Toto bych na částečně chtěl pojmout jako reakci na jIRIho článeček varující před technooptimismem. Uvedl bych pár důvodů, proč NENASTANE to, co předpokládá kolega.
Nejdříve bych si chtěl ujasnit počáteční stav, od kterého bych chtěl odvinout pár úvah. Na rozdíl od jIRIho si nemyslím, že by člověk byl konečným produktem evoluce. Námitky, že to tak v původním článku myšleno nebylo, se zamítají. Rovněž nehodlám rozvíjet debaty o to, zda jsme prodělali evoluci a nebo jsme byli na planetu Zemi nějakým způsobem "naočkováni".
|
|
Dovolíme strojům, aby byly chytřejší než lidé?
|
Lidstvo jako takové se nachází na pomezí nového věku, kdy nastoupí zcela nové společenské zřízení. Rozdíly mezi lidmi se stále zvětšují a odstup vyspělých zemí od "těch ostatních" se zmenšovat nebude, ba naopak. Toto bude mít zcela logicky za následek kumulaci lidí okolo "zdrojů bohatství". Vyspělé země budou podněcovat příliv použitelných lidí, lidí schopných pomoci udržet stoupající trend životní úrovně a všeho s tím spojeného. Ale nevezme vše, co přijde pod ruku. Konkurence roste a ne jeden jedinec bude smeten ze stolu. A ve společnosti, kde se prosadí jen ti nejlepší bude pro "ty ostatní" těžké najít zdroj obživy. Co z toho vyplyne? Další diferenciace mezi skupinami lidí. Úspěšní budou úspěšnější a neúspěšní klesnou hlouběji. A budou chtít nahoru. Za každou cenu. Nastane boj. Bohatí kradou - zničit, chytří se jen flákají - zničit, stroje berou práci - zničit, vývoj ničí lidstvo - zastavit atd. Nastoupí nová garnitura lidí a vše začne nanovo. Historie se opakuje.
Co tím chci říci? Tento koloběh dějin je drahý. Stojí peníze těch, kdo se chtějí dostat nahoru, peníze těch, kdo se tam chce udržet, čas ztraceny zničeným vývojem a životy potenciální pracovní síly. A vypadá to, že není síla, která by tento bludný kruh přetrhla. Nebo přesněji řečeno, až donedávna tato síla neexistovala.
Kdo by toto mohl zastavit? Lidé ne, ti to způsobují. Společnost? Ta bojuje proti větrným mlýnům a stát nemá tu moc - musí udržovat sám sebe v předsmrtné křeči. Postupným slučováním jednotlivých zemí dochází k akumulaci vnitřních problémů a klesá zájem o vnější dění. Pokud ovšem nehrozí ohrožení. Sjednocení tedy nevypadá na to, že by vytvořilo vážnou stabilizační jistotu. Co opak? Malé státečky, až městské státy. Kontrola lidí je mnohem jednodušší, je na první pohled jasnější orientace tohoto seskupení. Státeček je přehledný a stabilní. Ale je rovněž strašně slabý. No a vše mezi těmito extrémy je ani ryba ani rak. Prostě současnost.
Ale přesto existuje síla, která dokáže využít předností výše uvedených případů. Jedná se o nadnárodní korporace, jenž se můžou zabývat prakticky čímkoliv. Jedná se o ekvivalent státu. Má své vedení, hierarchii, zákony. Je to síla, která má pozici velké světové mocnosti. Lidé mají mnoho společného a mají společný zájem, aby firma fungovala. Nejsou vázaní geograficky - taky se nedaří, zavíráme a jede se o kousek vedle. Nějaké vnější problémy? Od těch nakupují, těm prodávají a těm, kdo odporují se posílají dárky. S konkurencí si rozdělí trh, nebo ji zničí. Pokud jsou slabí, jsou zničeni. Právo silnějšího.
