|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[5/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"No, jen aby. Raději to probereme u baru. Alespoň na vás Tonda dohlédne."
"My s vámi, ale musíme mluvit o samotě. Chceme vám sdělit tajné informace."
"Tak to můžeme probrat tady, stejně sem kromě mě nikdo jiný nechodí. Posaďte se tady na kladinu a pusťte se do toho."
Členové komise po chvilce váhání toto řešení přijali. V tělocvičně skutečně nikdo nebyl a možnost odposlechu byla mizivá. Po trošce nemotorného úsilí se posadili na kladinu. Heřmánek se chtěl před cizinci trochu vytáhnout. Rozběhl se proto jako namydlený blesk a sounož se odrazil od trampolíny. Proskočil kruhem a bravurně dosedl na kozu číslo šest. Delegáti obdivně zatleskali. Ukrajinec si odkašlal a pustil se do řeči.
"My jsme ze záchranného centra OSN. Přišli jsme vás poprosit, abyste jel s námi. Počítač vás vybral jako zachránce lidstva."
"Víte, já se o ty kolektivní sporty vůbec nezajímám. Zdržuje mě to od cvičení. Zachránce, to je, jestli se nepletu, něco ve fotbalu a ten se mi vůbec nelíbí, je to moc surový sport. Pokud se ovšem dá hovořit o sportu. Navíc v kolektivních sportech většinou jen těžko vynikne opravdová osobnost jako já. Většinou slávu slízne celý tým. A to po mně opravdu nemůžete chtít. Nezlobte se na mě, ale ať si toho vašeho zachránce dělá někdo jiný."
"Ale my máme za úkol přivést vás. Podle našich informací jste nejlepší."
"No, chlapci, o tom se nedá pochybovat, to bude určitě pravda," změknul Kamil. "A proč jste to neřekli rovnou. Vy ale umíte přemlouvat. Co teda mám udělat?"
"My vám všechno vysvětlíme. Určitě na tom neproděláte."
"Dobrá, dobrá. Moc hezky mě přemlouváte. Vy opravdu víte, jak mě zlomit. Máte štěstí, že jste narazili na tak čestného sportovce, pro kterého je sport vším."
"V tom případě půjdete s námi."
Tato slova sportovci asi něco připomněla, neboť jeho postoj ke komisi se zcela změnil. Zatímco před chvilkou se na jeho tváři rozléval blažený úsměv korumpovaného jedince, teď se v jeho tváři zračil děs. Rty se mu rychle pohybovaly, ale nevydaly ani hlásku. Zcela nečekaně se odrazil a skočil za švédskou bednu, kterou často využíval s manželkou a její přítelkyní. Zde se cítil asi poněkud bezpečněji, neboť se mu vrátil hlas.
"Nikam s vámi nepůjdu. Nic jsem neudělal. Žádné vstupenky jsem nefalšoval. Pokladník si vymýšlí. Raději se podívejte na zoubek jemu."
"Ale to bude nějaký omyl."
"Omyl? To říkáte teď, ale až vylezu, zase po mně půjdete. Vypadněte, nebo po vás vrhnu kouli," křikl Kamil a v jeho ruce se objevila kuželkářská koule ráže 38. Trojice vyslanců raději rychle opustila nebezpečnou tělocvičnu.
Nečekaným zážitkem ohromení komisaři se vrátili do jídelny za svým velitelem. Presny, který si právě objednával osmou porci vajec, vyslechl jejich příběh a kroutil nechápavě hlavou nad neschopností svých podřízených. Předal diletantům svůj účet a vydal se do fitcentra sám. Jeho přesvědčovací talent byl pravděpodobně vynikající, protože již po chvilce vycházel s Heřmánkem ven, tykali si a oslovovali se bratranče. Komisaři jen obdivně pokyvovali hlavou nad jeho výkonem.
Po příjezdu do výpočetního centra se Henry obrátil ke komisi:
"Za neschopnost, kterou jste při hledání Kamila projevili, jste propuštěni. A jestli nechcete, aby se o tom dozvěděli novináři, raději zapomeňte, že jste kdy byli v nějaké komisi. Odstupné vám zašleme poštou, ale za každou hodinu, o kterou tady zůstanete déle, se vám sníží o 10%. Sbohem!"
Členové komise ani neprotestovali. Ale spíše proto, že byli po dlouhém putování nesmírně unavení, než že by výtky dopadly na úrodnou půdu. V tomto směru by se dalo mluvit více o úhoru. Také se cítili trošku provinění tím, že napomáhali Presnymu v jeho pletichách. Přece jenom vliv Sykory na ně byl větší, než si dovedli připustit. A zatímco trojice urychleně opouštěla budovu, Henry si mnul ruce. Jeho budoucnost se mu začínala rýsovat velice růžově. Barva se však přeměnila na zuřivě rudou, když po hodině, kterou dal Henry Heřmánkovi, aby se naučil, co má říkat před novináři, vešel do kanceláře a uviděl Heřmánka dokončovat čtyřicátou devátou sérii dřepů prokládanou kliky.
"Co to má znamenat? Proč se neučíš proslov?" vyhrkl Presny.
"Promiň, ještě jsem se k tomu nedostal, v tuhle hodinu vždycky cvičím," vysvětloval Kamil své jednání.
"Tobě asi přeskočilo! Za chvíli máme tiskovku. Co budeš říkat novinářům?"
"Hele, moc na mě nekřič. Chtěl jsi, abych šel s tebou, tak jsem tu. Ale denní režim si narušovat nedám. A koukej mi sehnat pořádnou hrazdu, anebo radši celou posilovnu."
"Ale oni se tě budou ptát, jak jsi zachránil Zemi. Jak jim to vysvětlíš, když ses na můj koncept ani nepodíval? A pokud neuspějeme, můžeš si nechat o vlastní posilovně a krásném životě jenom zdát."
"Neboj, nějak to zvládnu. Když něco nebudu vědět, zeptám se tě. A teď mě neruš, musím udělat ještě jednu sérií."
Poslední kliky dělal Kamil s tlesknutím, aby udělal na Henryho dojem. Ten ale viděl před sebou jen hrozbu blížící se konference. Velice litoval, že se hlavním hrdinou stal Heřmánek, jenže teď už bylo pozdě něco měnit. Potřeboval sice za hlavního hrdinu naivku, který bude jen loutkou v jeho plánech, ale teď se zdálo, že nebude moci tahat za provázky, neboť loutka nezvládne svou roli. Zkušení novináři jistě zesměšní jeho hrdinu jak kašpárka v pimprlovém divadle. Nezbylo, než se poddat osudu a doufat ve šťastnou náhodu. Jediné, co ho uklidňovalo, byla letenka do Ria, kterou měl v kapse svého saka. Když kráčeli chodbou do tiskového střediska, byl Henry v duchu smířen úplně se vším. Právě dokončoval poslední Otčenáš.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
