Řekl jsem, že pro každý projekt je nezbytná koncepce. Důležité je prokázat tuto koncepci zejména zpočátku, kdy se vytváří povědomí o vašem projektu. Pokud budete schopni prezentovat své představy o budoucím směřování projektu dostatečně jasně, podaří se vám zaujmout jedince, v nichž je ukryt potenciál rozvoje. A zpětně - pokud máte dostatečně silnou oporu v týmu, který vytváříte současně s projektem, je pro vás mnohem snadnější dodržovat váš koncept, protože máte z čeho vybírat.

Nejhorší možná situace nastává v okamžiku, kdy přestanete tým rozvíjet a doplňovat novými členy. Pak zvolna dochází k vyčerpávání tvůrčích a inovátoských nápadů a celý projekt sklouzává do jakési rutiny, kdy jednotliví členové týmu pouze stále dokola recyklují stejné myšlenky. V této situaci je ještě stále možné udržet projekt v rámci mantinelů definovaných koncepcí, ale postupně přestává být tým motivován a zvolna se rozpadá.

Z uvedeného plyne, že koncepce a tým který se ji snaží naplňovat jsou dvě neoddělitelné věci - zvláště v případech, kdy ani nemáte šanci někoho si vyhlédnout a pak jej za vyšší plat přetáhnout k sobě. Objeví-li se v týmu jednotlivci, kteří by chtěli vytvářet něco, co je odlišné od původní koncepce, je nutné se zamyslet, zda je možné jejich podprojekt integrovat do vašeho projektu, nebo zda bude lepší obě části od sebe oddělit dříve, než si s vlastním podprojektem příjde každý a tým rozbředne do spolu nekomunikujících jednotek.

Jinou věcí je debata v rámci týmu o směřování celého projektu. Je nutné, aby s koncepcí souhlasili všichni zůčastnění - jinak nejsou motivováni. Než dělat něco co nechtějí, nebudou pravděpodobně raději dělat nic. Vedoucí projektu pak určuje co je ještě přípustné a co již ne, a zároveň provádí jakousi mediaci mezi členy týmu. Toto předurčuje vedoucího týmu (potažmo nositele koncepce) do role bruslaře na velmi tenkém ledě, protože na jedné straně je potřeba směřovat skupinu k cíli vytčenému koncepcí, na straně druhé je tu nutnost udržovat tým nastartovaný a vrcholně motivovaný, tedy umožnit jednotlivcům se realizovat a nevzbudit v nich pocit hnaného stáda. Toto je důvod, proč mnoho projektů ztroskotá - nositel koncepce buď není s to svou ideu řádně předvést, nebo nedokáže mediovat jednotlivé tenze v rámci týmu, který by pod lepším vedením podával vynikající výsledky.

Řekl jsem, že kurevský dobrý pocit je spíše krátkodobá záležitost. Pokud necítíte zpětnou vazbu, která vás utvrzuje v tom, že to co děláte je alespoň někomu prospěšné, je opravdu velmi těžké něco dělat. Pak je velmi vysoká pravděpodobnost, že toho buď necháte, nebo slevíte ze svých zásad a pokusíte se přiblížit vkusu průměrného konzumenta vaší práce. To je ovšem nejlepší cesta do pekel, protože ztratíte motivaci vyvíjet aktivitu která vás bavila a dále už jen pokračujete po sestupné křivce kvality děláním věcí ze setrvačnosti.

Podobných problémů jste v případě komerčního projektu ušetřeni - vaši zpětnou vazbou je váš plat. To co děláte, neděláte proto, že cítíte potřebu to dělat a vědět, že to děláte dobře, ale proto, že za to dostáváte zaplaceno, a až peníze vám sekundárně umožňují naplňovat vaše potřeby. Tato metoda je jistě pohodlná, protože nemusíte řešit dilema, zda svou práci předvést či nikoliv. Prostě pošlete své výsledky šéfovi a ten je buď vezme nebo nevezme. Nepřemýšlíte o tom co dělat, ale prostě bere práci kterou vám někdo jiný dá. A dokud vás uspokojuje, že dostáváte peníze i za produkty, o kterých nemáte valné mínění, je vše v pořádku.

Pokud už tedy něco děláte pro svůj kurevský dobrý pocit, potřebujete vývoj. Ten spočívá jednak v tom, že vám samotným vaše činnost umožňuje se intelektuálně vyvíjet, jednak v tom, že se vám daří do vašeho projektu zapojovat nové lidi, kteří budou do projektu přinášet něco nového a dávat vám tak nové podněty. Je jasné, že v určitém okamžiku sdělíte vše co jste chtěli sdělit a dále už nemůžete pokračovat stejnou cestou, protože byste se museli do něčeho nutit a přišli o svůj kurevský dobrý pocit. Pak je ovšem potřeba rozhodnout se, zda projekt posunete novým směrem - což může znamenat ztrátu části publika (resp. týmu), protože lidé vás sledují (resp. následují) proto, že děláte to, co zajímá je, a ne proto, že děláte to co zajímá vás - nebo původní projekt předáte některému z členů týmu a sami se pustíte do realizace projektu nového. První varianta je pravděpodobně složitější než druhá, i z jiných důvodů než je ztráta publika a nutnost budovat nový tým. Je například velmi obtížné oddělit od sebe původní a nový směr, a je téměř nemožné udržet tým který jste vybudovali, protože změnou jej připravíte o jeho kurevský dobrý pocit. V každém případě se původní projekt změní. Změní se proto, že se změní pravidla.

Druhá volba, tedy jakýsi nový začátek není až tak úplně novým začátkem, protože za sebou už máte uspěšný projekt, už víte na koho se obrátit, když potřebujete pomoc při realizaci, už víte, jak celou věc organizovat. A je také vysoce pravěpodobné, že se objeví někdo, kdo bude chtít z vašich zkušeností a kontaktů těžit. Tady nastává okamžik, kdy je potřeba se rozhodnout, zda chcete svůj nový projekt opět držet na čiste nekomerční bázi, nebo si ulehčit práci tím, že se necháte angažovat na plný úvazek někým, kdo vám za vaši práci bude platit.