Těžko tomu uvěřit - je to plus-mínus šest let, co jsem sem umístil tenhle svůj první (a díky Bohu snad i poslední) pokus o ucelenější útvar v oblasti narativní literatury. Šest let. Za těch šest let jsem se změnil tak, že bych si to v roce 1998 nedokázal představit, a přitom jsem vesměs stále stejný. Ta změna je nejzřejmější na tomto textu. Nedokážu přečíst ani odstavec, aniž bych se nemusel usmívat nad bezmeznou naivitou, amatérismem a přemrštěnými ambicemi, kterými jsem trpěl v době, kdy jsem ještě cítil potřebu psát beletrii. Superdrsný hrdina, femme-fatal, odporný záporák - Bože, lze vůbec nahromadit více trapných klišé na jednom místě, než kolik se podařilo mně v tomto vskutku archetypálním příkladu prostoduché grafomanie?

Nechápejte mě špatně - rozhodně se od svého díla nechci distancovat. Je to snímek mé osobnosti před šesti lety, obraz vší té studentské nejistoty a pocitů bezradnosti, kterými trpí každý, kdo má srdce, když je mu dvacet let. Nemá cenu odstraňovat tento důkazní materiál odtud, když na českém Internetu koluje v desítkách kopií a ještě dnes mi občas někdo napíše, že se mu celý ten náklad slov líbil.

Nicméně myslím, že je načase, abych provedl to, k čemu se chystám už dlouho - totiž zbavit tento úvod dehonestující klauzule týkající se oněch 20Kč. Jak je uvedeno níže, v době, kdy jsem se rozhodl tento text usadit na disku AmberZinu, blahé paměti, by mě bývalo mrzelo, kdybych onen požadavek nezveřejnil, nicméně dnes je celá věc passé, a není potřeba dále se ztrapňovat takto hloupým způsobem.

Prosím tedy všechny, kdo skladují kopii tohoto textu, aby z ní vypreparovali jakoukoliv zmínku o placení čehokoliv (pokud znáte někoho takového, a čtete tento text, prosím, informujte ho o mém přání).

Děkuji.

Jiří Brossmann, 3. března 2004

     Někdy v srpnu 1996 jsem začal psát něco, z čeho se postupem času vyvinulo něco jiného. To něco jiného teď možná začnete číst a někteří z vás třeba vydrží až do poslední kapitoly, aby se dověděli, jak to všechno vlastně dopadne. Dříve něž se do té rachoty pustíte, chtěl bych vysvětlit jednu věc, které jste si možná už všimli. Jde o ty peníze.
     Poprvé jsem o zveřejnění téhle knížky na Internetu vážně uvažoval před letošním Parconem. A už tehdy jsem dospěl k závěru, že by bylo hezké, kdybych za ty dva roky práce měl alespoň tolik peněz, abych na jedné AmberSession nemusel přemýšlet kolik toho můžu vypít, a jestli pak budu mít příští týden na zaplacení kolejného. A tak mě napadlo, že bych mohl po vás, čtenářích, chtít nějaké peníze.
     Když jsem o svém nápadu říkal BVerovi, prohlásil, že v zásadě není proti, ale že si nemyslí, že by se našel někdo, kdo ty peníze opravdu pošle. Řekl jsem mu, že to vím, ale že kdybych se alespoň nepokusil z vás vymámit těch ubohých a trapných 20 Kč plus 4,60 za známku, možná by mě to pak ještě dlouho mrzelo.
     A to je ten důvod, proč jsem napsal tohle předslovo, a za něj umístil ještě něco jako licenční podmínky. A teď už jen sedím a doufám, že si alespoň někdo z vás bude myslet, že si ty peníze opravdu zasloužím. Že to, co si v příštích pár hodinách či dnech přečtete, vám bude stát alespoň za to, vzít obálku, napsat na ni moji adresu, dát dovnitř nějaké peníze a zajít na poštu koupit známku.
     Přeji vám hezký den.

1) Každý, kdo přečte toto dílo, je povinen zaslat na adresu autora 

odstraněno

poplatek v minimální výši 20Kč. 

2) Autor zavazuje využít všech finančních prostředků získaných touto cestou ve prospěch redakce internetového magazínu AmberZine. 

3) Toto dílo, ani jeho části, nesmí být distribuováno na žádných datových nosičích (CD-ROM, diskety, papír, jiné Internetové lokace než je tato atd.) bez souhlasu autora. 

4) V tomto díle nesmí být prováděny žádné změny bez souhlasu autora.