|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[1/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
Zatímco obloha rudě žhnula a obyvatelé zachráněné Země nadšeně slavili svou záchranu, na pečlivě utajené místo přivážela eskorta zachmuřeného muže v montérkách, aby ho posadila do chládku. Byla to fascinující osobnost, téměř dvoumetrový hromotluk, kterému do plných dvou metrů scházelo pouhých dvacet šest centimetrů. Jeho pohled byl upřen šikmo vpřed. Vysoké čelo svědčilo o neobvyklé inteligenci. Jeho odpůrci ale tvrdili, že se jedná jen o nedostatek vlasů. Své ruce semkl v pěst, pak je pozvedl, co mu pouta dovolila, a zvolal:
"To má být vděk za záchranu? To vám nezůstanu dlužen. Vy ještě poznáte, kdo je brusič Willy."
Ano, byl to legendární Willy Krueger, brusič mnoha jisker. Jenže v daný okamžik ještě svět neznal pravdu o jeho hrdinství a nikomu tento skvělý chlapík nescházel. Zdá se to téměř neuvěřitelné, že on, největší postava světových dějin, kráčel v okovech s okoralou houskou v kapse vstříc své jistě nejisté budoucnosti. Eskorta prošla branou věznice a zamířila do skladu. Zde strážný uložil brusku a Willyho osobní věci do skříňky. Když brusič uviděl svůj milovaný nástroj, ovládla jeho tělo nevídaná vlna zloby. Vrhl se na dozorce, který měl v ruce jeho družku, a začal ho škrtit. Ostatní bachaři se snažili svého kolegu zachránit, ale byl to velký souboj, než se jim podařilo vězně zpacifikovat. O urputnosti, s jakou se Willy bránil, nejlépe vypovídá soupis zákroků, které vězeňské správě naúčtoval lékař, jenž po incidentu strážné ošetřoval. Z obsáhlého účtu namátkou vybíráme tyto položky: pneumotorax, natržené ucho, vykloubené rameno, tři zlomená žebra, pět naštípnutých obratlů, ukousnutý prst, zlomená ruka, pohmožděné ledviny, játra na roštu a dvě erotické masáže. Podle všeho vyvázl brusič bez vážnějšího zranění, ale o to větší byla jeho rána psychická. Připraven o svou věrnou přítelkyni, poprvé v životě klesl na duchu.
Když to dozorci uviděli, zaradovali se a začali novému vězni drobnými i většími ústrky prohlubovat jeho beznaděj. Místo kávy dostával jen převařenou vodu a jídlo nedostával vůbec. Navíc se ostraha věznice rozhodla, že bude jistě rád držet hladovku za zvýšení jejich mezd. Zatímco si dozorci nacpávali břicha nechutnou vězeňskou stravou, prosil zoufalý trestanec o zapůjčení nože, aby mohl alespoň pískat kudlu. Jeho žádost však neprošla, neboť dozorci tvrdili, že nebudou tančit, jak on píská. To raději něco spískají jemu. A hned se pustili do práce. Willy díky jejich snaze stále více klesal na duchu a jeho apatie se zvyšovala. Nakonec byl sražen až na dno svých sil a hlouběji již klesnout nemohl. Dozorci každý den zpestřovali jeho pobyt v nápravném ústavu drobnými naschvály, takže se pravidelná šikana stala pro něho zanedlouho jednotvárnou záležitostí. Hladový Willy se začal kousat nudou. Brzy byl celý ohryzaný. To ho úplně dožralo a začal volat, že chce, aby už za ním přišla zubatá.
Jeden z dozorců, kterému pro jeho sklon ke vtipkování přezdívali Filuta, pro pobavení ostatních vyplnil Willyho přání tím, že k němu přivedl bezzubou vězenkyni Veselou. Byla to známá postavička tohoto nápravného ústavu. O zuby přišla na pouti, kde se neopatrně přiblížila k silácké soutěži právě ve chvíli, kdy vítěz metal závažím do výšky. Společně s kusem železa odletěly nad dosavadní rekordy i Veselé zuby a plány na práci manekýny. Ještě před opuštěním dásní se stihnul chrup pomstít na jazyku. V tomto směru měla zraněná štěstí, protože lékařům se podařila později v nemocnici první transplantace jazyka v dějinách. Šlo o velmi kvalitní jazyk z levé primářovy polobotky. Nyní se mohla vězenkyně vcelku dobře dorozumět, i když dvojnásobně šišlala. Prvním důvodem šišlání byla ztráta chrupu a druhou příčinou byl fakt, že se jí jazyk nemohl vejít do úst. Ještě, že neměla zuby. To už by se jí jazyk do úst nevešel vůbec. Po příhodě z pouti začala Veselá nenávidět všechny muže. Právě na tuto averzi dozorci spoléhali, když ji posílali za brusičem, a vězeňkyně je nezklamala. Jakmile vstoupila do Willyho cely, zašklebila se, vycenila dásně a vyplázla svůj cizí jazyk. Ačkoliv pak ihned odešla, byla pro odsouzence tato scénka velice inspirativní. Aby ukrátil dlouhou chvíli, začal se učit cizí jazyky. Nejprve to zkusil s japonštinou. Studium mu šlo velmi rychle, neboť hlady šilhal.
Zanecháme nyní Willyho jeho studiu a vrátíme se zpět ke chvíli, kdy ho skupina policistů sledovala, jak vystupuje z raketoplánu, aby jej chvilku potom zákeřně zezadu napadl seržant Jidash a jeho kumpáni.
Ve výpočetním středisku panuje slavnostní nálada. Země je zachráněna. Velitelská kancelář je ale nejen místem, kde se slaví fenomenální úspěch, nýbrž i místem, kde se hraje nechutná hra. Gigapočítač splnil slib a předal řediteli projektu údaje o Kamilu Heřmánkovi, který je dle něho jediným správným zachráncem lidstva. Jak je jeho zvykem, dává si záležet na grafické úpravě a výsledný dokument je opět uměleckým skvostem. Duhové barvy, vystupující optimisticky z tmavého pozadí, jsou vyjádřením Karlovy radostné nálady z povedeného úkolu. Motivy romantického cestopisu a ruské bohatýrské epopeje, které se prolínají celou kompozicí, naznačují, jaký průběh asi bude mít cesta za vybraným hrdinou. Vpředu se něžně sklání malý kvítek se žlutým středem a bílým okvětím, v němž lze snadno poznat cíl cesty. Bohužel, jako již tradičně, nezbylo Karlovi na přesnou adresu v nákresu místo. Všichni přítomní fascinovaně hledí na potištěnou plochu a nemohou se na tu krásu vynadívat.
"Karel není člověk, Karel je bůh!" křičí Henry Presny v kanceláří spiklenců a předseda se k němu postupně přidává. Zná Karlovu ješitnost a chce mít tedy od něho chvíli pokoj. A to se opravdu podařilo, neboť potěšen úspěchem vytiskl Karel ještě čtyři podobná díla, a pak se spokojeně se všemi rozloučil a jal se sledovat televizní ohlasy, ve kterých mu budou lidé z celé planety jistě provolávat slávu. Vždyť to byl právě on, kdo našel spasitele.
Byl nejvyšší čas vyrazit pro hrdinu. Nastaly však komplikace. Někteří členové výpravy, která se dvakrát vydala za pravým zachráncem planety, se po informaci o chystaném podvodu postavili proti. Milý, vtipný, pozorný, veselý, zručný, příjemný, bystrý a prudce inteligentní brusič vzbudil jejich sympatie. Byli to čestní a poctiví občané a nechutné praktiky Presnyho jim nebyly po chuti. Ostatní komisaři ucítili příležitost k obohacení, a tak Gigapočítač a Henryho podpořili. Nastala prudká hádka:
|
|
|
|
 |
|
 |
|
