|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[16/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
První snahou nového předsedy bylo vymazání temné skvrny na dějinách lidstva. Proto hned po jmenování svolal tiskovou konferenci. Zde vysvětlil, jak to skutečně bylo se záchranou před Armabettonem. Pak vyhlásil, že zachránit Zemi může jedině Willy Krueger. Všechna média tento projev uveřejnila. Kdyby ještě někdo sledoval televizi nebo četl noviny, byla by to určitě obrovská senzace. Takhle tato šokující zpráva obletěla svět bez většího zájmu a nakonec zapadla do sněhu nedaleko Grónska. Zveřejněné informace se přesto neztratily. Šířily se dál svým vlastním způsobem v ústním podání. A jak je typické pro ústní přenos informací, byly tyto informace poněkud transformovány. Brusičovy bohatýrské činy byly neustále zvětšovány, až se nakonec z Willyho Kruegra stala největší lidská legenda. I Superman se smutně krčil v koutku brusičovy slávy.
Po projevu začal Sykora pracovat na záchraně lidstva. Projevil se jako rozený vůdce a rozpracoval hned dvě linie řešení. Zatímco prvním a nejdůležitějším úkolem bylo nalezení Willy Kruegra, sekundární snahou výzkumného týmu byl pokus o realizaci Willyho slov, která pronesl při jeho nedávné návštěvě. Byla to malá pojistka pro případ, kdyby se brusiče nepodařilo najít. Sám Sykora ale tomuto projektu příliš nevěřil a dělal dobře. Vědci pracující na tomto úkolu byli zcela bezradní. Nepomohla ani radikální výměna kádrů. Willyho slova "Na to stačí kus hadru," byla pro vysoce inteligentní mozky naprosto neproniknutelnou záhadou. Nikdo nechápal, jak by se kusem hadru dalo zastavit ochlazování Země. Někteří dokonce ani netušili, co se může skrývat pod pojmem hadr, ale přesto úpěnlivě hledali nějakou spojitost. Leč, kde není zaseto, tam nelze sklízet. Úsilí bylo veliké, výsledek bohužel žádný.
Avšak Sykora byl starý praktik a nyní se mu jeho zkušenosti výborně hodily. Během svého života vystřídal mnoho povolání. Jen namátkou jmenujme jeho praxi v ocelárně nebo v porodnici. Byl to prostě člověk, který věděl do čeho píchnout. Takový člověk si vždy ví rady. Brzy pochopil, kudy teče jeho podřízeným do bot. Přemluvil proto jeho nejoblíbenější uklízečku Šárku, aby výzkumníkům ukázala nějaké hadry. Ta si ale Sykorův příkaz vyložila poněkud svérázně. Ani chvilku nezaváhala a vypravila se do nejbližšího butiku. Zde si za peníze ústavu koupila ten nejdražší a nejodvážnější model. Pak navštívila několik módních a kadeřnických salónů. Teprve, když byla se svým vzhledem dokonale spokojena, uspořádala svou exhibici. Vědátorům se sice na ukázku jít nechtělo, ale byla to povinná akce nařízená vedením, tak jim nic jiného nezbývalo. Musíme nicméně přiznat, že nikdo z nich nelitoval času stráveného na přehlídce. Šárka pojala své vystoupení velmi netradičně. Nejprve se ozvala hudba, a pak se vřítila na pódium. Její mladé tělo vířilo v rytmu samby a dokazovalo, že je na všech místech náležitě vyvinuto. Univerzitní publikum to přijalo s nadšením. Byly to věci, o kterých ve skriptech nebyla ani zmínka. Ke konci vystoupení Šárce již z oděvu mnoho nezbylo. Součásti své garderoby totiž při zběsilém tanci rozházela mezi rozjařené diváky. Ti byli vystoupením tak rozdivočelí, že se o Šárčiny svršky úplně poprali. V nastalé skrumáži dočista přišli o vrchol produkce. Ctihodní páni profesoři se prali na život a na smrt o každičký kousek látky. Po dlouhotrvajícím boji byly boule i kousky textilie vcelku spravedlivě rozděleny mezi všechny přítomné, a tak byla celá akce úspěšně zakončena.
Přestože se to zdá neuvěřitelné, přinesla uvedená akce očekávaný výsledek. Všichni badatelé získali zcela jasnou představu o tom, co jsou to hadry. Každý z nich měl svůj těžce vydobytý kousek látky, který si mohl důkladně prohlédnout a očichat. Zdálo by se, že pro takto zasvěcené lidi nemůže být nalezení řešení žádným problémem, ale opak byl pravdou. Teď, když vědci věděli o co jde, už vůbec nechápali, jak něčím takovým zachránit planetu. Přesto úkol nevzdávali a ve volných chvílích občas o problému přemýšleli.
Zatímco výzkumníci bádali nad věčným tajemstvím Willyho slov, věnoval Sykora své úsilí hlavnímu problému. Všemocně se snažil najít Kruegra. Věděl, že bez něho je celý svět ztracený. Nejprve nechal ve všech novinách uveřejnit tento inzerát:
"Willy, vrať se. Vše vysvětleno. Henry Presny propuštěn."
Bohužel inzerát neměl úspěch a Willy se nevrátil. Snad to bylo zaviněno tím, že na mrznoucí planetě chátrala distribuce tisku. Kromě několika větších měst byla dodávka tiskovin velmi nepravidelná. Vydavatelé se této neblahé situaci snažili čelit tím, že zavedli znovu staré metody doručování. Bohužel ani to nepřineslo pronikavé zlepšení. Poštovní holubi se při cestě se zásilkou často nepochopitelně ztráceli. Výzkumy potvrdily, že nejvíce k danému jevu dochází při přeletu oblastí, kde lidé zápasili s nedostatkem informací a potravin. Také lidští doručovatelé neměli příliš velký úspěch. Možná to bylo tím, že je jejich zaměstnavatelé zapomněli během školení o bezpečnosti práce seznámit se způsoby jak se holýma rukama ubránit vlku či medvědu. Setkání s těmito šelmami bylo totiž stále častější. Lidská civilizace se rozpadala a příroda se opět ujímala své vlády. Příroda pozvolna začala s přípravami nového modelu, který by člověka nahradil.
Neúspěch s inzerátem Sykoru neodradil, a tak pokračoval dál ve svém pátrání. V jeho znamenitém mozku se zrodila nová myšlenka. Napadlo jej, že by se Willy mohl vrátit zpět do své továrny. Bylo nutné vyslat komando, které by zjistilo, zda je tato úvaha správná. Ze své vlastní zkušenosti věděl, že hledání oné továrny není procházka růžovým sadem. Při tak důležitém a obtížném úkolu nemohl riskovat. Zde obstojí jen lidé s opravdovými zkušenostmi z terénu. Borci, kteří již prokázali své schopnosti. Rozhodl se proto znovu obnovit původní skupinu. Nebyla to práce jednoduchá. Účastníci výpravy za brusičem se po rozpuštění komise navrátili do svých domovů a vypátrat je v podmínkách postupné devastace civilizace bylo téměř nemožné. Přestože měl všemocnou podporu všech vládců, nebylo sestavování původního týmu příliš úspěšné. Jednoho účastníka vůbec nenalezl. Byl to italský zástupce Vincento Kalibrato, u kterého Sykora předpokládal, že si takovou akci nenechá ujít. Avšak po Italovi jako by se zem slehla. Podle neověřených zpráv vyrazil tento donchuán hledat nějaké božské děvče. Podle nalezeného svědka byla poslední slova před jeho zmizením tato:
|
|
|
|
 |
|
 |
|
