Hry nové generace hráči poskytnou široké spektrum úloh, které bude řešit. Půjde o problémy částečně podobné problémům reálným -- například volba nejlepšího způsobu komunikace s postavemi, volba různých druhů chování v různých situacích a podobně, částečně budou problémy nabídnuté hrou k vyřešení zcela odlišné od těch, které denně řesí každý znás. Hry se ovšem budou, narozdíl od reality, přizpůsobovat schopnostem hráčů. Pak bude například možné, že hráče nadané menšími komunikačními schopnostmi, hra nebude trápit dlouhými složitými rozhovory, ale místo nich nabídne jinou oblast, ve které bude hráč vynikat. Hlavní rozdíl mezi reálným světem a světem herním, bude v tom, že v reálném světě vyvstanuvší problémy musíme řešit, zatímco ve hře, je hráč řešit může. A toto představuje hlavní lákadlo her -- nebudou hráče obtěžovat tisíci drobných nepříjemností, kterými se nechce zabývat.

Není těžké si předtavit hru, ve které například v nějaké úvodní části bude hráč volit rodiče své postavy (možnost predestinace vlastností jednak fyzických, jednak psychických -- např. silní ale psychotičtí rodiče vychovají dobrého bojovníka, slabší, ale vzdělaní např. hackera, vědce atp.) a pak ji postupně vzdělávat tak dlouho, až bude připravena na nějaké dobrodružství. A o toto dobrodružství ve hře půjde. Dobrodružství, které v reálném životě nebude možné zažít, protože reálný svět, i když funguje na stejných základech jako svět herní, nemá v sobě zabudován ani princip šťastné (nebo častěji nešťastné) náhody, která hráče přivede k jeho soukromému dobrodružství, ani autokorekční vlastnosti, které budou tyto okolnosti přizpůsobovat dosavadnímu hráčovu chování.