AZ: Funguje nějaké broušení nástrojů na povídkách, které později rozvedeš do nápadů? Jako například Milénium, které vyšlo jako delší povídka a pak jako román, nebo případně jako povídka Potíže s elektřinou, které si později začal rozpracovávat na katastrofický román, jehož část vyšla v Klonu. Napíšeš něco a pak si řekneš: "Tak tahle věc snese knihu." Nebo za tím stojí něco úplně jiného?

ON: Něco jiného. Pokud jde o to Milénium, tak to mělo úplně jinou genezi. Ta knížka měla vyjít v nakladatelství Práce ještě za totáče a práce na něm byla přerušena převratem. Oni potom ze servility hodili na hlavu knížku mně, Nesvadbovi a místo nás zařadili do výroby samé disidenty a než to tiskárna vymandlovala, lidi se přestali o disidenty zajímat a zkrachovali a je vyhodili potom. Takže jsou to dnes bohatí soukromníci, kteří vydělávají patnáckrát více než tam.
Rukopis Milénia pak vyšel na pokračování v Ikarii, to byla zkrácená verze z té knihy, škrtal to Vlado, nabídl mi pak, abych to zkouknul a já povídal: "Todle nechci vidět svejma očima!" Původní rukopis té knihy se ztratil a já ji z větší části napsal úplně znovu. Milenium jednička má tedy jen velmi málo společného s původní knihou koncipovanou pro Práci.
Povídka je něco úplně jiného než román. Chce jinou obrazivost a nejde dost dobře udělat dobrý román z povídky. Kdybych teď šel a napsal Nejlepší vodvaz v dějinách svangu jako román, bude z toho naprostá srágora. Ztrátilo by to dynamiku, co bylo skutečně potřeba říci, bylo řečeno v povíce. Nikde není psáno, že to, co se řekne dvěma sty padasáti tisíci slov, je lepší, než to, co se řekne dvěstě padesáti slovy.

AZ: Děkuju za rozhovor a ještě tě snad na konec nějakou zdravici pro čtenáře AmberZine. Protože jsi mohutný katalyzátor vzniku AmberZine a toho, že mohl fungovat. S čím se chceš tedy obrátit na lidi, které jsi oslovil poprvé před dvěma roky na Internetu?

Hm.. Na Internetu, jo?... Nezkažte si oči, chroupejte mrkev!

Ptal se Pavel -BVer- Šuchmann
Diktafon zapůjčil Jiří -Pes- Pelech