|
|
|
|
|
Hry NT
[1/6]
Jiří Brossmann
|
Současný herní průmysl směřuje dosti odlišným směrem, než kterým se ubíral ještě před pár lety. Současné hry nejsou už ani tak o skvělých nápadech, neotřelých myšlenkách a netradičním zpracování. Jde de facto o jedinou snahu -- připodobnit hru co nejvíce realitě. Proč ale vlastně?
|
úvod
|
Zdá se to být poněkud paradoxní snaha, protože podle známé, a v protiherně orientovaných pořadech stále dokola omílané poučky, se snaží hráči uniknout od reality. Jak ale mohou uniknout od reality, když hry jsou stále dokonalejší v jejím napodobování? Nebo by možná bylo přesnější říct, že stále dokonaleji napodobují způsob jejího vnímání. Rozlišovací schopnost dostupných zobrazovacích zařízení se zvetšuje, původně pasivní ovladače začínají být vybaveny zpětnou vazbou (forcefeedback), zvuk se mění z jednoduchého chroptění na 3D efekty, a je stále težší dosahovat ve hrách dobré výsledky bez všech těchto technických vymožeností. Nicméně problém zůstává stále stejný - je hraní únikem od reality, nebo je to jen pokus o nalezení reality jiné, přívětivější a snad i lepší než je ta kterou vnímáme když nehrajeme? A pokud jde o únik od reality, je na tom něco špatného?
|
stav věci
|
Jak jsem již řekl, můžeme pozorovat ve vývoji nových her určitý posun. Místo ručně kreslených panáčku překakujících z plošinky na plošinku, se na žebřících popularity drží střílečky v první osobě (nebo raději FPS -- First Person Shooter), které místo roztomilých figurek a pastelových barev obsahují temná zákoutí, velké pistole a hektolitry krve. A i vývoj těchto her v současné době ustrnul v jakési tvrhodlavé snaze vytvořit hru, jejíž vzhled bude co nejvíce připomínat realitu, kde budou přesně dodržovány fyzikální zákony (nemusí být nutně pozemské) a kde z postřelené osoby budou odpadávat kousky (nebo raději celé kusy) masa a kostí. Tomu se podřizuje ve většině případů vše ostatní a jediný pokrok které tyto hry v drtivé většině případů zaznamenávají, je zlepšování renderovacích enginů a občasná změna textur natažených na slizké mimozemšťany.
Celá tato snaha je poháněna lidskou potřebou zažívat dobrodružství. Lidé chtějí být hrdiny s rotačním kulometem, nebo naopak zloději, plížícími se ve stínech. Bohužel reálný svět který nás obklopuje, nám podobné prožitky odpírá. Těžko hledat místo, kde by člověk každý víkend mohl nepozorovaně podřezávat krky osvaleným strážcům paláce, nebo brokovnicí rozstřílet tucty mimozemšťanů na kusy, a v pondělí se vrátit do kanceláře, kde nejdrastičtějším úkonem je uhodit papír na správném místě razítkem.
|
|
|
|
|
|
|
|