|
|
 |
 |
 |
|
Novinky z astronomie
[2/2]
Pavel Koten
|
Galaktické siluety
Další obrázek z HST ukazuje unikátní dvojici galaxií označenou NGC 3314. Díky zcela vyjímečnému rozmístění obou galaxií leží menší spirální galaxie přímo přesně před další velkou spirální galaxií. Taková konfigurace umožnila pozorovat temný materiál v okolí přední galaxie, protože je viditelný na pozadí druhé galaxie. Prach ve spirálních ramenech galaxie v popředí totiž absorbuje světlo vzdálenější galaxie. Vědci mají možnost studovat rozložení mezihvězdných prachových oblaků i jejich hustotu. Vnější spirální ramena bližší galaxie se zdají jako by měnila barvu od světlé do tmavé podle toho, jak jsou viditelná nejdříve proti prázdnému prostoru a poté proti světlému pozadí druhé galaxie. Galaxie NGC 3314 leží ve vzdálenosti 140 miliónů sv. r. od nás ve směru souhvězdí Hydry. V jejím středu se velmi nedávno z mezihvězdného prachu a plynu zformovaly jasné modré hvězdy. V řadě galaxií je mezihvězdný prach přítomný právě jen v oblastech mladých hvězd, ale zde v této galaxii se ukazuje, že jsou zde i prachová oblaka, která nemají nic společného s mladými jasnými hvězdami. Malá červená skvrna uprostřed snímku je jasné jádro vzdálenější galaxie. Zčervenalo průchodem světla mezihvězdným prachem stejně jako zčervená světlo Slunce při průchodu zemskou atmosférou.
Hubble nalezl ztracený vodík
Pomocí spektrogragu STIS na palubě dalekohledu objevili astronomové důkazy pro existenci "ztraceného" vodíku ve vesmíru, který vznikl při Velkém třesku, ale později se nějak ztratil v prostoru. Předpokládá se, že se jedná o polovinu "normální" hmoty ve vesmíru! Tento objev jednak vnesl nové světlo na strukturu vesmíru ve velkých měřítkách a druhak potvrdil modely vzniku vodíku v prvních minutách existence vesmíru. Předchozí pozorování ukázala, že tato chybějící hmota se vytvořila před miliardami let rozsáhlá vodíková oblaka, ale poté zmizela. Ani HST nebyl schopen vodík pozorovat přímo, protože ten je příliš horký a zředěný. Dalekohled ale nalezl v prostoru mezi galaxiemi vysoce ionizovaný kyslík, který je vodíkem ohříván na teploty pozorované v mezigalaktickém prostoru. Jeho přítomnost naznačuje existenci velkého množství vodíku ve vesmíru. "Stopař" kyslík vznikl ve hvězdách a do kosmického prostoru byl vychrlen při jejich explozích. Poté se smíchal s vodíkem a byl ohřát na teplotu přes 100 000 C. Astronomové jej detekovali využitím světla vzdálených kvasarů. Kyslík se projevil absorpcí světla těchto kvasarů na specifických vlnových délkách. Vodík je tak horký, že je zcela ionizován a jeho atomy jsou zbaveny elektronů, tudíž nezanechají žádné známky ve spektrech zdrojů na pozadí. Kyslík je též vysoce ionizován, ale přesto zde ještě zůstává několik elektronů, které se absorpcí projeví.
Zářící oko NGC 6751
Neobvyklá planetární mlhovina označená NGC 6751 září v souhvězdí Orla jako obří oko. Mlhovina vznikla na konci života hvězdy srovnatelné s naším Sluncem, která odvrhla svoji plynovou obálku před několika stoletími. Obnažené jádro hvězdy osvětluje silným ultrafialovým zářením odvržený plyn, který díky tomu můžeme pozorovat jako mlhovinu. Mlhovina na snímku ukazuje několik pozoruhodných a zatím nepochopitelných znaků. Modře jsou znázorněny oblasti nejvíce horkého plynu, které tvoří téměř kulový prstenec kolem zbytku hvězdy. Oranžová a červená ukazuje polohu chladnějšího plynu, který má tendenci tvořit dlouhé proudy směřující od centrální hvězdy a v okolí roztrhaného vnějšího prstence mlhoviny. Půdov těchto proudů není zatím znám, ale je zřejmé, že jejich tvar je ovlivněn zářením a hvězdným větrem horké hvězdy ve středu mlhoviny. Povrchová teplota této hvězdy je odhadována na 140 000 C.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
