|
|
 |
 |
 |
|
Novinky z astronomie
[1/2]
Pavel Koten
|
|
Hubbleův kosmický dalekohled oslavil 10 let
Hubbleův kosmický dalekohled oslavil v dubnu deset let práce na oběžné dráze, kam jej umístnila 25. dubna 1990 posádka raketoplánu Discovery. Překonal počáteční šok ze špatně vybroušeného hlavního zrcadla, už třikrát jej navštívila posádka některého z raketoplánů, aby jej modernizovala a astronomové z celého světa tak mohou nadále těžit z jeho unikátních zobrazovacích schopností a využívat jej pro pozorování celé řady nejrůznějších objektů od těles Sluneční soustavy až po nejvzdálenější viditelná tělesa ve vesmíru. Dr. Ed Weiler z NASA o dalekohledu prohlásil: "(jeho) rychlost objevů je jednoduše bezprecedentní pro jakoukoliv observatoř. Hubbleovy okázalé snímky a objevy černých děr, srážejících se galaxií a bizardních objektů na okraji vesmíru byly přineseny do miliónů domovů novinami, televizí a Internetem." Během prvních deseti let dalekohled studoval 13 670 objektů, provedl 271 000 individuálních pozorování a poslal do řídícího střediska 3,5 TB dat. Dosud bylo na základě jeho pozorování publikováno 2 651 vědeckých článků. HST by měl sloužit do roku 2010, kdy jej nahradí dalekohled další generace tzv. Next Generation Space Telescope (NGST). Ten by měl posunout hranice lidského poznání vesmíru opět o něco dále než HST. Podívejme se teď na některé novinky zveřejněné v poslední době.
Černé díry v jádrech galaxií
Pomocí HST se astronomové zaměřili na centrální oblasti 30 galaxií, v nichž se vyskytují obří černé díry. Přiložený obrázek ukazuje čtyři z těchto galaxií. Sloupec vlevo obsahuje černobílé snímky pořízené pomocí pozemských dalekohledů. Boxem je na nich vyznačena centrální oblast, která je zachycena na snímcích z HST (prostřední sloupec). V pravém sloupci je pak přehled hmotností černých děr nacházejících se v jádrech dotyčných galaxií a také ilustrativně znázorněny tzv. horizonty událostí, které definuje hranice černých děr. Na snímcích HST však pozorovatelné být nemohou, protože jejich rozměry jsou 25 miliónkrát menší než je měřítko snímků. Hmotnosti černých děr byly stanoveny na základě měření pohybu hvězd, které je obíhají. Čím blíže se dotyčná hvězda nachází, tím větší je její oběžná rychlost. Takové měření bylo možné provést pouze díky unikátním schopnostem kosmického dalekohledu. Astronomové zároveň objevili zajímavý vztah mezi hmotností černých děr a průměrnou rychlostí hvězd v centrálních oblastech galaxií. Čím rychleji se zde hvězdy pohybují, tím hmotnější je centrální černá díra. Tato informace naznačuje, že galaxie i jejich centrální černé díry rostly zároveň.
HST nahlédl do středu Kraba
V roce 1054 vybuchla v souhvězdí Býka supernova, kterou pozorovali čínští astronomové. Byla tak jasná, že ji bylo možno pozorovat i během dne po dobu několika týdnů. Dnes se na místě exploze supernovy nachází mlhovina, pro svůj tvar nazvaná Krabí. Původní hvězda, ležící ve vzdálenosti 6,500 světelného roku od nás, byla desetkrát hmotnější než je hmotnost našeho Slunce. Na obrázku vidíme střed Krabí mlhoviny, tak jak ji pozoroval HST. Snímek ukazuje dosud nepozorované detaily ve struktuře mlhoviny. Je ve falešných barvách a byl složen ze snímků pořízených v pěti různých barevných filtrech. Jsou na něm viditelné roztrhané cáry plynu, který se nadále rozpíná z místa exploze ryclostí až 5 miliónů km/h. Jádro původní hvězdy, které zbylo po explozi ve formě pulsaru, je též na snímku viditelné jako spodní ze dvou středně jasných hvězd vpravo nahoře od středu snímku. Pulsar rotuje rychlostí 30 otáček za sekundu a ohřívá své okolí, čímž vytváří difůzní zářící oblak plynu. Barvy na snímku odpovídají elementálnímu složení rozpínajícího se plynu - vodík je oranžový, dusík červený, síra růžová a kyslík zelený. Barevné stíny pak vystihují rozdíly v teplotě a hustotě plynu.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
