Po získání prvních dvou-tří stabilních spolupracovníků se věci pohnou
radikálně dopředu. Každému z redaktorů mohou být svěřeny samostatné rubriky,
stroj redakce je spuštěn a fanzin se úspěšně rozjíždí.
Jenže - co rubrika, to
redaktor a vlastní pohled na koncepční práci - viz AmberZine, jehož jednotlivé
rubriky vznikají a zanikají tak, jak vzniká a zaniká zájem o některá témata.
Míra autonomie redaktorů je nezbytná - aby se udržela nekomerční motivace
spolupracovníků, je nezbytné aby každý měl volnost ve výběru témat a shoda musí
být opravdu jen v zásadních otázkách.
Z toho vyplývá, že kolektivní koníček
- a vydávání fanzinu ničím jiným není - dokáže vytvářet formu jen neobyčejně
volnou, flexibilní a kreativní, narozdíl od modelu komerčních magazínů, řízených
hierarchicky. Jednotlivá vydání nejsou ani tak organizovaným činem, jako spíš
synergickým efektem spolupráce nezávislých tvůrců.
Samotná redakce fanzinu je
potom neformální sdružení jedinců, jejich příslušnost k redakci je potom měřena
spíše množstvím příspěvků ve vydáních a tím, jak se ten který redaktor projevuje
při redakčních poradách, ať už se konají online, nebo offline.
Takto
formovaný tým redaktorů, grafiků, autorů a spolupracovníků také prochází
složitým vývojem, jednotliví jedinci se na celkovém výsledku samozřejmě podílejí
různou měrou. Z některých čtenářů se časem stávají pravidelní kritici,
dopisovatelé a nakonec i redaktoři, někdo naopak po čase o projekt ztrácí zájem.
Postupně, jak roste čtenářská obec, zlepšuje se komunikace a zpětná vazba
mezi čtenáři a tvůrci fanzinu, zvětšuje se počet dobrých nápadů a rozšiřuje se
výběr směrů, kterými se fanzin může dát. Čtenářská odezva je opravdu
neocenitelná a pokud jsou nápady čtenářů rozumným způsobem rozvíjeny, mohou
výrazně prospět zkvalitnění formy a obsahu - čtenáři se stávají nedílnou
součástí fanzinu.
Vzniká subkultura.
"Klasická" periodika, zejména ta, která mají podobné zaměření jako fanzin,
občas sahají po jeho příspěvcích, přizpůsobují je a vydávají - motivací autorů
fanzinu pak je mimo jiné i to, že se jejich článek může objevit v "pořádném
papírovém časopisu". Například články AmberZinu byly publikovány v časopisech
Živel, Ikarie, Softwarové noviny a Internet a jeho redaktoři často s redakcemi
těchto časopisů spolupracují i jiným způsobem.
To vše by měl šéfredaktor - spíše než šéfredaktor však opravdu koordinátor a
motivátor - na mysli (to ovšem nemění nic na tom, že se nepřestává divit tomu,
že to funguje).
Fanziny a volně šířěný software
Velmi zajímavou analogií k nekomerčním
fanzinům, psaným čistě pro pobavení autorů a čtenářů je hnutí volného software,
představované - prakticky již od počátku Internetu - aktivitami Free Software
Foundation, nebo nověji též hnutím Open Source Software. Ti z vás, kteří se
alespoň rámcově orientují ve světě softwarového průmyslu, vědí, o co jde,
ostatním se to pokusím stručně přiblížit.
Program kategorie Open Source je šířen zdarma, a to včetně zdrojového kódu
tak, aby každý měl možnost do díla zasahovat. Každý může programy O.S.
upravovat, využívat a dál kopírovat dle libosti, ovšem pod podmínkou, že nezmění
licenční ujednání - tzv. CopyLeft (opak CopyRight) Je to, jako kdyby spisovatel
svůj román vystavil na webu, každý měl možnost v něm škrtat, nebo do něj připsat
svoji kapitolu či odstavec.
