Motivace k připojování různých umělých zařízení k člověku, nebo jejich úplná implantace do lidského těla, jsou v zásadě tři. Zaprvé jde o medicínské důvody, kdy se snažíme "opravit" některé disfunkce lidského organismu vzniklé buď již při prenatálním vývoji nebo i později během života jedince. Tato součást oblasti našeho zájmu se dnes prudce rozvíjí, a to zejména díky pokračující miniaturizaci a vzniku nových materiálů. V současnosti využívané implantáty jsou funkčně založeny především na bázi křemíku, a jde tedy o jakési implantování víceméně klasických mikročipů přímo do těla. Výzkum je zaměřen různými směry, za všechny uveďme třeba snahu vědců z MIT umožnit vidění slepcům. Zařízení by mělo fungovat přibližně tak, že do oka slepého člověka je impantován čip, který slouží jednak jako zdroj energie (solární články), jednak jako zdroj optické informace a konečně také jako jakýsi převodník mezi získanou informací a optickým nervem pacienta. Pomocí speciálních brýlí má pak být na tento čip laserem vykreslován obraz (snímaný kamerou umístěnou na brýlích), který celé zařízení zároveň napájí. Tato, a další aplikace (jako jsou dnes již téměř běžně používané kochleární implantáty) jsou však jen počátkem celého spektra možností, které v medicíně otevírá šance připojit člověka ke stroji. Kdo ví, třeba budeme jednou díky implantační medicíně s to kompenzovat i tak závažná postižení jako je debilita, či jiné poruchy mozku.
Druhým důvodem proč do sebe vpustit nějakou a priori cizí technologii je rozšiřování našich schopností. V tomto směru jsou v zásadě tři zajímavé oblasti. Jednak jde o rozšiřování schopností smyslové soustavy (např. infračervené a ultrafialové vidění, zvyšování citlivosti ucha, vylepšení čichu atd.). Dále můžeme s vhodným implantátem upravovat funkci našich vnitřních orgánů (třeba posílení výkonnosti svalové soustavy, kontrola a optimalizace funkcí trávící soustavy - populární je na tomto místě zmínit možnost rychlého odbourání ethanolu, nebo řízení srdeční činnosti), což může přinést prodloužení lidského života a snížení náchylnosti k některým chorobám (protože implantát si sám řekne čeho má tělo nedostatek, připadně, připojením k nějakému regeneračnímu zařízení tento nedostatek sám napraví). A konečně implantáty mohou sloužit i k rozvíjení našich mentální schopností, jako jsou paměť, schopnost rychle řešit složité numerické úkoly atp.
A konečně posledním důvodem k impantaci humanowaru (dovolte mi používat tento termín pro jakékoliv zařízení vpravené do záměrně těla s úmyslem nějak pozměnit nebo rozšířit jeho funkci) je vytvoření úplně nových funkcí, kterými zatím naše organismy neoperují. Sem patří nejen často zmiňovaná možnost radiové komunikace (což by ostatně ani dnes už nebyl na jisté primitivní úrovni až takový problém), ale také schopnost pracovat s pro lidi zcela netypickými zdroji energie (tedy odstranění nutnosti jíst v klasickém smyslu toho slova). Odhadování dalších možností by bylo jistě velmi zábavné, nicméně je to zbytečné plácání do vody, protože všechny naše představy budou jistě překonány, až se odpovídající technologie skutečně objeví.
Prozatím tedy řekněme jen tolik, že implantování umělých součástí do lidského organismu může přinést mnoho zajímavých změn (ať již pozitivních, nebo negativních) v chování a vývoji společnosti. A tyto změny nebudou jen tak primitivního stupně, jako že výrobci mobilních telefonů příjdou o práci.
Zamysleme se nyní nad technologickými možnostmi, které jsou k dispizici, uvažujeme-li o připojování umělých zařízení k člověku. Výčet který bude následovat, včetně diskuse výhod a nevýhod jednotlivých eventualit, si rozhodně neklade nároky na úplnost. Z celého rozsahu problému záměrně vybírám pouze technologickou část věci, protože ta je jakýmsi základem, úvodem do věci, a lze z ní dále snadno vycházet při dalších extrapolacích.
|