Je paradoxní, že v situaci, v níž se Internet nachází, někteří lidé bijí na poplach a vyhrožují Orwellovskou budoucností. Problém současných médií (nejen Internetu) nespočívá v tom, že by je chtěly národní vlády kontrolovat a cenzurovat tok důležitých informací. To je nakonec, díky diverzitě médií, a Internetu zvláště, stejně prakticky nemožné. Riziko, a to naprosto zásadní, je, že o podobné informace nebude nikdo jevit zájem.

Jestliže hrozí globální oteplování, bude ve zpravodajství prohnáho zmiňovaným řetězcem trivializace - zkrácení - zezábavnění a zařazeno mezi zprávu o tom, že kdesi v Argentině se narodila paterčata, a že v pákistánské ZOO pošel medvídek mýval. Tento proces však nebude vnucen ani vyžadován nějakým tajemným Velkým bratrem, ale samotnými příjemci informací. Informační zdroj, který by se pokusil provést opravdovou analýzu stavu věci prostě nikdo nebude sledovat. Vždyť proč se zatěžovat nějakými problémy, když svět je tak zábavné místo? Proč přemýšlet, když je možné zabavit se hledáním toho nejzábavnějšího vtipu, proč poslouchat výhružky šíleného vědce na nějaké nudné přednášce, když se ve stejnou dobu koná tak zábavný koncert?

Zmiňoval jsem Postmanovu knihu Ubavit se k smrti. Mé závěry se v tomto směru od těch jeho příliš neliší, a přiznávám, že jsou jimi i do značné míry inspirovány. Stejně jako on se obávám, že lidstvu nehrozí ani tak diktatura proletariátu, nebo rozdrcení ocelovou botou kapitalismu, ale spíše naprostý nezájem o cokoliv, co nebude zábavné a vtipné.

A obávám se, že značnou měrou k našemu ubavení se k smrti přispěje právě internet.