ON: Přirozeně. První významný fanzin byl teplický Sci-fi, vycházel od roku 81, než ho po dvanácti číslech zakousli, důležitý byl matfyzácký Villoidus, samozřejmě že cyklostylovaný, pak to byly fanziny Makropulos a Leonardo, Laser - všechno cyklostyl. Od 84 to byl Intercom, ten vychází dodnes. Dohromady se za těch deset let objevilo nějakých šedesát titulů. Fanziny měly obrovský význam pro lidi. Jednak tam mohli publikovat povídky, je strašně důležité, aby si to zkusili, jaké to je, být zveřejněný. Psaní do šuplete je ošemetná věc. Nevadí, že je to publikum malé, ale musí být nějaké. Autor musí mít konkrétní představu, pro koho píše a musí mít kontakt s lidmi. No a to právě fanziny umožňovaly, to byla jejich role.
Pak také významná věc - kritika, která se tam postupně rozvinula. Ze začátku byla velice krotká. Dnes, člověk zvyklý na Rigor Mortis nebo na jiné výkony brutality, si ani nedokáže představit, jak krotké to tenkrát bylo. Opatrné odříkání děje a „Velice se mi to líbilo" na závěr. „Myslím, že to mohlo být lepší" - podobně to bylo stavěno. Lidi se báli natvrdo sci-fi kritizovat, aby se toho nějaký Komanč nechyt a nezatrh sci-fi jako třídu! Až postupně se vyvinul specifický druh fanzinové kritiky, velice tvrdé.

Ohromný krok dopředu znamenalo, když začal vycházet Interkom, který vychází dodnes a je to podle mě mimořádně důležité periodikum našeho fandomu. Kdo se zajímá více o SF, měl by si ho abonovat. Je to pořád ještě celkem levná věc a ve knižních speciálkách je k němu přístup. Dřív nebyl, ale dnes se dá koupit jako jakýkoliv jiný časopis. Tedy doporučuji každému, kdo má „byť jen lehce hlubší" zájem o SF, aby se ho naučil pravidelně sledovat.
A samozřejmě uzavřu Ikárií- původně to byl také takový semi-fanzin.

AZ: To je právě má další otázka. Jak to bylo s Ikarií?

ON: Ikarie začíná na sklonku totáče v klubu ADA. Konec osmdesátých let byl daleko volnější než to, co předcházelo. Dřív nebylo myslitelné, aby vycházelo něco na takové široké bázi! Náklad šel určitě do set, pokud to nebyly tisíce - to by ti řekl Jarda Olša, který byl u výroby. Nebylo to moc, tedy určitě ne třeba pět tisíc. Bylo to tedy masivněji produkováno.
Formálně mohla být Ikarie šířena jen mezi členy organizace Svazarmu. Museli jsme kvůli tomu vstoupit do Svazarmu! Já jsem šíleně řval, nebyl jsem ničeho členem a nakonec jsem musel vstoupit do Svazarmu, abych to mohl psát. Tím spíš jsem řval, že jsem byl v redakci.

S tím je spojená ještě jedna pikantní příhoda. Jarda Olša na úplném sklonku totáče dosáhl toho, že vyšla oficiálně fandomová kniha. Byl to Conan - nějaké povídky. Myslím, že sběratelsky to bude jednou raritní věc. Tehdy vycházelo už spousta knížek, vždycky víceméně pokoutně, vydávání bylo tenkrát dokonce i zákonem zakázané. Kdyby z toho Komanč chtěl dělat maléry, tak klidně mohl, pokud ale vím, tak nikdy malér nebyl.
Jarda chtěl, aby konečně ve fandomu vyšla oficiálně knížka, miloval ISBN, chtěl aby to bylo v knihkupectvích. No a knížky v zásadě schvaloval Třetí odbor ministerstva gultůry. Já znal jeho šéfa dr. Kubálka, který nastoupil po dr. Kristkovi - ten má zásadní zásluhu na potlačování sci-fi u nás, ve srovnání dejme tomu s Polskem, Maďarskem, ale i Rumunskem. Kubálek býval kdysi principálem loutkového divadla, ve kterém jsem byl osvětlovačem. Složitými peripetiemi se stal hlavním cenzorem přes knihy. Zašel jsem za ním na cenzuru, neboli třetí odbor ministerstva gultury, a fedroval jsem, aby povolil toho Conana. On to byl vcelku hodný člověk, ten dr. Kubálek. Strašlivě se sice kroutil, ale nakonec jsem ho zlomil a říkal mi: „...Je to ten Svazarm, že ano...". Já na to „Ano! Conan, to jsou ty meče, a tak..." a snažil jsem se ho tímto způsobem tlačit do kouta. A on na to řekl: „Tak dobře, já vám to podepíšu, ale musíte mi slíbit, že příští kniha, kterou vydáte, bude o střelbě ze vzduchovky!"

AZ: Fanzinová budoucnost. Zabýváš se jedním osobním fanzinem a ten je na Internetu. Tak by mne zajímalo, co si myslíš o malých periodicích, o nezávislých tiskovinách, ať už na papíře nebo na jiném mediu.

ON: Je to naprosto skvělá věc. Věřím, že budoucnost to má významnou, tím, jak se budou rozvíjet i kopírovací techniky a nové technologické principy, bude jich možné vydávat víc a líp. Je to důležité pro lidi, které je píšou.
Tak třeba si vzpomínám na případ - Pavel Kosatík jako gymnazista začal jako vydavatel fanzinu Siréna. Psal ho na stroji sám a posílal ho asi pěti lidem. Já byl jeden z nich, bohužel mi Sirénu někdo ukradl. Psal brilantní články, eseje, povídky, drobné texty, kritiky, Pavel na tom vyrostl, naučil se formulovat myšlenky a kriticky se dívat na literaturu a kolem sebe. Tohle bude vždycky zapotřebí, poněvadž komerce ve velkých médiích vždycky lidi omezuje, nutí je psát na objednávku to, co chce náčelnictvo média podle předpisu marketingového oddělení.