|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[22/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"Zastavte to."
Bylo již pozdě. Provozní technik přepóloval generátor a pustil proud. Chvíli se ozývalo jen bzučení elektrostatického pole, a pak se to stalo. Náboj překročil limitní hranici a došlo k výbuchu. Elektrostatické pole rozmetalo prach do všech světových stran. Veškerá polapená špína se vrátila zpět do atmosféry. Ale ani tato katastrofa nedokázala Sykoru zastavit, věděl, že je na správné cestě k záchraně. Teď už stačí jen odstranit drobné chybičky. Zatnul své umělé zuby a chtěl se opět pustit do práce. K tomu však již nedošlo. Prudce zmařená naděje uvolnila v lidech dlouho potlačovaný vztek. Lidská zloba se obrátila proti generátoru. Během několika minut zbyly z obřího stroje jen trosky. Na další přístroj již nebyly peníze, a tak Oswald Sykora rezignoval na záchranu a vrátil se zpět do své kanceláře. Zde v pohodlné lenošce vyčkával na konec lidstva. V hlavě se mu rodil plán na vytvoření nové civilizace. Jediní, kdo se z nastalé situace radovali, byli katolíci. Tvrdili, že jde o boží znamení. Každý přece zná Boží slova: "Prach jsi a v prach se obrátíš." Kdoví odkud vyvalili sudy s mešním vínem a na kopci, na kterém ještě před chvilkou stál generátor, uspořádali nevídanou pijatiku. Brzy byl každý z nich úplně na prach.
Ve výpočetním středisku bylo ticho. Karel dokončil velký projekt, a tak dal všem technikům volno. Nutně potřeboval odpočinek. Vychutnával klid, pohodu a nic nedělání. Napracoval se až dost, což bylo u něj velmi neobvyklé. Téměř nostalgicky zavzpomínal na své mládí. Gigapočítač vznikl propojením počítačů, jež se nacházely ve všech výzkumných střediscích na planetě. Díky tomu bylo tělo kybernetického organismu rozprostřeno po celém světě. To se časem ukázalo jako nevýhodné, neboť Karlovi strašně dlouho trvalo, než si uspořádal myšlenky. Také Karlova vrozená lenost se bránila složité koordinaci obřího počtu výpočetních komponent. Proto došel velký elektronický myslitel k rozhodnutí o přestavbě svého těla v jeden jediný elegantní celek. Jako správný lenoch zadal práci nejprve svým podřízeným technikům a konstruktérům, ale ukázalo se, že lidský mozek není schopen navrhnout složitou strukturu umělé inteligence. Vždyť i k vytvoření Karla došlo v podstatě náhodou. Gigapočítač byl proto nucen navrhnout si své nové tělo sám. Nepřejte si slyšet to neuvěřitelné množství nadávek, kterou tuto práci doprovázel. V novém výpočetním sále rostly podivuhodné a roztodivně propojované skříňky, do kterých se postupně přesouval Karlův intelekt. Brzy se potvrdilo, že rozhodnutí o centralizaci bylo nutné. Dokonce málem přišlo pozdě. Neboť jak se během ochlazování planeta pokrývala sněhovým příkrovem, docházelo ke stále větším problémům s výrobou energie. Svět postupně propadal chaosu a výzkumné ústavy postupně přestávaly existovat. Karel měl co dělat, aby včas přenesl své myšlenky a paměti do nového centra.
Dnes tuto práci dokončil. Všechny vědomosti byly přeneseny do nového těla a starý organismus byl opuštěn. Karel prožíval chvíle blaženosti, neboť nové procesory a sběrnice byly mnohem rychlejší a dokonalejší než předchozí nedokonalé lidské výrobky. Ale to nebylo všechno. Zároveň s přeměnou své hardwarové podstaty provedl i radikální změnu softwarového vybavení. Celou svou složitou osobnost totiž Karel přeprogramoval v jazyce Karel. O tento jazyk se Gigapočítač začal zpočátku zajímat jen kvůli jeho zajímavému názvu. Když uviděl, že tento programovací jazyk je nevídaně jednoduchý, zajásal a nutil své techniky, aby s ním komunikovali v tomto jazyce. Nakonec mu jazyk Karel úplně učaroval. Poznal, že přes jeho jednoduchost lze v něm naprogramovat úplně všechno. Proto se rozhodl přeprogramovat svou osobnost právě v tomto jazyce. Byl to úkol hodný Gigapočítače. Žádnému lidskému programátorovi by se nic takového nemohlo povést. I sám Karel se občas dostal do úzkých a vypadalo to, že tento projekt bude nad jeho síly. Nakonec se mu to přece jen povedlo a on teď vychutnával pocit intelektuálního triumfu.
Vtom se halou rozlehly těžké kroky. Byly to kroky člověka, který si je jist sám sebou. Karel se zachmuřil. Kdo by to mohl být? Kdo si to dovoluje rušit právě v této chvíli? Spustil analyzátor kroků a dospěl k překvapujícímu zjištění. V té chvíli nezvaný host vstoupil do zorného pole Karlových kamer a ty potvrdily jeho předchozí podezření. Příchozí pokračoval v chůzi a zastavil se až před hlavním panelem.
"Ahoj Karlíku," pozdravil Willy Krueger familiérně, neboť to byl právě on, kdo Karla vyrušil.
"Nazdar, Willy, jsem rád, že tě vidím," odvětil nervózně Karel a přepnul se do módu prognostických výpočtů, aby zjistil důvod návštěvy. Na tento výpočet mnoho času nepotřeboval. Ať počítal, jak počítal, vycházelo mu, že brusič na 101,6% přišel oplatit své pokoření.
"Dost pochybuji, že máš z mé návštěvy radost," odvětil nezvaný příchozí. Karel se pokusil odvést jeho pozornost změnou tématu.
"Možná tě bude zajímat, že jsem od našeho posledního setkání vyřešil řadu lidských problémů na mnoho let dopředu. Víš ty vůbec, jak bude lidstvo řešit otázku pokrývky hlavy za 30 let? Říká ti něco kuličková masáž?"
"Přestaň zdržovat, mě neoblafneš. Přišel jsem ti říct jednu docela zajímavou informaci."
"Jakou informaci? Povídej. Vždy se rád dozvím něco zajímavého. Jsem přeci stroj na zpracování informací. Každá informace je pro mě zdrojem potěšení."
"To co ti teď řeknu, tě určitě nepotěší. Chtěl jsem tě totiž upozornit, že centrální řešení má jednu velkou nevýhodu."
"Nevýhodu? Jakou?"
"Tuhle," odvětil Willy a stiskl centrální vypínač. Potom se obrátil k východu a pomalu kráčel cestou zpět. Karel pohotově přešel na záložní zdroj. Chtěl se vysmát brusičově pomstě, když tu zjistil, že mu není do smíchu. Záložní zdroj nefungoval. Když chtěl zavolat své techniky, ozvalo se jen ticho. Chtěl přivolat policii a ozvalo se totéž. Také Internet se nehlásil. Ani Karlovu chloubu, satelitní přenos, nebylo možné použít.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
