plug-ins
zlatý řez scientistický rozcestník nic :-)
amber.zine
futura
sci-tech
sci-fi
kultura
mimo
plug-ins
interakce
historie
crew
ego
BTW
archiv...
starší čísla...
Stoikové dříve a dnes
(Staronová dimenze)
[6/6]
Jan Hurych

Autor tvrdí, že značnou část GS už vynalezli stoikové - on si jen dává zásluhu, že to převedl na "společný jmenovatel". Cituje hlavně zde už uvedenou logiku Chrissipa, kterou sám zpětně propracoval (reverse ingeneering) a to za použití konceptů moderních počítačů, konstrukcionalistické matematiky, ideí kvantové mechaniky a zkušeností s paradigmy počítačových jazyků. GS je sice jen teorie, ale dá se použít ve fyzice, matematice, logice i jiných oborech. Matematik a fyzik Roger Penrose nám vysvětluje, co nám chybí: je to vědomí, consciousness. Laureát Nobelovy ceny Brian D. Josephson říká něco podobného ve své knize Mind in Physics. Filozof Karl Popper odmítal hodnocení jakékoliv teorie na správnou či mylnou, neboť každá teorie je jen subjektivní. Dokázat meta-teorii (tj. teorii o dané teorii, název pochází z Aristotelova díla Metafyzika) vyžaduje ještě vyšší meta-teorii a tak dál ad absurdum, tudíž nekonečnou regresi. GS nemá antedecenty, tj. fakta "a priori" - z nedokazatelného "a priori" se stane nedokazatelné "a posteria" a nekonečná regrese se stane nekonečnou progresí.

Srovnání subjektivní vědy a GS plyne z jejich základních prohlášeních. Ze čtyř možných případů, například těchto:
a) kladivo je kladivo,
b) nářadí je nářadí,
c) kladivo je nářadí,
d) nářadí je kladivo,

uznává subjektivní věda jen poslední dvě, zatímco GS jen ta dvě první. Subjektivní věda se ovšem snaží z chování jednotlivých členů určit chování celku. Jak to dělá? Čas od času nějaký vědec intuicí, uvažováním nebo vlastním pozorováním dojde k nějakému závěru, který si pak ověří pokusem. Samotné "uvažování" není ovšem doposud příliš dobře vědecky zpracováno, jedná se spíše o asociace typu "IF p THEN q", tedy specifické a hlavně předem zjištěné. Jedna strana asociace se pak ovšem nutně odlišuje od té druhé, typem i obsahem.

GS je na druhé straně "ignorance driven theory" tedy teorie z neznalosti (originální název je, přiznávám, dost legrační). Předem známé asociace v GS neexistují, lépe řečeno nejsou dovoleny; používají se pouze ty, které vycházejí se samotné teorie. Už první taková asociace je mezi teorií a předmětem; t.j. předmětem, o kterém se snažíme teoreticky uvažovat. Naše vědomí pracuje totiž s jinými entitami než s těmi, které si uvědomujeme. Tak například tvar předmětu se nám jeví jako odražené světlo, snímané naším okem, které pracuje jako skaner a převádí optické na na elektrické signály, dále zpracovávané mozkem.

SG používá "arrow method" a její dyády jako nástroj, kde každá dyáda reprezentuje associaci mezi dvěma monádami. V podstatě jde o jistou reprezentaci: je to jako mince, jejíž jedna strana, ta viditelná, reprezentuje předmět, jak se nám jeví a ta druhá, skrytá, reprezentuje to, co skutečně je. Obrátíte-li minci, vidíte zase jen to, jak se předmět jeví, ale skutečný předmět je pořád na té neviditelné straně. Klasické vědy, matematika a umělá inteligence pracují na tomto principu. Ontologická reprezentace (ontologie je obor meatfyziky, který studuje podstatu reality) ovšem pracuje navíc s triádami (typu general, singular and universal), podobně jako kvantová mechanika quarků.

Dostáváme se tak k nové geometrii klasické matematiky prostorového typu. Starší typ prostě jen přiřadil čas jakožto čtvrtou dimenzi v teorii relativity, čímž vznikl Minkovského prostor. Gnostická reprezentace v GS je složitější (mluvíce o Jiných dimenzích :)), ovšem také ona používá výraz "nelokální struktura", který je znám už z kvantové mechaniky, pro vše, co není inherentní. Dostáváme se pak k opaku Heisenbergova principu nejistoty, tedy k určitému "principu jistoty", neboť GS používá jen informaci, kterou známe s absolutní jistotou. GS také srovnává entity stejného fundamentálního typu, neboť je nemožné rozhodovat, jak jednotlivec ovlivňuje celek. Jak už jsem uvedl, při použití opaku Aristotelova přístupu se také nevyhneme nekonečné regresi, ovšem předpoklady, které se nedají dokázat, se zde stávají nedokazatelnými závěry a regrese běží opačně, tedy je progresivní.

Stoická filozofie zde opět nachází svoje uplatnění tam, kam hlavně patří, t.j. ve vědě. Doufejme, že se její použití rozšíří v oblastech, kde se plně uplatní její výhody.

© Jan Hurych 1998

amber.zine
futura sci-tech sci-fi kultura mimo
Amber Crew