Technologicky pokročilejší, a tedy i časově vzdálenější, možností rozšiřování lidských schopností, se jeví být nanotechnologie. Stroje o velikosti několika nanometrů jsou jako stvořené k tomu, aby byly vpraveny do lidského těla, kde mohou zastávat mnoho rozličných ukolů.
Injekční stříkačkou zaneseny do krevního oběhu, naleznou nanostroje během několika desítek minut své místo v těle, přichytí se k odpovídajícím buňkám a pomocí chemických nanotováren ovlivňují jejich funkci podle programu. Je-li potřeba potlačit bolest, syntetizují endorfin; vyžadují-li to okolnosti, dávají příkazy k produkci adrenalinu; chceme-li pomocí oka příjmat informace o stavu organismu, nebo výsledky komplikovaných výpočtů provedených pomocí výkonných nanopočítačů, přichytí se k čípkům a tyčinkám odpovídající počet nanostrojů, které budou generovat obraz přímo na sítnici oka.
V oblasti rozširování lidského těla, budou pokročilé nanotechnologie znamenat opravdovou revoluci. K jejich instalování nebude potřeba provádět nákladné a komplikované operace - v podobě roztoku jich lze vpravit do těla celé milióny, přičemž rozsah jejich funkcí bude obrovský. Nanostroje nemají problémy s napájením - potřebnou energii ke své funkci získávají přímo z ogranismu, vzhledem k jejich velikosti by problémem nemělo být ani jejich případné chlazení. Připojování externích zařízení (např. komunikačního zařízení), lze řešit vrstvou podkožních strojů, které mohou reagovat i na velmi slabý elektrický proud, nebo na lokální změny teploty. Nanotechnologie jsou tedy, zdá se, přímo ideální cestou, jak z člověka udělat nadčlověka. Je to ale také ten nejlepší způsob, jak z lídí dělat otroky.
Problémem totiž zůstává, že pár miliónů nanostrojů přijatých například v potravě, nebo ve sklenici vody, může napadnout lidské tělo stejným způsobem, jako dnes napadají počítačové viry počítače, ne-li ještě mnohem snadněji. Rozhodne-li se nějaký maniak s přístupem k nanotechnologii očistit svět od kuřáků, stačí, aby rozšířil nanostroje aktivující se kontaktem s nikotinem, které se usadí na těch správných místech v mozku, a první ranní cigareta se proměnní v tu úplně poslední. Ale nanoviry nemusí mít tak drastické programy. Pokud nějaká nadnárodní společnost usoudí, že se vyplatí investovat několik miliard dolarů do nanovirové infekce, když pak zákazníci budou zaplaveni pocity žádostivosti pokaždé, když uvidí její výrobky, nebude váhat a nákazu rozšíří. S dávkou poněkud černého humoru je možné představit si situaci, kdy celé národy nakupují v těch nebo oněch hypermarketech podle toho, která společnost právě vyvinula účinější formu ovlivňování nanostroji.
Argumentace, že tak, jako počítačové viry odstraňují antiviry, mohou být nanoviry kontrolovány nanoantiviry, poněkud pokulhává. Jednak předpokládá, že penetrace obyvatelstva nanoantiviry bude úplná, jednak, není dost dobře možné, aby byla ochrana před nanoviry vyvíjena tak jako vznikají antivirové programy pro počítače. U lidí lze totiž jen těžko použít metodu osvěřenou miliony uživatelů počítačů: v případě vážných potíží stiskni reset a přeinstaluj systém.
Je tedy zřejmé, že nanotechnologie bude zcela určitě přísně kontrolována, nejspíše významnými vojenskými institucemi, které její běžné nasazení zřejmě jen tak nepovolí. Ale i v případě, že se objeví dostatečně pokročilé výsledky v komerční sféře, nelze u této technologie jinak, než ji přísně kontrolovat. Lze totiž předpokládat, že v určitém okamžiku přestane být výroba nanostrojů astronomicky drahou, a vybudování továrny produkující nanostroje bude v možnostech každého silnějšího investora. Nasazení nanotechnologie tak bude, poněkud paradoxně, limitováno jejími obrovskými možnostmi - pro některé jedince, budou její možnosti možná až příliš velkým pokušením. A rozhodně nebude úplně od věci zbystřit, až CIA popře, že by volby prezidenta mohly být nějak ovlivněny nelegálním použitím nanostrojů.
|