AZ: Ty jsi byl tehdy v situaci Kulhánka. Předtím, než mu vyšla první kniha, s ním bylo interview na Bohemiaconu. Také se ho nikdo neměl na co zeptat, protože ho nikdo neznal. Byl předsunut sálu a lidi se ho ptali jako nového nadějného autora.

ON: Počkej, to je samozřejmě něco jiného! Když je autor nový, přirozeně že se o něm nic neví. Ale já nebyl nový autor, já měl za sebou Něco je jinak, Všechno je jinak, životopis J. Vernea a marťanskou trilogii, Vejce naruby, práci ve fandomu, prostě spoustu práce. Nikoho jsem ale přes to všechno nezajímal, protože jsem nebyl mezi těma barevnejma knížkama, který byly vystavený na pultech. Takže jsem byl nulitní hodnota v tu chvíli.

AZ: Trendy v conech. Jestliže znáš cony od začátku, zajímalo by mě, jak vidíš jejich vývoj. Těžko se ptát, jestli jsou horší nebo lepší, ale co je na nich jiného, čím se mění postupem času. Jaké by mohly být cony za tři, čtyři roky?

ON: Samozřejmě obrovský zlom nastal po převratu. Dostali jsme se z toho nakladatelského undergroundu do obrovské komerce a velkého tlaku nakladatelů. Takže co mě nepřestává fascinovat, je enormní nabídka knižní produkce. Z toho mám obrovskou radost a baví mě to. Velmi pozitivní je, že dnes nevidíme na conech video. Není to maličkost. Jeden čas byly cony doslova zavražděny videem. Těm lidem, co na video čuměli, se říkalo šediváci. To jste přijeli na con, tam byl deset televizorů s videem.

AZ: Všichni koukali na Star Wars a na Neffa, který to tam simultánně překládal.

ON: Jo, a jinak se tam nedělo nic! Ti lidé si nepovídali, kašlali na program conu, všichni koukali na video. To je skvělé, že to teď není. Je fakt, že je tady je taková subkultura těch, kdo hrají kartičky. (Smích) Jsou naštěstí zticha a nikoho neotravují, sedí v nějaké té jídelně a mastěj ty legendy. Jsou to roztomilí lidé. Vůbec té hře nerozumím.

AZ: Zrovna včera jsi byl u toho, jak jsme si kladli otázku, kam dál. Uvažovali jsme o programové náplni příštího Parconu, který bude v Chotěboři a vlastně jsme si domlouvali, co bychom od toho chtěli.

Přece jenom ty cony jsou hodně pasivní. Sled nějakých programů, víceméně podařených, některé více, některé méně. Lidé, kteří tam sedí, vlastně jen akceptují něco, co někdo vymyslí, eventuálně pak následuje nějaká debata, což je dobrá věc. Ohromně významné jsou pochopitelně - a to je myslím hlavní smysl těch conů - osobní kontakty. Lidé se sejdou a můžou si povídat. Včera jsme tu klábosili do půl páté do rána, to je svělé.

Chtělo by to něco neočekávaného, nějaký happenning. Tenkrát například - jak jsem vyprávěl o tom, jak jsme seděli U Zdeničky a vymýšleli con - jsem věděl od Nesvadby, že ke každému conu patří maškarní ples. Skutečně jsme se o maškarní ples pokusili. Myslím, že to bylo také v Pardubicích, to by ti někdo řekl přesně, ale zajímavý bylo, že snad jen pět lidí tam přišlo v maskách. Nezbytný Honza Pavlík tam byl coby kapitán Kirk, Carola Biedermannová se nabarvila namodro podle Páralova románu, ale masivně nebyli lidé ochotní se exponovat a tranvestovat! Ukázalo se, že jsou plaší a málo agresivní v sebeprojekci a sebeprezentaci. Domnívám se, že by měl být směr a smysl těch conů - uvolňovat spontaneitu a kreativitu všech lidí, kteří tam přijdou.

AZ: Trochu nabourat pasivitu, aby každý byl spíš tvůrcem conu než pasivní účastník.

ON: Ano, to myslím, že by mělo být. Byly už takové náznaky. Tak třeba na Parconu v Košicích Egon Čierny pořádal magické představení na fotbalovém hřišti. Byly tam šílené mraky komárů a to byl jediný con, kde byl živý striptýz! Tedy jenom do kalhotek, do pasu - ale bacha, žádná amatéřina, byla to profesionální striptérka. No a ti lidé, co tam Egonovi asistovali byli trošku členy toho magického chóru.
Nebo na Parconu v Olomouci, tam jsme o půlnoci jsme oživovali v cihelně Golema. To byl nástin toho, co mám na mysli: happening na symbolickém, snadno pochopitelném principu. Mohli bychom vymyslet něco velmi jednoduchého se silným emočním nábojem, na co by se pak vzpomínalo, o čem by se dalo vyprávět. Zřejmě se na něčem takovém uradíme. Nějaké nápady se už nad ránem rodily, nemá smysl je prozrazovat, ale dívám se na to optimisticky.