A konečně nejdůležitější vlastností jakéhokoliv internetového textu, je jeho zábavnost. Ta může být prezentována jednak přímo, v podobě explicitních vtipů, nebo implicitně, ne zcela zřejmou formou jakoby vážně míněné zprávy, jejímž cílem však není nic jiného, než pobavit. Zábavná totiž nemusí být jen vesele napsaná zpráva, nebo zpráva o něčem veselém. Zábavný může být i text o tom, jak někdo někoho rozřezal motorovou pilou, či o tom, že se někdo předávkoval heroinem. Stačí jen na úplný závěr zprávy přidat nějaké dobře mířené povzdechnutí, či "vtipnou" poznámku, a z lidské tragédie, se stane vtip. Čím je zábavná zpráva bizarnější, tím větší je pravděpodobnost, že sklidí u publika úspěch.

Pohled na několik hlavních českých zpravodajských serverů, nám dává za pravdu. Vidíme v podstatě stále totéž: záplavu krátkých zpráv, ve valné většině případů přejatých ze zahraničních internetových zdrojů, zbavených kontextu svého původu a doplněných vtipnou douškou. Delší analýzy se objevují jen sporadicky, a je-li to jen trochu možné, jsou rozděleny na více dílů.

Na otázku proč je tomu tak, existují v zásadě dvě odpovědi. Zaprvé je v tomto přístupu rozpoznatelná snaha o maximalizaci počtu přístupu k danému informačnímu zdroji a tedy o vystavení co největšího počtu reklamních prvků. Tato snaha je vcelku pochopitelná, protože v podstatě jediný příjem který informační servery mají, plyne z prodeje reklamy.

Druhým důvodem, kteří kritici krátkých zpráv často opomíjejí je ten, že po dlouhých textech není mezi většinou čtenářů poptávka. Odchováni tištěnými novinami a televizním zpravodajstvím, které jsou na zkratkovitém a do kontextu nezasazeném zpravodajsví založeny, čtenáři prostě nejsou ochotni, a co je zvlášť alarmující, v mnoha případech ani schopni, dlouhé analytické texty příjmat. Četba delšího a komplikovanějšího textu, zvlášť vyžaduje-li soustředění a zapojení analytického myšlení, je prostě pro valnou část populace nad její schopnosti.

Důvod této neschopnosti je zřejmý: analytický text sice nemusí být napsán nudně, nicméně většinou lze jen těžko dosáhnout toho, aby byl zábavný. I o vážných tématech lze sice psát "lehkým perem", nicméně v některých případech by zábavnost byla jaksi nepatřičná a prakticky by rušila záměr celého textu. Mám-li to popsat poněkud triviální formou: Snahou závažného textu je představit závažné téma, nad kterým se má čtenář vážně zamyslet. Těžko si bude čtenář uvědomovat, že téma které je mu předkládáno pojednává o možnosti globální katastrofy, bude-li se smíchem kácet ze židle. Bohužel snahou některých autorů je právě toto: podávat vážná témata formou grotesky, být vtipnými za každou cenu, udělat ze všeho taškařici. Žádný problém není dost závažný na to, aby nebylo možné jej obrátit ve vtip, žádný vtip není dost vulgární na to, aby nemohl být publikován.

Je zřejmé, že snaha o zábavnost za každou cenu je produktem televizního zpravodajství, které je na principu zábavy založeno. Co je na celé věci tragické, je fakt, že Internet, narozdíl od televize, nemusí podávat jen banální zprávy vytržené ze všech souvislotí, jejichž cílem není nic jiného něž udržet čtenáře (a v některých případech je vhodnější spíše než o čtenáři hovořit o konzumentovi obsahu) co nejdéle u daného serveru a donutit jej klikat na co nejvíce linků odkazujících na stejný server, protože jedině pak bude dosaženo největšího počtu zobrazení reklamních proužků.

Současný Internet nejlépe charakterizuje výraz informační potopa. Ta vede k tomu, že každý čtenář si vytváří okruh stálých zdrojů, které sleduje (a které čerpají ze stále stejných zdrojů) a ostatní zcela ignoruje, protože zkrátka nemá dost času na to, aby každý den vyhledával zdroje nové, které nebudou stále dokola omílat to samé. Jelikož se takové zdroje snaží nabalit na sebe co nejšiřší okruh čtenářů (z důvodu prodeje reklamního prostoru), snaží se také přizpůsobit co nejširší čtenářské obci. Ovšem být "čitelným" pro široké spektrum čtenářů, znamená být na úrovni těch nejslabších, tedy trivializovat obsah až ad absurdum.

Na druhou stranu existují zdroje, které jsou cíleny na opravdové odborníky a nenabízejí nic, než informace o problému, kterému se věnují (grafika, programování, bezpečnost systémů atd.). Tyto zdroje jsou, narozdíl od prvních uvedených, vysoce kontextualizované a o jejich čtenářích lze předpokládat, že jsou inteligentními a po informacích bažícími jedinci. Problém je v tom, že ani tito čtenáři nesledují většinou nic jiného než tyto specializované zdroje. Jsou tak odtrženi od okolního světa, a chtějí-li informace o jiných oborech, nezbývá jim, než číst zdroje obecné.

Internet se tak polarizuje do dvou extrémů -- na jednu stranu informační servery plné banálních hloupostí, které nejsou čtenáři s to dodat nic než téměř bezobsažný balast, na druhou stranu servery vysoce specializované, které jsou určeny jen odborníkům a jejichž četbou nemá o věc se zajímající, ale nezasvěcený čtenář šanci cokoliv se dozvědět proto, že prostě nerozumí tomu, o čem informují. Jakýsi střed -- tedy zdroj, který popularizuje složitá témata, se na Internetu prakticky nevyskytuje. Důvodů je několik.

Protože existence takového popularizačního zdroje předpokládá existenci odborníků schopných oprostit se od jazyka své specializace a psát dlouhé texty, které sice na úrovni, nicméně srozumitelně dané téma vysvětlují a zasazují do souvislostí, je výběr potenciálních autorů pro takovýto informační zdroj velmi omezený. Druhým, snad ještě závažnějším problémem jsou peníze. Aby byl zdroj s to zaplatit odborníky, trávící prací na tématu velké množství času, musel by mít širokou klientelu, která práci takového odborníka zaplatí. Ovšem většina čtenářů o dlouhé texty zájem nemá, čili s masou čteností takového zdroje počítat nelze. A co dnes nelze zaplatit, to nelze ani realizovat.