Vzniká tak paradoxní situace, kdy snad poprvé v dějinách existují všechny technologické předpoklady k širokému rozšíření obecné vzdělanosti, ale téměř nikdo o ni nejeví zájem.

Na Internetu lze naštěstí stále nalézt fundované a zajímavé zdroje a texty, které se seriózně zabývají některými tématy. Jde převážně o stránky různých nadšenců, kteří svou práci, s různými úspěchy, odvádějí prakticky zadarmo. Dalo by se říct, že absolutně množství takovýchto textů stálé stoupá (ačkoliv jejich percentuální zastoupení směřuje spíše opačným směrem). Problémem zůstává, že tyto zdroje jsou značně roztroušené, a i kdyby se náhodou objevil někdo, kdo má zájem o něco jiného než je rychlokvašený lunapark v televizním (nebo lépe internetovém) stylu, je otázkou, zda je bude s to najít. Jelikož neexistuje žádný skutečný prohledávač obsahu Internetu, vracejí současné vyhledávače obrovská kvanta irelevantních odkazů. Při množství stránek, které jsou ve vyhledávačích indexovány, a při praktické nemožnosti zadat dotaz tak, aby v něm byl vyjádřen smysl dotazu a ne jen klíčová slova, je téměř nemožné objevit požadovanou informaci v odpovídající kvalitě.

V tomto směru je zajímavé zamyslet se nad tím, že zatímco prezentační vrstva Internetu se vyvíjí až překotně, vrstva informační, se za ní jen zvolna loudá. Autor textu určeného k publikaci na Internetu, má dnes mnoho možností jak obsah, který publikuje prezentovat a vizuálně předvést, ale jen velmi málo, pokud se chce zaměřit na zasazení svého textu do nějakých souvislostí, či naznačit o co v něm vlastně jde. (Díky stránkám s pornografií dnes vlastně ani nemá smysl používat klasické prostředky HTML jako je označení klíčových slov, protože erotické servery zahrnují do hlaviček svých stránek preventivně všechna slova která jsou ve vyhledávačích nejčastěji zadávána.)

Formát XML (Extended markup language), který by měl umožnit převedení Internetu na jakousi "databázi", kde obsah je oddělen od prezentační formy, je možná krokem správným směrem, nicméně je až s podivem, že přišel tak pozdě, a že v podstatě nemá konkurenci v jiných prostředcích kontextualizace a navazování na související informace. Navíc, pokud si přečteme představy Billa Gatese (co se týče kapitálového zajištění nejsilnějšího hráče na tomto poli) o tom, k čemu by měl XML sloužit, vidíme spíše nástroj k vyhledávání nejlevnějších zájedů a dovolených, než opravdu vážně míněný pokus o "oddělení zrna od plev".

Zcela zřejmě se tak naplňují pesimistické obavy různých autorů, že ačkoliv bude Internet plný zajímavých a důležitých informací, nebude nikdo, kdo by byl schopen takové informace najít.

Lze vymyslet mnoho způsobů, jak z internetu opět učinit Internet. Schopní autoři mohou například žádat o granty, které by mohly pokrýt náklady spojené s tvorbou a propagací kvalitního obsahu. Podobné projeky by ostatně měly být v zájmu národních vlád, pro něž je obecná vzdělanost nejlepším lákadlem na zahraniční investory. Soukromé nadace poskytují velká kvanta peněz i na mnohem méně vznosné cíle než je rozšíření informačních obzorů populace a mohly by tedy přispět i na jakási veřejná vzdělávácí centra na Internetu. Nicméně ve většině případů zůstávají podobné zdroje financí k prosbám o příspěvek hluché. (Eventuálně přispívají na mediálně zajímavé, funkčně však minimálně sporné, projekty ve stylu internetový učitel.) Důvodem se zdá být současná pověst Internetu jako místa, kde se vyskytuje pouze pornografie, warez a hudba ve formátu MP3.

Další možností je vývoj opravdu inteligentního vyhledávače, který by skutečně rozuměl dotazu a byl by s to vracet opravdu relevantní výsledky. Zde ovšem narážíme na technologické potíže, o nichž se nedomnívám, že by byly v brzké době vyřešeny.

A ostatně -- i kdyby se objevil někdo, kdo by chtěl sponzorovat kvalitní internetový zdroj, a ten by opravdu vznikl, je otázkou, zda by se něco změnilo. Zda by uživatelé Internetu opravdu prozřeli, a místo bulvárních noticek by se začali zajímat o vědu a sebevzdělávání. A je také otázkou, zda by inteligentní vyhledávač nepropadl brzy depresi z toho, že většinu času musí odpovídat na dotazy jako "Kde najdu fotografii poprsí Pamely Andersonové?"

Tyto závěry se mohou jevit jako poněkud přehnaně pesimistické. Dokumentujme je tedy na příkladu Neffova Neviditelného psa: Podle služby navrcholu.cz, registruje NP každý den (v průběhu pracovního týdne) přibližně 10000 sessions (tj. kolikrát ke stránce přistoupil jeden prohlížeč). Toto můžeme považovat za počet čtenářů, kteří si přečtou alespoň něco z hlavní stránky novin. Většina článků anotovaná na hlavní stránce registruje kolem 1000 sessions. Vyjímky jsou v podstatě tři: články Ondřeje Neffa o přátelích a psech mívají přibližne 1500 sessions, kulturní rubriky a "nezajímavá" témata (některé politické komentáře atp.) se pohybují v okolí 500 sessions a níže a rubrika přisprostlých vtipů Chechtavej tygr dosahuje pravidelně návštěvnosti nad 3000 sessions.

Co z toho plyne? Čtenáři NP a) rádi čtou veselé příhody o psech a lidech které neznají a texty pojednávající o tom, co předchozí den vysílala ve svém zpravodajství některá z televizních stanic, b) nezajímají se o kulturu, c) velmi rádi si čtou vulgární vtipy.

Vítejte na internetu!