|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[6/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"Ty asi nechápeš, kam jdeme, viď?" zeptal se odevzdaně Heřmánka.
"Myslím, žes říkal něco o tom, že se mě bude někdo ptát na můj největší úspěch. Už se na to těším. Rád vzpomínám na ten turnaj v kuželkách a nejlepší na tom bylo, že jsem je konečně všechny porazil. I sám starosta mi gratuloval. Jsem potěšen, že jsi mi tohle setkání zařídil, jsi moc hodný. Rád o svém vítězství hovořím."
Henrymu se po této odpovědi zatmělo před očima, jako by dostal ránu baseballovou pálkou. Na obličeji se mu usadil úsměv mentálně postiženého a levé oko mu začalo pomrkávat. Odevzdaně mávl rukou a jeho duch odcestoval do Jižní Ameriky. Tiskovku už nešlo odvolat. V očekávání toho nejhoršího otevřel dveře hlavního sálu, nabitého novináři až po okraj. Kamil se spokojeně usmíval a ukláněl se zástupcům médií. Všichni přítomní povstali a začali spontánně tleskat. Kamil se lehce uklonil a sebevědomě usedl za stůl.
"New York Times. Jste nejslavnější postavou v dějinách. Jak to nesete?"
"Nejslavnější? To asi trochu přeháníte. Vidíš, Henry, jak jsou milí? Jak nesu to, že jsem slavným? Když se někdo do něčeho pustí, musí počítat s úspěchem a to znamená i s popularitou. Jsem připraven stát se miláčkem davů."
"Der Spiegel. Jak jste snášel ten pocit zodpovědnosti, když na váš výkon sázelo tolik lidí?"
"Spíše jsem nic kolem nevnímal. Vytyčil jsem si cíl a za ním jsem šel."
"Liberte. Neměl jste strach, když jste před sebou viděl tu kouli?"
"Pravda je, že na začátku jsem trochu trému měl. Ale pak jsem si tu kouli představil, jak dopadne a všechno to na konci dráhy smete, a hned jsem měl chuť do boje."
"Maskóvskaja gazéta. Promýšlel jste strategii boje?"
"Tady vám moc vymýšlení nepomůže. Hlavní je přesnost."
"Přesto si myslím, že na takovou věc nemůže člověk jít jen tak."
"Jistě, že ne. Příprava byla tvrdá. Všechno ostatní muselo jít stranou a já jen házel a házel. A pak jsem začal cítit, že si s tou koulí můžu udělat, co budu chtít."
"London Telegraf. Neměl jste strach, že vás ta koule rozdrtí?"
"V mládí jsem občas dostal přes prsty, ale teď už takové věci zvládám s jistotou."
"CNN. Jak byste si představoval své další postavení?"
"No, nebudu zapírat, že po takovém úspěchu pomýšlím na přední pozici v celosvětovém měřítku."
"Domníváte se, že byste zvládl být i hlavní postavou celé zeměkoule?"
"Myslím, že schopnosti jsem již prokázal. Udělám všechno pro to, abych tou hlavní postavou byl."
"Dokázal jste opravdu mnoho. Není to ale přece jen příliš smělý cíl?"
"Bez smělých cílů by nebylo velkých vítězství, nemyslíte?"
Tisková konference měla mimořádný úspěch. V novinách se skloňovalo Heřmánkovo jméno ve všech pádech (málokterý zahraniční zpravodaj znal správné české skloňování). Odborníci spekulovali, co hrdina myslel tím čelným postavením ve světě. Prezident Spojených států začal mít obavu o svou pozici a raději převedl veškeré volné státní finance na své konto do Švýcarské banky s heslem "národ mé osobě".
Když Willy ovládl japonštinu, rozhodl se, že začne sekat latinu. Protože mu připadlo, že je blízká italštině, vzal oba jazyky najednou. Ukázalo se, že to bylo velice prozíravé, neboť mu byl v krátké době do jeho cely přiveden další vězeň. Byl to známý italský mafián André Ferário.
Osudy tohoto lidského vyvrhele byly opravdu pohnuté. Již při porodu přítomný lékařský personál znejistěl, když viděl zločinecké rysy novorozeněte. V místnosti nastala náhlá změna atmosféry. Dosud klidný a přátelský porodník popadl skalpel a zachmuřeně se podíval na svého kolegu. Tomu se roztřásla kolena, neboť si uvědomil, že ozbrojenému lékaři dluží malý obnos za kávu. Dříve, než došlo k vyřizování podvojných účtů, ovládl situaci maličký nenakojenec. Svým křikem všechny přítomné upozornil, že se musí věnovat plně jen jemu. Ostatní novorozenci od tohoto okamžiku většinou mlčeli a plakat si dovolili jen potichu, aby jej nerušili.
Feráriova přítomnost pokaždé u zúčastněných vyvolávala pocit nebezpečí. Snad by se z něho časem mohl stát hodný člověk, ale osud byl proti tomu. Jeho matka, vylekaná jeho gangsterským vzhledem, ho odmítla kojit, a tak byl malý André krmen černou kávou. To definitivně rozhodlo, že se přidal k temné straně života. Zatímco ostatní chlapci si začali s broučky hrát až v šesti letech, André jim ukusoval hlavičky již v sedmém měsíci, dřív než se naučil chodit.
Škola ho nikdy moc nebavila, ale přesto si z ní odnesl znalosti důležité pro život. Naučil se totiž počítat do tří a to se mu v životě výborně hodilo. Jeho "Dělej, počítám do tří" vzbuzovalo u dotyčných nebetyčnou hrůzu. Nikdo nevydržel jeho odpočítávaní déle než do dvou. Nedovedeme si ani představit, jak strašným by se stal, kdyby se naučil počítat do pěti. Ale to nebylo třeba, do tří stačilo, ostatně žádný z jeho protivníků neuměl do pěti počítat. A i kdyby uměl, stejně by mu to Ferário pěkně spočítal.
Přes to všechno, co jsme zde uvedli, byl zřejmě u obyvatel Sicílie velmi oblíben, neboť mu podnikatelé i prostí občané pravidelně posílali poměrně značné částky peněz jako projev své nefalšované náklonnosti. U jeho nejbližších spolupracovníků byla jeho obliba tak vysoká, že se zde jednalo skoro o rodinnou přízeň, neboť jej často oslovovali "Kmotře".
To, že se nyní objevil v zapadlé věznici v cele Willyho Kruegera, neznamená, že by udělal profesionální chybu. Usoudil jen, že si od pracovních povinností zločince nejlépe odpočine na místě, kde jej nebude nikdo hledat. Navíc mu Presny nabídl slušnou provizi za odstranění nepříjemného brusiče. Ferário to považoval za velmi snadnou zakázku, a tak bez váháni přijal. Nějaký brusič nebyl pro něho žádným soupeřem. Vedení věznice, jejichž konta se také těšila na vydatné obšťastnění, bylo celé akci nakloněno. Předpokládali, že věc nebude příliš dlouho trvat. Poměr sázek, které mezi sebou bachaři uzavírali, byl sto ku jedné ve prospěch mafiána.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
