Neviditelný pes, 23. 5. 1996

Je to měsíc, co vyšlo první číslo Neviditelného psa.

Uvažoval jsem o tomto projektu už od začátku roku, na základě zkušeností získaných při spolupráci s báječně nadšeným týmem kolem sci-fi a-magazínu AmberZine. Otázka zněla, kde noviny umístit. Uvažoval jsem o několika variantách (včetně své vlastní pevné linky, což je vzhledem k ekonomickým okolnostem hodně teoretická úvaha, ale uvažovat se dá o čemkoli, ne?). Taky jsem si říkal, kdy bude nejvohdnější doba začít.

. . .

Aniž bych přeháněl, myslím, že za otce-zakladatele české Internetu můžeme považovat Ondřeje Neffa. Neff přesně vystihl okamžik, kdy mezi připojenými jedinci existoval dostatečný potenciál pro to, aby bylo možné začít vytvářet cosi jako Internetové zpravodajsví. Myslím, že vznik Neviditelného psa byl pro český Internet dokonce důležitější než založení Seznamu, a to zejména proto, že Seznam byl, v době kdy vznikl, jen dost nevyzpytatelným projektem jakéhosi Iva Lukačoviče (bez jehož fotografie se dnes ovšem neobejde žádný příspěvek o Internetu v tradičních médiích), zatímco NP se mohl opřít jednak o jméno známého spisovatele a novináře, jednak o zařízení Internet CZ (alias EUNet CZ, alias kpn/Qwest).

V roce 1996, kdy NP vznikl, byli nejsilnější skupinou lidí přistupujících k síti studenti technických oborů vysokých škol, mezi nimiž je tradičně silný zájem o SF, ve které je Neff velmi známou veličinou. Dalším důležitým bodem, ve kterém se projevila výhoda technologie Neff, je snadnost, s jakou NP získával externí přispěvatele. Je mnohem jednodušší, když je pod projektem podepsaný významný novinář a jeden z nejsilnějších připojovatelů k Internetu, než když jste neznámá osoba publikující do podadresáře jakéhosi serveru. Důvod proč se o tom zmiňuji je zřejmý - není těžké přijít s nějakým projektem, je ale neuvěřitelně těžké ho prosadit a realizovat, když nemáte podporu.

Základem každého projektu je koncepce. Je potřeba vědět co chci produkovat aby celý projekt nesklouzl do zmatené směsice vzájemně nesouvisejících součástí. Ovšem ať máte sebelepší koncepci a i když si stanovíte jasná pravidla co ano a co ne, neznamená to, že bude schopni vytvořit projekt, který by odpovídal vašim představám. K tomu je potřeba ještě určitého motivačního faktoru, který k vašemu projektu přitáhne lidi, kteří budou s to odvádět právě takovou práci, jakou potřebujete.

Prvním faktorem, který rádi prezentují např. zastánci OpenSource je cosi velmi neurčitého, cosi co já osobně nazývám kurevským dobrým pocitem. Kurevský dobrý pocit je něco, co vás nutí psát a publikovat (nebo programovat) prostě proto, že jste toho schopni. Pokud vám vaše aktivita dává kurevský dobrý pocit, jste ochotni ji provozovat i bez jakéhokoliv zjevného ocenění, jste ochotni jí obětovat např. půl dne každý týden, nebo také pět hodin denně, prostě jen proto, že vám dělá dobře se věnovat svému koníčku. Kurevský dobrý pocit má ale dva háčky - jednak musíte vědět, že někdo o vaši práci stojí a je schopen ji ocenit, jednak moc dlouho nevydrží.

Druhý způsob jak lidi přitáhnout k jakékoliv činnosti, jsou hmotné výhody. Víte například, že jste schopni vcelku obstojně psát, ale tak nějak se vám do toho nechce, protože z toho v důsledku nebude mít nic jiného než poněkud nejistý kurevský dobrý pocit. Kdyby se ovšem našel někdo, kdo by vám nabídl peníze za to, že jednou týdně napíšete nějaký článek, klidně se obětujete a každý týden bude plodit cokoliv, utěšujíc se při tom vědomím, že je to jen za peníze. Problém je v tom, že ve valné většině případů ani nepíšete o tom o čem byste chtěli psát, ale o tom, o čem vám váš šéf řekne abyste psali.

Motivace se teoreticky mohou prolínat - někdo by mohl psát pro peníze, ale pokud by měl myšlenku, kterou by rád sdělil, a ví, že není šance na to, získat za její sepsání honorář, mohl by ji sepsat jen tak pro zábavu a pak ji publikovat na nějakém nezávislém médiu, které mu nebude klást omezení v tom, co si může nebo nemůže dovolit. Ovšem je neuvěřitelně těžké najít někoho, kdo je v něčem opravdu dobrý, a zároveň je ochoten dělat to zadarmo. Mám-li být konkrétní, pak opravdu silně pochybuji, že Linus Torvalds by kdy začal psát jádro Linuxu, kdyby se o něj v době, kdy s tím opravdu začal, společnosti vytvářející software přetahovaly tak, jak je tomu dnes.

A pak je tu samozřejmě takové to drobné vyčůránkovství, kdy víte, že boční aktivita zadarmo vám může pomoci v budoucnu získat lepší zaměstnání, tedy i více hmotných výhod. Ačkoliv předpokládám, že mě za to programátoři OpenSource budou chtít ukamenovat, myslím, že toto je právě ten důvod, proč je psaní pro Linux dnes tak atraktivní. Pokud za sebou budete mít několik užitečných a všeobecně chválených bloků kódu nebo i celých programů, je téměř jisté, že až příště půjdete s životopisem na pohovor (kde samozřejmě nezapomente zmínit, jak všichni vaši práci chválí, a to jste ji dělal zadarmo!), budete schopni vydupat z potencionálního zaměstnavatele mnohem vyšší mzdu.

Tolik tedy k motivaci.