|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[8/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"Pomoc! Pomoc!" zakřičel Willy a postavil se za dveře. Za chvíli do cely vletěl dozorce.
"Co se tady dě...," nestačil dopovědět strážný a skácel se k zemi. Willyho úder rozpálenou tyčí do zátylku byl zcela přesný. Místnost se naplnila vůní spáleného masa. Willy měl spočítáno, že hlídač bude v komatu přesně šestnáct minut a dvacet osm sekund, a tak neváhal. Rychle z něj stáhl uniformu a oblékl se do ní. A protože to nebyl žádný gauner, odvalil strážného k druhé zdi, co nejdál od požáru. Vyběhl na chodbu a volal:
"Hoří. Ono opravdu hoří. Ten blázen to tu zapálil."
Mezitím nabral požár na síle. Plameny šlehaly ven z cely. Brusič strhl ze stěny hasíci přístroj. Narazil ho a začal hasit. Dával přitom dobrý pozor, aby oheň zcela neudusil. Brzy byl minimax prázdný. Chodba byla plná kouře a páry. Willy odhodil přístroj a rozběhl se k mříži na chodbě.
"Pusť mě, jdu pro posily," zvolal na strážce chodby. Ten zcela evidentně nechápal, co se děje. Považoval Willyho za svého kolegu, a proto ho uposlechl. Nicméně Willy pro posily nešel. Naopak vyhledal hlavní přívod elektřiny a topinkou přeřízl kabel. Zmatek ve věznici způsobený požárem byl nyní ještě umocněn. Věznicí se rozhoukaly sirény bezpečnostních přístrojů. Byl vyhlášen poplach prvního stupně. Červená světla na chodbách blikala jak v hollywoodských filmech. Chyběl snad jen vetřelec. Zmatené pobíhání dozorců připomínalo klasické němé grotesky. Brusič bohužel neměl čas vychutnávat pitoreskní situace. Proto se asi po dvou minutách odtrhl od komické podívané a rozběhl se ke skladišti.
Uvnitř místnosti rychle vyhledal skříňku, kde byly uloženy jeho osobní věci. Na skřínce visel masivní visací zámek. S tím ale počítal. Sáhl do kapsy pro železné piliny. Nasypal si je do dlaně a z té pak do úst. Koncentrované železo mělo na brusiče ještě větší účinek než špenát na Pepka Námořníka. Síla z něho přímo vyzařovala. Svaly na rukou mu pulsovaly nevyužitou energií. Zcela lehce odtrhl visací zámek a otevřel dvířka. Rychlý pohled a okamžik napětí. Vše bylo v pořádku. Byla tam. Ano, byla tam jeho Boschka. Popadl ji a schoval ji láskyplně pod kabát. Pak se vydal směrem do kuchyně. V liduprázdné kuchyni sebral bochník chleba a sáček soli. S tímto lupem zamířil k hlavní bráně. Zmatek ve věznici vrcholil, a tak si uprchlíka nikdo nevšiml. Z dálky se začala ozývat čistá kvarta požárníků, když dezertér dorazil k hlavní bráně.
"Kam jdeš?" otázal se umouněné postavy hlídač.
"Jdu přivítat hasiče chlebem a solí," řekl uprchlík a ukázal dotyčné předměty.
"V pořádku. Běž."
Volným krokem opustil brusič věznici a zmizel neznámo kam. Byla za ním sice vyslána eskorta, ale ta nedokázala najít ani nejmenší stopu, natož celého člověka. Nakonec byla odvolána. Tato drobná příhoda se ani nedostala do hlavních zpráv, neboť celá planeta byla zaujata mnohem důležitějším problémem. Svět trápilo počasí.
Při broušení Armabettonu se celá planeta prudce ohřála. Pozemšťané, dosud šťastni z nečekaného zachránění, přijali toto nenadálé oteplení zpočátku s nadšením. Nejvíce potěšilo teplé počasí muže, neboť většina dívek začala chodit nahoře bez. Všude bylo teplo, a tak byl poprvé v dějinách uskutečněn celosvětový karneval. A bylo co slavit. Den, kdy se podruhé narodí několik miliard lidí, nenastává příliš často. Země byla zmítána rytmem samby. Kamil Heřmánek, kterého po nedávné tiskové konferenci znal doslova každý, se stal králem festivalu. Mnoho lidí se před ním klanělo jako před bohem. Značné množství poct se dostalo i Karlovi, neboť i on se na záchraně světa podílel tím, že správně vybral hlavního hrdinu. Popravdě řečeno, nejvíce jeho popularitě pomohl fakt, že byl napojen na satelitní přenosy, a z tohoto důvodu pro něho nebyl problém propašovat do hlavních zpráv záběry nadšených oslav jeho osoby. Tyto reportáže zpočátku vyráběl sám ve svém virtuálním studiu.
Brzy mohl od podvodů upustit, neboť lidé podlehli mediální dezinformaci a sami začali spontánně provolávat Karlovi slávu. Gigapočítač z toho náležitě zpychnul. Operátoři, kteří jej obsluhovali, byli donuceni oslovovat jej tituly "Nekonečná elektronická moudrosti", "Blahoslavený centrální mozku", "Božská dokonalosti" apod. O každou práci jej museli úpěnlivě prosit. Sláva mu tak vstoupila do procesorů, že se chtěl stát vládcem lidstva. Po záchraně Země totiž obyvatelé planety začali toužit po tom, aby právě jejich stát řídil ten nejschopnější ze všech. Všichni cítili, že u světového zachránce budou nejbezpečnější. Na polích se pod jeho vedením více urodí, hospodářství pokvete, klesne kriminalita i úmrtnost, naproti tomu vzroste porodnost i životní úroveň. Jen někteří kritikové namítali, že se snadno může stát, že životní úroveň poroste tak rychle, že na ni brzy nebudou moci dosáhnout. Ale lidé nedbali kritiků. Všichni se ucházeli o giganta světových dějin.
Nastaly velké třenice o to, kterému národu bude zachránce lidstva vládnout. Nakonec zvítězilo kompromisní řešení a všechny státy se dohodly na celosvětovém vůdci. Pak došlo k dalším sporům o názvu této funkce. "Prezident" navrhovali jedni, "Král" říkali druzí, "Císař" požadovali třetí a tak dál. Po dlouhých jednáních byl zvolen neutrální název "Generální ředitel zeměkoule". Většině politiků se vzniklá situace vůbec nelíbila. Upozorňovali na nebezpečí despotismu jediného vládce. Někteří z nich dokonce vystupovali s tím, že sami dokáží vyřešit vše a že jsou těmi nejlepšími, jen by měli do nové éry lidstva vstupovat s novými, to znamená s vyššími platy. Přes tento mediální nátlak, se lidé tentokrát nenechali ošálit politickými proklamacemi a trvali na svém hrdinovi. Politikům se z jejich teplých míst nechtělo, avšak mohutné lidové bouře je donutily změnit stanovisko. Už se zdálo, že situace kolem světového vůdce je zdárně vyřešena, když se ukázal nový problém.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
