"To je od vás sice hezké, ale kdo tedy zachránil Zemi?"
"To, pánové, bohužel nevím. Henry se pouze stále zmiňoval o nějakém ušmudlaném brusiči, který mu lezl krkem. Domnívám se, že právě on zachránil Zemi, ale to vám asi moc nepomůže."
"To máte bohužel pravdu. Ale stejně se ho pokusíme najít," nevesele souhlasil mluvčí delegace. Vtom se otevřely dveře.
"Vy se již o nic pokoušet nebudete," pronesl pochmurně Henry Presny, neboť to byl on, kdo vstoupil do místnosti.
"Tak tady jste, pane Podvodník. Víme pravdu," začal plamenně vykřikovat předseda komise.
"Jestli jsem si to nemyslel. Ten neschopný trouba vám všecko vykecal. Ale proto jsem zde, pánové. Musím vám s lítostí oznámit, že vaše mise skončila," řekl Henry a šíleně se zasmál. Pak luskl prsty a ve dveřích se objevilo vojenské komando. Byli to profíci se speciálním paravýcvikem. Vojenští zabijáci se vrhli na bezbrannou komisi a během čtvrthodiny ji zneškodnili. Potom odvedli spoutané členy komise do auta. Komisaři se asi trochu bránili, neboť na podlaze zůstalo v krvi ležet několik vojáků.
"Odvezte ty čmuchaly do věznice," nařídil Henry.
"A ne aby vám utekli, ručíte mi za to svou hodností," dodal a přistoupil k Heřmánkovi.
"Zklamal jsi mě, bratranče. Tvá neschopnost je větší, než jsem čekal, a že jsem toho od tebe příliš nečekal. Byl bych rád, kdybys co nejrychleji opustil mé letní sídlo."
"Ale to je můj dům."
"Už není."
"Tak o tom budeš muset přesvědčit mou malou armádu," řekl Heřmánek a slovo malou náležitě zdůraznil.
"Musím tě zklamat, Kamile. Ty už nemáš žádnou armádu. Tvůj generál právě podepsal věrnost mé osobě. Máš štěstí, že jsi můj bratranec, a tak tě nechám jít. Být to někdo cizí, tak už by se loučil se životem."
"Dobrá, vrátím se domů do své tělocvičny, stejně mě to tu už nebavilo. Ty moderní vymoženosti co jsem tu měl se stejně nikdy nemůžou vyrovnat mé staré tělocvičně. Ale jedno ti můžu slíbit, svět ještě uslyší o Kamilu Heřmánkovi," prohlásil a vydal se na cestu k domovu.
"O tobě tak, ubožáku," pomyslel si Henry a také odešel.
Když se Henry vrátil do své kanceláře, snažil se z vědců vykřesat plán na záchranu planety. Ať dělal, co dělal, řešení nikde. Nepomohlo ani osobní přemlouvání výzkumníků, aby na něco přišli. Čas běžel a jednoho dne dostal Presny příkaz, že se má dostavit na tajnou poradu mocností. Henry tušil, že s výsledky jeho práce nebudou hodnostáři příliš spokojeni. Ale nebylo vyhnutí, a tak se vydal na cestu.
"Jen pojďte dál, pane Presny, jak jste daleko se záchrannou planety?" přivítal ho mírně ironicky prezident Spojených států.
"Abych pravdu řekl, zatím se nám nepodařilo najít řešení, ale všichni na tom usilovně pracují."
"Vaše ujišťování nás nezajímá, chceme vidět výsledky. Vy si asi neuvědomujete, jaká je situace. Nejspíš jste nás minule špatně poslouchal. Potravin je málo. Lidé hladoví, někteří umírají, ostatní se bouří. Jestli se situace během krátké doby nevyřeší, vypukne chaos. Obyvatelé povstanou a začne celosvětová občanská válka. Všichni budou bojovat proti všem. Nastane velké drancování. Civilizace jako taková zanikne. Svět se vrátí do primitivních dob. Možná, že by vám neuškodilo také trochu hladovět, abyste si lépe představil hrůznou budoucnost. Patrně by vás to motivovalo k většímu výkonu při přemýšlení, jak zachránit Zemi," vybuchl ruský vůdce.
"Já se opravdu snažím, můj tým jistě brzy nalezne řešení."
"Vaše snahy jsou dosti podivné, zatím jste jen rozpustil starou pracovní skupinu, která zachránila planetu před Armabettonem. To se nezdá příliš chytré, ale je to vaše věc. Nás zajímají výsledky."
"Výsledky budou."
"To se uvidí. A jestli ne, tak uvidíte. Dáváme vám lhůtu dva měsíce. Nechci vám radit, ale proč na problém nenasadíte Heřmánka? Minule Zemi zachránil."
"To mě také napadlo. Již jsem u něho byl. Bohužel jsem zjistil, že to je člověk jednoho činu. S nově nastalou situací si vůbec neví rady."
"Jen abyste si s ní věděl rady vy. Jak už jsme řekli, máte dva měsíce na záchranu Země. Pokud neuspějete, pak vás bude muset nahradit někdo schopnější. A vám se náležitě odměníme," řekl Brit hlasem jako břit a ukázal ke dveřím. Henry pochopil, že má opustit místnost. Padl na podlahu a důstojně se odplazil.
Po návratu domů se Henry zachoval jako pravý zkritizovaný velitel. Rozhodl se pokárat své podřízené. Nejprve však zkáral láhev ginu. Pak si oblékl své nejoblíbenější kostkované sako a pěkně zkárovaný vyrazil mezi své podřízené. Jen co dorazil do střediska, zabušil na kovadlinu a svolal všechny zaměstnance. Slova, která pronášel svým podřízeným, zde bohužel nemůžeme citovat, neboť by to mohlo ohrozit mravní vývoj lidstva na tisíc let dopředu. Můžeme jen prozradit, že šlo o výrazy, při kterých by se leckterý dlaždič začervenal, slabší povahy by minimálně zezelenaly. Presny prostě řádil jako tajfun a své podřízené seřval na dvě doby. Třetí dobu využil k odpočinku a čtvrtou k mazání. Namazal se skutečně dokonale. Podřízení se klepali jako osiky. Když se živel vyřádil, vzpomněl si, že podřízené je nutné nejen napomínat, ale i motivovat. Proto autorovi nejlepšího řešení slíbil gumovou kachničku. Pak schůzi ukončil.
|
