|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[14/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
Nastala montáž. Několik firem odmítlo, neměly odvahu pustit se do tak složitého projektu. Další dvě firmy sice odvahu měly, ale to nestačilo. Ani jedné se nepodařilo dovést projekt do konce. Nakonec se kompletace sebevědomě ujala neznámá česká firma. Jednalo se o firmu Knedlovka, které šéfoval Božetěch Knedlíček, syn Aloise Knedlíčka, bývalého ředitele Armabetonu. Kdo jiný než Češi by měl odvahu pokusit se o nemožné. Pracovníci této firmy měli s podobnými projekty už své zkušenosti. Dobře věděli, že když některé součásti do sebe nepasují, je nutné použít kladivo. Pokud ani poté do sebe součástky nezapadají, je třeba použít kladivo větší. V případě, že některé komponenty nedrží u sebe, stačí je přivařit. Odlaďovat nějaký software nemá žádnou cenu. Nikdo to nevidí, a tudíž to ani nedokáže ocenit. Krátce a jistě můžeme prohlásit, že díky českému fortelu bylo dílo dokončeno. Mamutí propletenec hyzdil jinak hezkou krajinu. Nastala chvíle slavnostního spuštění. Henry Presny přestřihl pásku a stiskl tlačítko. Stalo se to, co se nutně muselo stát. To znamená, že se nestalo nic. Přístroj nefungoval. Není divu, tak složitý stroj sestavený českými koumáky prostě nemohl fungovat. Henry a Karel prostě nedokázali odhadnout lidskou a obzvláště pak českou mentalitu. A tak se z Kvantově oscilačního prachového dezintegrátoru stal monumentální pomník lidské neschopnosti. Naštěstí celé monstrum brzy zapadalo prachem.
Willy pokračoval ve svém putování za Sykorou. Šel dlouho, až dorazil do Rakouska. Že je v Rakousku poznal brusič okamžitě podle fialových krav. Unaven nekonečnou a namáhavou cestou, se zastavil v jedné rakouské hospůdce. Poručil číšníkovi, aby mu přinesl místní specialitu. Během krátké doby přinesl vrchní požadovaný pokrm. Willy se pustil do jídla s opravdovou chutí. Jen co dojedl švestkovou polévku s ostružinami, otřásl se opravdovým blahem. Také druhý pokrm, španělská žemlovka s rýží a kečupem, byl skvělou pochoutkou. Po tak skvělém jídle byl Willy pln elánu a energie, a tak se znovu vydal na cestu. Ještě než odešel, zeptal se majitele, zda neví, kde bydlí Oswald Sykora.
"Sykora? Myslíte toho z OSN?"
"To je on, toho hledám."
"Tak ten bydlí kousek za městem."
"Jak je to daleko?"
"Tři kilometry rychlou chůzí."
"A když půjdu pomalu?"
"Tak pět kilometrů," odpověděl hostinský.
Willy neváhal a vydal se na cestu. Byl příjemně odpočinutý a osvěžený, a tak nasadil svižné tempo. Po dvou kilometrech dorazil do cíle. Chvilku se procházel mezi domy, až spatřil na zápraží jednoho z nich postavu v tlusté kožešině z umělého králíka s temnými brýlemi na očích. Willy zachumlaného chlapíka okamžitě poznal. Byl to Oswald Sykora, který se kochal pohledem na alpský ledovec. Také bývalý komisař neměl s rozpoznáním příchozího žádné potíže. Zamával na něho a pozval ho dál.
"Jsem rád, že vás opět vidím. Jak jste mne našel? Co vás ke mně přivádí?" prohlásil Sykora a nalil oběma pořádnou dávku Alpské kořalky, známější pod názvem Sněžná slepota.
"Přivádí mne k vám silnice a najít vás nebyl žádný problém," odvětil Willy. "Jste prostě velmi známá osobnost. Nebudeme si tykat, když už jsme toho spolu tolik prožili?"
"S radostí Willíku," pronesl Oswald a nalil další dvě sklenky.
"Tak na tykání."
Ozval se třeskot sklenic a sbližovací rituál byl ukončen dvěma mocnými loky. Hned poté se Willy otázal:
"Co se stalo s mými spolupracovníky?"
"Neboj se Willíku, jsou v pořádku. Henry je poslal domů. Tvrdil, že bez tebe nejsou nebezpeční. Pokud vím, tak se tě snažili najít, ale nepodařilo se jim to. Ani já jsem nevěděl, kam tě odvezli," vysvětlil Sykora a hned pokračoval dotazem:
"Willíku, víš co jsem se tě chtěl už dávno zeptat? Nevíš! Ty jsi Čech, ale nemáš české jméno. Jak jsi přišel k takovému jménu?"
"Tak já ti to teda povím, nemám proč to tajit. Moji rodiče byli prostí američtí miliardáři. Snad proto, že byli tak bohatí, nechtělo se jim pracovat a věnovali se jen cestování po světě. Já jsem se narodil, právě když projížděli Českou republikou. Rodičům se zde velmi zalíbilo. Rozhodli se proto, že zde budu vyrůstat. Dali mne do dětského domova a pokračovali v cestě. Od té doby jsem je neviděl."
"Teď mi pověz, proč jsi mne navštívil. Neříkej mi, že jsi šel náhodou kolem."
"Máš pravdu, není to náhoda. Hledám předsedu komise. Má u mě malý vroubek za to uvěznění."
"Ty asi myslíš starého předsedu komise. Ale ten za to vlastně nemůže. Nechtěl s tím mít nic společného. To ten zlosyn Presny. Ten je příčinou všeho," vysvětloval Sykora a vyprávěl svému hostu všechno, co se přihodilo od záchrany lidstva. Skončil tím, jak odmítl spolupracovat s Henrym Presnym.
"Tak Presny, říkáš, však já se mu podívám na zoubek. Stále jsem měl nejasné tušení, že v tom bude zapletený," řekl si spíš pro sebe Willy a jeho geniální mozek důkladně analyzoval nově získané informace.
"Tak a teď si to s nimi vypořádám. Hezky pěkně po pořádku. Nejdřív Filuta, pak Karel a nakonec Presny," zamumlal pro sebe brusič a v očích mu zářily temné myšlenky. Navíc byl spokojen s tím, že pořadí pomsty vychází přesně podle abecedy.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
