Pohled z výšky 76 km, nejmenší detaily 6 metrů

Tato dráha je označována jako hlavní pro vědecká měření, jelikož umožní přístrojům na palubě provést dosud nejdetailnější měření tvaru, složení a dalších characteristik Erosu. Mezi plánovanými pozorováními je i hledání přítomnosti magnetického pole pomocí magnetometru. Zatímco řada meteoritů dopadajících na Zemi je zmagnetizována, dosud se nenašly důkazy pro existenci magnetického pole u asteroidů, maximálně náznaky důkazů při průletu sondy Galileo kolem planetek Gaspra a Ida. Magnetometr na palubě je schopný detekovat magnetická pole až jedna nanotesla (nT), což je 30 000x slabší než je magnetické pole Země. Podmínkou je právě blízkost k povrchu, protože na původní dráze to možné nebylo.

Spirální galaxie M31 v Andromedě

Astronomové vědí, že srážky galaxií nejsou ve vesmíru ničím neobvyklým. Ikdyž, dnes se odehrávají mnohem méně častěji než tomu bylo v ranných stádiích vesmíru, kdy vzájemné interakce galaxií hrály klíčovou roli při budování velkých galaxií. Je zřejmé, že obří galaxie nevznikly naráz, ale postupným splýváním galaxií menších. Ostatně důkazy o tomto procesu přinesl poměrně nedávno například Hubbleův kosmický dalekohled.

Dubinsky se svým kolegou simulovali pohyb více než 100 miliónů hvězd a částic temné hmoty pod vlivem gravitačního působení obou galaxií. Simulace proběhla na superpočítači IBM SP-3 zvaném "Blue Horizon" v San Diegu. Jedná se o jeden z nové třídy superpočítačů, které jsou schopny provést 3 trilióny arimetických operací za sekundu. Přesto simulace trvala 4 dny. O jak složitý výpočetní problém se jednalo svědčí fakt, že na pracovní stanici by to byly 3 roky. Výsledkem práce je animace s vysokým rozlišením, která podrobně ukazuje přiblížení a splynutí obou galaxií. Astronomové si pochvalují, že vůbec poprvé v historii byli schopni díky výpočetní síle nových superpočítačů simulovat pohyby takového obrovského množství hvězd.

Jestliže zde ještě v té době bude lidská civilizace, velmi pravděpodobně by měla tuto událost přestát bez velkých následků a navíc bude mít šanci zhlédnout úžasné divadlo. Srážka galaxií zní sice hrozivě, ale pravděpodobnost, že by se přitom srazily jednotlivé hvězdy je mizivá kvůli obrovským vzdálenostem mezi nimi. Proto bude vzájemná interakce obou galaxií víceméně bezsrážková a nejvýraznějších efektem budou obrovské gravitační deformace obou galaxií během jejich splývání. Hvězdná obloha bude v té době doslova "plná" galaxie v Andromedě. Slunce, a s ním tedy i Zemi, čekají dva možné osudy. Buď bude odrmštěno pryč z galaxie do hlubin vesmíru nebo strženo do středu splývajícího páru galaxií. V této oblasti se rozpoutá intenzivní tvorba nových hvězd a zároveň velmi hmotné hvězdy budou ve velkém tempu vybuchovat jako supernovy. (Animace srážky ve formátu MPEG, 10.7 MB je ke stažení zde.)

Setkání dvou galaxií

Sledování galaktických kolizí se v poslední době věnoval i Hubbleův kosmický dalekohled, který mj. přinesl pohled na blízké setkání dvojice galaxií ležících ve směru k souhvězdí Velkého Psa. Větší z nich, na snímku vlevo, nese katalogové označení NGC 2207, menší vpravo je IC 2163. Setkání má následky hlavně pro menší galaxii, protože obrovské slapové síly větší galaxie pokřivily její tvar, o čemž svědcí dlouhé proudy táhnoucí se stovky tisíc světelných roků v pravé částí snímku, které jsou tvořené odvrženými hvězdami a plynem. Na základě počítačových modelů se ukazuje, že menší galaxie prolétla kolem větší proti směru hodinových ručiček, přičemž se nejvíce přiblížila před 40 milióny lety. Tato galaxie ale nemá dostatečné množství energie, aby unikla z gravitačního vlivu větší kolegyně a tak je odsouzena v budoucnosti k dalšímu průchodu kolem ní. Galaxie jsou tedy navzájem zachyceny a donuceny k vzájemnému pohybu kolem sebe, což povede k dalším deformacím jejich tvaru a nakonec, za miliardy let splynou v jednu hmotnější galaxii.