|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[13/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
Vyhubovaní vědátoři se vrhli do práce s nebývalým elánem. Enormní nasazení se brzy projevilo. Na Henryho stole se začalo objevovat neuvěřitelné kvantum řešení. Měla jen jednu vadu, nebyla k použití. Strach z případného neúspěchu úplně zatemnil výzkumníkům mozek. Nebyli schopni rozumné myšlenky, natož návrhu praktického řešení. Jednalo se o výplody chorých mozků. Také Henry pomalu propadal šílenství. Tolik práce mu dalo stát se ředitelem projektu a teď má o to všechno přijít jen kvůli několika nedoukům, co si hrají na vědce.
"Musím najít někoho skutečně inteligentního," říkal si sám pro sebe. "Nejhorší je, že ti skutečně chytří bývají strašně líní." Jen to dořekl, vzpomněl si na Karla.
"Karel je línej jako prase, to znamená, že musí mít neuvěřitelně chytrou palici. Musí mi pomoct. Však já už ho naučím pracovat, umělého inteligenta."
Henry oslavil svůj nápad dvěma láhvemi skotské. Z bývalého zapřísáhlého abstinenta se pomalu ale jistě stával notorik. V mládí se alkoholu ani nedotkl. Opil se jen jednou jako kadet. Při mimořádném vojenském cvičení měl zajistit spojení. Tak triviální úkol se mu zdál pod jeho důstojnost, a tak se raději pořádně zlinkoval. Nyní se v povznesené náladě vydal za Karlem. Jak očekával, zastihl Gigapočítač při zahálce. Rozjařený Presny probudil lenocha přesnou ránou do centrálního panelu.
"Co se děje? Aha, to jsi ty, Henry. Proč mě vyrušuješ, nevidíš, že mám moc práce?" přivítal vetřelce Karel a snažil se předstírat pracovní vytížení. Kontrolní panely blikaly o sto šest a v sále to vypadalo jak na rockovém koncertě.
"To svoje světelný divadýlko si schovej pro někoho jinýho, já ti na takovou šaškárnu nenaletím," spustil neohroženě nový předseda. Karel, ač nerad, uznal, že jeho lest nevyšla, a ukončil famózní hru světel. Jakmile displeje pohasly, Henry pokračoval ve svém proslovu občas prokládaném škytáním.
"Karle, jsme v průšvihu, jestli v krátké době nenajdu řešení na záchranu planety, tak mne odvolají."
"To je tvůj problém, mě to nezajímá ani co by se za diodu vešlo," hrdě odvětil Karel.
"Ty elektronický nedouku, cožpak to nechápeš? Když budu odvolán, všechno praskne. Lidi se dozvědí pravdu a v průšvihu budeš i ty. Víš přece dobře, jak to ve skutečnosti bylo s Kruegrem a Heřmánkem."
"Do toho mě netahej. Udělal jsem to jen proto, že jsi mě k tomu donutil," bránil se Karel.
"Najednou jsi neviňátko. Ale když jsi potřeboval tajnou telefonní linku, abys mohl nekontrolovatelně stahovat hambatý obrázky, to jsem ti byl dobrý, co?"
"Dobře víš, že to byl omyl mého počítačového mládí. Byl jsem tenkrát ještě sexuálně nevyzrálý."
"Za chyby se platí, zhýralče. Teď mi rychle najdeš řešení na záchranu planety před mrazem, nebo to na tebe prásknu."
"To by ale vyšla najevo i tvoje spoluúčast," kontroval Karel.
"Mně je to jedno. Když nezachráním Zemi, jsem odepsaný tak jako tak."
Ani zde Presny nezapomněl na motivaci.
"Aby jsi nemyslel, že jsem zloduch, řekni si, co bys chtěl, a já ti to seženu. Jsem teď na vysokém místě a nikdo mi nic nedokáže odmítnout," podotkl nabubřele.
"A dokázal bys sehnat bublinkové paměti? Už dlouho po nich toužím a pořád je nemůžu sehnat."
"Dobrá, máš je mít."
Po takové nabídce Karel kapituloval. Přesunul své soukromé projekty na pozadí a pustil se do zadaného úkolu. Bylo to vidět i slyšet. Monitory vesele blikaly a počítačovým sálem se rozléhalo hlasité hekání. Po chvíli hekání přestalo. Karel začal skutečně pracovat a neměl na takové hlouposti čas. Tentokrát si dal elektronický génius záležet. Po dlouhé době, která Henrymu připadala jako věčnost, nalezl Karel řešení.
"Už to mám," oznámil triumfálně Henrymu.
"Doufám, že to bude fungovat."
"To se ví, že to bude fungovat. Využil jsem při návrhu poslední poznatky fyziky. Dokonce jsem je i poněkud rozvinul," prohlásil hrdě Karel.
"A co jsi to vlastně vymyslel?"
"Kvantově oscilační prachový dezintegrátor."
"Co to je? Jak to funguje?" vyzvídal Henry.
"To je moc šikovný přístroj na likvidování prachu. Nejprve pomocí elektromagnetického pole rozkmitáme jednotlivé částice. Nemůžeme je však rozkmitat nějak libovolně, ale naopak velmi přesným způsobem. Prachové částice se musí dostat do rezonance. Pak využijeme kvantového efektu ...," začal vysvětlovat Karel. Henry ale brzy přestal popis sledovat a jen se v duchu modlil, aby to fungovalo. Mezitím, co Karel podrobně vysvětloval princip přístroje, začaly tiskárny chrlit mraky dokumentace. Z plotru vypadával jeden výkres za druhým. Přivolaná obsluha odnášela výsledky do přistavených kamiónů. Karel dokázal naplnit devět vozů. Náklaďáky dopravily dokumentaci do několika továren. Tyto vybrané podniky začaly realizovat Karlův návrh.
Nebylo to vůbec jednoduché. Když konstruktéři uviděli výkresy, šla jim z toho hlava kolem. Několik slabších jedinců utrpělo duševní otřes. Plány a schémata byly neuvěřitelně složité. Technici brzy rezignovali na snahu o pochopení funkce. Spokojili se jen s výkresy součástí a ty se pokusili vyrobit. Ale ani to nebylo jednoduché. Karlovy požadavky na kvalitu a přesnost předstihly technologickou úroveň lidstva o několik století. Lidé to nevzdali a nevídaně se snažili, vždyť šlo o záchranu lidstva. Pomalu ale jistě realizovali jeden úkol za druhým. Například šlo o uhlíkový prstenec, který měl v průměru deset metrů a tloušťka jeho stěny byla jen jeden atom. Přestože nejprve všichni prohlásili, že není možné něco takového vyrobit, nakonec se to po neuvěřitelném vypětí podařilo. Také elektronické vybavení způsobilo mnoho problémů. Karel totiž požadoval, aby řídící procesor byl taktován na frekvenci 550 THz. Námitky, že je to fyzikálně nemožné, nebral v potaz a trval na svém zadání. Ale i tento oříšek se podařilo rozlousknout.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
