. Je tu i druhá vrstva, tak trochu schovaná za vší tou legrací a sprostými slovy. Je těžké to popsat, snad by se dalo říct, slovy Wendy, že jde o svobodu slova o respekt a toleranci, vše ovšem v náležitě zveličené a sebeparodující podobě.

South Park má jedinou vadu - zřejmě se u nás nikdy nedočkáme jeho distribuce v kinech, a pravděpodobně ani na videokazetách. Problém totiž není jen v tom, že se zřejmě nenajde distributor, který by riskoval uvedení podobného filmu, ale také v překladu. Opravdu si dovedu jen těžko představit jako otitulkovat, neřku-li nadabovat písničky, jak dát všem hláškám ten správný říz či převést kontextově závislé narážky. A navíc - kdo jednou slyšel Erica Cartmana řvát v originále, ten už nechce jinak.

V každém případě pokud budete mít možnost se South Park - Bigger, Longer and Uncut podívat, neváhejte. Určitě nebudete litovat, protože je to snad nejvtipnější film tohoto roku.

Suck my butt!

http://www.southparkmovie.com