Takový je tedy život koordinátora, který nad nedodaným článkem musí jen pokrčit rameny (protože si nemůže dovolit demotivovat jinak pravidelného přispěvatele tím, že by ho seřval za to, že nedodal článek včas), každou vlastní aktivitu (pokud se shoduje s jeho ideou) musí vítat jako příchod Mesiáše, a v případě, že by se mu snad nesešlo dost materiálu na číslo, musí být schopen improvizovat a postavit číslo z toho co má, i kdyby to byly jen linky na cizí stránky.

Druhou nejdůležitější věcí po koordinátorovi jsou redaktoři. Pokud má mag vycházet pravidelně a s relativně krátkou periodou (nevěřili byste, jak krátký čas je čtrnáct dní na napsání jediného příspěvku do rubriky Proč...), je potřeba, aby do tvorby magu bylo zapojeno co nejvíce lidí. Problém je v tom, že koordinátor se nemůže spoléhat jen na příspěvky chodící zvenčí. Musí mít vlastní stálou autorskou základnu, o které ví, že bude schopna sama, jen ze svých příspěvků, zaplnit číslo.

Moje představa o redakci amber.zinu před tím, než jsem se do ní tak nějak sám zapojil, byla taková, že jde o jakýsi šamanský kroužek lidí, kteří mezi sebe nepříjmou nikoho zvenčí, kteří si hlídají svoje pozice, aby z nich nebyli vyhozeni a mnoho dalších nesmyslů. Pravda je ale někde úplně jinde. Pokud to můžu posoudit, pak redakce amber.zinu je ten nejotevřenější tým lidí, v jakém jsem kdy pracoval. Vítán je úplně každý - pokud to tedy není naprostý idiot (nebo Plejáďan, ten zelený šmejd z Plejád a homeopaty nemáme rádi) - neexistuje téměř nikdo, koho by redakce nebyla schopna absorbovat. Důležité je jen to, zda jde o člověka odhodlaného pro mag pracovat a věnovat poměrně hodně úsilí tomu, posunout ho někam dál.

Samozřejmě, že tu funguje něco, čemu říkám princip hospody: někdo příjde na jedno, někdo si dá pět, ale někdo se obětuje a zůstává v hospodě od rána do zavíračky. S magem je to úplně stejné - někdo napíše jeden příspěvek, někdo vydrží pár čísel, ale ti co zůstanou dostatečně dlouho, pak budou pro mag pracovat dokud to jen bude možné. Z těchto lidí pak vzniká jádro, které, pod bedlivým dohledem koordinátora, pokračuje směrem k dalšímu vývoji magu.

A proč to vlastně všechno děláme? Protože je to neuvěřitelně zábavné. Existuje jen málo věcí lepších, než když ve středu večer pošlete BVerovi článek, a ve čtvrtek si ho přečte pár desítek či dokonce stovek lidí. A opravdu jen máloco je lepší než e-mail do čtenáře, kterému se výsledek vaší práce líbil. A tím se dostávám k další veledůležité věci. Tou jsou

Řekl jsem, že pro mag je nejdůležitější představa koordinátora, vize budoucího vývoje. Co je ale nejdůležitější pro koordinátora a redaktory, jsou čtenáři. Čtenář je ten, kdo ví, jestli všechna ta práce má smysl nebo ne, jen čtenář může nezávisle posoudit, zda je mag dobrý, a jen čtenář může na magu něco změnit. Jak? Tím, že jeho tvůrce upozorní na věci které se mu nelíbí, pochválí věci které se mu libí, ale hlavně tím, že o mag projeví dost zájmu na to, aby kliknul na link na feedback, nebo aby poslal e-mail.

Domnívám se, že čtenáři si neuvědomují moc, kterou mají nad celou redakcí. Protože kdyby si ji uvědomovali, museli by jí využívat mnohem častěji. Kdyby čtenáři věděli, že jsou to oni, proč tady mag je a že jejich přání je svaté, už dávno by amber.zine vycházel jednou týdně, měl předělanou navigaci a byl by v něm dvojnásobný počet pravidelně fungujících rubik.

Domnívám se, že čtenáři žijí v podobném bludu v jaký jsem svého času věřil já - že totiž redakce bude s jejich ohlasy zacházet stejně jako jistá nejmenovná softwarová firma zachází s bug-reporty - autoresponse program vám pošle poděkování a vaše připomínka se smaže. Omyl. Každý e-mail od čtenářů si redaktor pečlivě přečte, zazálohuje a pak se bude ostatním redaktorům chlubit tím, že právě jeho příspěvek byl tak dobrý, že se někdo rozhodl napsat třeba i jen Bylo to zajímavé, nebo Tak tímhle jste mě opravdu nasral. Stačí tak málo, abyste nás učinili šťastnými...